VanTom

Působivé, doslova mrazivé drama o přežití se ve své době stalo menším fenoménem (aspoň u nás doma :-)), dnes již zapadlo. Realistický, byť uhlazený přístup s minimem „hollywoodských“ berliček nechal vyniknout útrpnost samotné události, přestože ke konci kromě odevzdání postav (málo známí a postupně zarůstající herci se mi navíc docela pletli) zápolil s narůstající jednotvárností.

Vyšetřování pofidérních obchodů nadnárodní banky (kšeftující se zbraněmi, a vůbec do morku kostí padoušsky prohnilé a zlé, jasné?) naráží na bezzubost Interpolu, dokud zarputilý agent nevykročí nad rozkazy a zájmy nepostižitelných mocipánů. Kritiku systému scénář servíruje na stříbrném podnose, přitom profesorská režie jen vypiplanými obrázky zdůrazňuje její naivní „důležitost“. Z nezáživného krimithrilleru tak vyčnívá (resp. vyloženě trčí) pouze skvělá přestřelka v galerii moderního umění. Uzívané 3*

Pomalý autorský antiwestern (a zároveň absurdní tragikomedie) asi přemítá o lásce a osamění, což provádí okázale artově skrze dlouhé pauzy v mimózních dialozích; pošahané postavy na hraně degenerace a retardovanosti (Pattinson); náhlé kopy v ději bez příčin i vyvozených důsledků; pečlivě koncipovanou kameru (nádherná krajina) či experimentální hudbu. Ani moc nenudí, jen chvílemi štve.

Důkladná příprava a plánování akce k získání jakéhosi kufříku (Co bylo uvnitř? Nevzpomínám si. :-)) dokonale napíná jak nejasnými identitami (a minulostí) námezdních profíků (bývalých agentů, teď bez pána – róninů) či jejich zaměstnavatelů, tak samotným cílem. V drsné špiónské hře, v níž se na vedlejší ztráty nehledí, samozřejmě dochází i na zrady a riziková přátelství. Poctivou, výtečně obsazenou kriminálku ze staré školy výrazně okořeňují strhující, realistické automobilové honičky za plného provozu.

Přesun o více než 900 let do budoucnosti Discovery prospěl, aklimatizace v divokém, téměř postapokalyptickém prostředí se sotva přežívajícími zbytky Federace, byť zůstala zdaleka nevytěžená, přinesla vítaný závan vzrušení z prozkoumávání neznámého; a také tolik nebilo do očí volné zacházení s trekovskými reáliemi. Hraní na emoce nicméně stále nefungovalo, neboť plnohodnotné, autoritativní postavy (namísto prázdného komparzu) aby člověk pohledal (BTW, jak do 3 epizod zabloudil David Cronenberg?); přičemž Sonequa Martin-Green na hlavní roli jednoduše nemá – sice se teď tváří rozhodněji, ale že ji ostatní obdivují a následují, to prostě neberu. Jinak výprava a triky dosahují opět špičkové úrovně, jen ty scénáře (zápletky, dialogy) haprují (viz E13: pominu-li za vlasy přitažené vysvětlení celogalaktického Požáru (spoiler: výkřik jednoho děcka!!!), to jako měla být turbovýtahová šachta na lodi, kde se šetří každým místečkem, ten ohromný prostor rozlohy mnohapatrového paneláku???). Tohle už holt není Star Trek, jen za tohoto předpokladu mohu hodnotit kladně. 7/10

Kolikrát mi na mysli vytanulo Jumanji! Už z principu se dal očekávat přeplácaný digifest, nicméně (s výjimkou hromadného akčního závěru) se držel celkem v normě a disponoval několika zábavnými nápady (útok terminátorských sádrových trpaslíků!), fórky (Jack Black fajn) i neotravnými hrdiny (na "rozhraní" dětí-puberťáků).

Dechberoucí výsadek paragánů za nepřátelské linie předznamenává nekompromisní vojenské maso, které je však mixnuto (a zchlazeno) odhalením nacistických experimentů v okupovaném městečku. Militaristická akce se zakecává (i zakoukává) s fešnou Francouzkou, hororové plížení kanály nedostává prostor a brakový Führerův výzkum superséra se bere nesmyslně vážně. Závěrečný (boss)fight dvou nezničitelných nadopovanců má ovšem grády.

Co za povahu se skrývá za andělskou, vypočítavou tvářičkou uličníka Macaulaye Culkina? Konstatováním, že jde o bezdůvodné zlo, si Dobrý synek odbývá svůj psychologický rozbor a dál se veze na povrchu žánrového thrilleru se zbytečně vyhroceným koncem (soubojem), ukojený onou "šokující" premisou.

Svým způsobem typický filmový "heist" se sice nepokouší nic ukrást, cílem je vnuknutí – zasazení myšlenky, ale jde na to tradičně: dokonale promyšleným, riskantním plánem partičky specializovaných profíků. Jen tedy probíhá ve snu (a snech ve snech do několikáté úrovně), přičemž komplikovaná pravidla vysvětluje (i definuje) za pochodu až do finále. Špičková Nolanova filmařina, úžasně podporovaná efektní Zimmerovou hudbou, bez zaškobrtnutí vtáhne, jen občas hraje bezúčelně na efekt (pronásledování DiCapria v reálném světě, sněžná pevnost?!) a hybná záminka pro celou akci není dostatečně nosná (MacGuffin – nějaké dělení korporátu).

Klasická sportovní, motivační pohádka z hromady klišé nevytahává víceméně pouze to jedno, že přísný, ovšem spravedlivý trenér po svých svěřencích (sociálním původem předurčených k neúspěchu či rovnou do kriminálu) nesmlouvavě vyžaduje i prospěch a docházku v ostatních školních předmětech. Ti se po překonání odporu samozřejmě semknou jako tým, postaví se za něj a kromě postupu na mistrovství si vyhrají i lepší budoucnost, áno? Ještěže v titulní roli hřímá charizmatický Samuel L. Jackson, na kterém tuctový scénář a nevýrazná režie mohou bez obav stavět.