GlamourCat

Hodně se mi to líbilo, byl to takový "Olda" na hodinu a půl. Herci skvělí, samozřejmě, hlavně ten "fajnovej". Doufám, že to Michal David a spol. někdy viděli. Neodolatelný. Dobrý pocit z té doby, kdy ještě bylo hodně talentovaných a chytrých lidí. (Škoda té Zedníčkové tam, kdyby alespoň vydržela a nemusela se svlékat.) A ještě zajímavější to musí být pro ty, co to sami zažívali, ale ona "pracovní morálka" a "kolegové" jsou více-méně stále stejné, vždycky je to prostředí plné podivností a jistých kreatur a legračních postaviček.

Film plný hlášek jako "nemiluji ho, jen jsem prostě skončila v jeho náruči" a nebo "když jste zoufalá a někdo, kdo vypadá jako Yoda vám předá poselství, musíte ho následovat" a potom ještě taky "roste mi panděro" z úst Julie Roberts... Strašně falešný, povrchní, vlichocující-se film, který NEHLEDÁ žádné odpovědi, ale jen tak pitvá pocity. Navíc pocity rozvedené, afektované a v mých očích hrozně hloupé ženy. Mojí nechuť ještě podpořilo, že téměř všechno, co se týká Indie(dnešní Indie, jak ji známe), tak nesnáším. Přesně to "panděro" bylo takovou dobrou ukázkou, že se BOJÍ ukázat skutečnost, bojí se hloubky problémů a autentičnosti, protože na tu je potřeba vynaložit veliké množství síly a začít odpovídat na otázky přímo, bez těch odporných ezoterických příkras a s upřímností (hlavně k sobě)- a to nikdo slyšet a dělat nechce. Ty řeči o "duchovnu" mě hodně, hodně vytáčely. Co vlastně ta žena doteď dělala, že "hledá sama sebe" ve čtyřiceti? Hit pro všechny moderní "tak trochu buddhisty" - ať si dělají co chtějí, ale já u toho nechci být. A nebudu.

Docela marný dokument a hlavně jedno velké, trapné sebe-lítostivé divadlo. Od prvního záběru nesnesitelná žena, která od smrti posledního manžela sedí v bytě, kouří, pije (tak, abychom to všichni viděli) a hraje na sebe a na novináře. Její řeči jsou alibistické, povrchní, bez lásky ke komukoliv. Její hlavní problém byl, že byla bez morálky (bohatí ženatí pánové... já bych se za post "oficiální milenka" docela styděla) a také hloupá, to asi ze všeho nejvíc. Život jí tak nějak "unášel", ona ani, chudinka, nevěděla jak. Byla to zkáza egem a blbostí, ne krásou. Zklamal mě ten dokument, ale hlavně Lída Baarová sama o sobě.

Krásný film! Konečně nějaký, který nepodcenil diváka (všechno nemuselo být doslova), skvělé herecké obsazení, roztomilý malý Richard Labuda. Viděné dětským okem a o to smutnější, ale velmi citlivě napsané! Je hrozné, co si děláme sami sobě navzájem, asi nikdy, nikdy mě to nepřestane šokovat.

Mám ráda německý jazyk a také tu inspirativní dobu, ňam, doba básníků a skladatelů. Taky mě ten film bavil. Nicméně mě mrzelo, že se věnoval jen nějaké přeromantizované kapitole života Goetheho, který nejen že se od Wethera v pozdějším věku distancoval (On sám nebyl rád tomu, co to způsobilo! Však on o smrti jen psal a sebevraždy jeho přátel asi nebylo nic, co vnímal jako pozitivní odezvu...), ale také byl člověkem neuvěřitelného množství zájmů! Stihl toho tolik, co my za tři životy. Takže to mi vadilo, ta omezenost na "Lottku-Werthera". Sám měl žen po/před ještě mnoho, takže trošku nám ten film lže. Také toho napsal mnohem víc. Takhle by vlastně ten film mohl být o komkoliv, kdo se nešťastně zamiluje. Anooo a vlastně, zase ten věčný amadeovský vzorec... rozverní, veselí géniové, taky už by mohli něco nového vymyslet!

