VanTom

Upírce a člověku se narodí dítě – vyroste z něj monstrum, nebo bude "normální"? Tímto jsem postihnul víceméně kompletní děj – poskládaný z trdlování původně hororových příšerek spokojených s tím, že nyní mohou žít moderně a mírumilovně. Zpočátku mě infantilně afektované vtipkování nebralo, ale nějak se svérázným postavičkám povedlo získat si sympatie – minimálně za neúnavnou snahu, pročež i fórky jim vycházely čím dál lépe.

Nejcivilnější dosavadní marvelovka (nepočítáme-li netflixovskou odnož) se nehoní za žádnými superpadouchy ohrožujícími svět či multiverzem nepřeskládává vesmír, ale v syžetu odlehčené, parťácké akční komedie nechává Clinta Bartona vyrovnávat se s roninovskou minulostí, ztrátou nejbližší přítelkyně a nastupující hluchotou. Vánoce s rodinou mu tak kromě horlivě neodbytné fanynky Kate Bishop (v rozkošném podání Hailee Steinfeld, jejichž chemie s Jeremy Rennerem celou minisérii spolehlivě táhne) ničí též Tepláková mafie, pomsta neslyšící Echo či najaté černé vdovy Jeleny (potvrzení skvostného castingu Florence Pugh), přitom je to všechno propletené a za nitky tahá jeden staronový záporák (ten Netflix v úvodu jsem nezmiňoval náhodou, mrk mrk :)). Nakonec asi těch souvisejících linek a protivníků bylo příliš, přičemž ta hlavní se trochu hledala, tudíž mé vyložené nadšení z prvních dvou epizod postupně (mírně!) opadlo.

Elementární dějový rámec do sebe možná jakž takž zapadl (partička kamarádů, jejich schopnosti, mimozemská "invaze"), jenže ve spoustě dílčích elementů vyloženě selhal, až k nechtěné směšnosti (vetřelčí líhnutí, osudové propojení, šílený plukovník, …). Z fotogenického prostředí sněhem zapadaných lesů filmaři nic moc nevytěžili a o mrazivosti (či žádané schizofrennosti) si nechali leda zdát.

Typicky korejsky / asijsky pestrobarevné, infantilně rozjuchané sci-fi (westernové) dobrodružství o čtveřici "renegátských popelářů" se v průběhu přeci jen začne trochu soustředit, takže svérázní hrdinové si vyzískají i nějaké sympatie. Vypadá skutečně náramně (trikově / akčně) velkofilmově a v závěru drží plyn pěkně na podlaze, bohužel jindy nemile drhne. Svět zachraňující zápletku samozřejmě prolétne ve zbrklém spěchu, tudíž nad neojedinělými zmatečnostmi nejlépe mávnout rukou. 7/10

"Dospělácká" vztahová komedie poměrně křečovitě balancuje na hraně mezi sexuální vulgární otevřeností a citovou romantikou. Milé momenty střídají ty trapnější, kdy se za představitele až stydíte; s žánrovými klišé jinak pracuje tak nějak v normě. Divím se, že se do této role daleko mimo její typ Natálce chtělo.

Vyléčený Norman Bates se po letech v ústavu vrací do rodného domu s motelem a ze všech sil se snaží vést normální život – jenže to by nesměl dostávat vzkazy a telefonáty od své mrtvé matky. Překvapivě vůbec ne marné pokračování legendárního Hitchcockova majstrštyku zdařile prohlubuje narůstající zmatenost labilní mysli, která se (opětovné) ztrátě příčetnosti zoufale brání. V silném finále (a následné pointě) z výkonu Anthonyho Perkinse zamrazí. 3+

Neměl jsem ani tak problém s lakováním reality na růžovo (nebo naopak realistickým nehrocením, není přece každý rapper automaticky gangster či flákač, ne?), jako s tím, že k od prvních minut očekávanému "smetení" agresivního chvastouna se Eminem bojácně rozhoupával až do samotného finále, přestože na to zjevně disponoval dostatečným talentem i schopnostmi po celou dobu (tzn. žádná mnohadenní tréninková montáž :)). Nejen rapové "battly" na závěr, ale též celé (jeho) nelichotivé sociální zázemí v Detroitu, pak připomněly schéma klasického Rockyho, spíš ku své škodě.

Života plná "dramedie" nasazuje proti jeho nevyhnutelnému konci mladickou nerozvážnost, rošťáctví, pábitelství. Ve stáří se na život nesmí rezignovat! Uvolnění herečtí matadoři nám tu v přesně odpozorovaných, vtipně vypointovaných situacích poskytují milý (byť následování nehodný :)) návod, jak.

Nečekaně solidní příspěvek do přeplněného upírského subžánru svěže variuje základní rozestavení (a umístění) nevyhnutelného masakru (spoiler?): V uneseném letadle to není krvežíznivá stvůra proti panikařícím cestujícím na porážku, ale upírka-matka na léčebné kúře proti ozbrojeným teroristům (a následné hordě krvežíznivých stvůr). Povedené uvedení do děje s flashbacky do minulosti se blíží serióznímu dramatu, dokud nenastanou klaustrofobická jatka se vším všudy, včetně plně béčkových klišé, která trvají o něco (dost) déle, než by bylo záhodno. Ale jak říkám, nečekaně solidních 60 %.

Organizace Milénium na mnoho epizod mizí ze scény, po minulých událostech psychicky zdrcený Frank je s ní vysloveně na nože a své síly tedy zaměřuje na vyšetřování (tuctových) temných vražd jako plnohodnotný zaměstnanec FBI (přičemž často nemá daleko k akčnímu hrdinovi s pistolí v ruce). Když se po polovině sezóny Skupina začne opět projevovat a řešit, jasně už stojí na teroristické straně zla a mocně tahá za konspirační nitky. Ani v jedné poloze se nicméně seriál příliš nevytáhl, tu "mytologickou" navíc vzhledem ke svému zrušení neuzavřel.