Nevinné občany už nezabíjet, ale pro svůj názor klidně zabiji kamaráda? Jak se brali všichni nekonečně vážně! Téměř bez špetky humoru! Ti dospělí lidé. Celý film je jakoby šlo o něco opravdu, ale opravdu strašně závažného! Až zase na klasicky pár chladných, zlých vtipů (a kino se smálo) od Iron Mana, byl tohle seriózní film s jakýmsi podivným proti-válčeným či proti-zabíjecím posláním. Což jsem absolutně nepochopila. Vytvoří se několik filmů, kde Avengers sice zachraňují, ale tu spadne budova, tu se převrátí auto (takže oběti narůstají) a potom se natočí "omluva"? Jako "promiňte diváci, že jsme zabíjeli"? Nechápala jsem celé tohle morální dilema, protože je to vlastně blbost už od začátku. Proč se to tedy celé začalo točit, když se nám pak za to musí omlouvat? A hlavně to ti idioti ani neudrželi a v závěrečných scénách zase leží na podlaze desítky mrtvých vojáků! A pro koho to bylo? Pro děti? Strašná nuda! A jak hrozně podbízivé! Všechny ty scény s mladým Spidermanem! Nelíbilo se mi NIC! Vážně nic! Příšerný Chris Evans, trapný stárnoucí Downey Jr, nesympatická (a taky už třicátnice) Scarlet Johansson. Lidem šibe! Vážně jim šibe!

A zase film ve stylu "Vy nějak kulháte, pane Goebbelsi!", a sice, všechno divákům polopatě, s křestními jmény. "Vy jste ten Dvořák, ten Antonín Dvořák co má tak rád lokomotivy a složil tu Novosvětskou!" Mě to trošku nebaví, protože mi lichotí, když si o mě filmaři myslí, že jsem chytrá. A že možná něco budu vědět i sama. A naopak by mě potěšilo, kdyby mi sdělili něco navíc, než už jen ZASE o něm a Josefíně. Přesně takový už se natočil s Vinklářem. Potěšilo mě ale obsazení! Mám ráda Hynka Čermáka a mám ráda Soňu Norisovou, protože je krásná a taky se mi líbil "rozervaný" Javorský.

I přes mou velkou sympatii k "Jablíčkům", je mi celý tenhle chladnokrevný business svět hodně cizí, dokonce až odporný. Vím, že ho hodně lidí obdivuje. Ale za co? Za to, že vždycky ze všeho dokázal nejvíce vytěžit (pro sebe)? Že se ve světe obchodu pohyboval bezohledně vůči všem? Určitě to byla inteligentní bytost a já mám inteligentní lidi ráda, jinak mi byl ale strašně nesympatický. Sice zlý na všechny okolo sebe, ale haha, sranda, protože byl u toho tak "cool" sarkastický. Začínám nesnášet tyhle chladné charaktery. Navíc se mi nelíbilo obsazení, Fassbender se mi na něj nehodil a nevím proč, ale Kate Winslet mi připadala hodně trapná.

Co si myslet o blonďaté učitelce-mariňačce, která zvládne i třídu životem těžce zkoušených "dětí"? Že tomu nevěřím! A to mi na filmu, co má být kritika rasistické společnosti a náhled do tvrdé americké reality, dost vadilo! Celé takové jakoby nablýskané. Já vím, jací jsou učitelé! A padesátikilové super- hrdé blonďaté a vždy nádherné vojandy to určitě nejsou. Také vím, co je to třída plná asociálních, drzých, pubertálních lidí. Ani sto osmdesát heroickcýh "vy na to máte" rozhovorů, by s nimi nikdy nepohnulo. Na co se točí filmy o staré dobré realitě, když to stejně musí být tak napulírované?

Všimněte si, že lidé hodnotí film jako "ránu do srdce", "uměleckou torturu", "trhání duše"... Hlavní hrdinka se od začátku chová jako blázen, nebo resp. JE blázen (co vždycky udělá, když její Jan někam odjíždí). Strašně mě štvala, vůbec jsem s ní nebyla schopna nějak soucítit, bylo to jen menší šílenství, které v crescendu gradovalo až do obrovského šílenství. Co nás má překvapit a šokovat? Že se dva podivní, chladní lidé (tak divně ne-empatičtí, jakoby mírní asociálové) zachovají divně ? A co si máme myslet o jejích rozhovorech s Bohem? Že by Bůh radil, aby se pro lásku člověk ponižoval? A nebo to byly jen výplody její labilní mysli? Ale proč v tom případě máme několik hodin sledovat, jak si počíná blázen? A co vlastně pán chce kritizovat? Chce kritizovat náboženství, nebo chce ukázat, že láska je destruktivní? Lásku obecně to degradovalo na jakýsi "pocit mnoha podob", to znamená, že pro ni jsme schopni třeba se zapřít a obětovat svou hrdost, své tělo a nakonec vlastně celé svoje zdraví/rozum/život. Nesouhlasím.