Erinye

Hodnotím jako vyvedený thriller. Tady se vzhledem k ději nevyhnu hodnocení práce s kamerou. Hlavní hrdinka, po operaci očí, vidí svět kolem sebe zkresleně. Nejen díky výkonu M. Stowe, ale právě i kameře, toto vše snímku dodalo kýženou temnou atmosféru, ale také svižný děj a spád. Rozhodně jsem se nenudila a chvílemi jsem se i bála. Závěr byl sice trochu přitažený za vlasy a moc mne neuspokojil, očekávala jsem ho dramatičtější. Bohužel nijak nevybočil z předepsané škatulky, a byl přesně takový, jak se dalo očekávat, což u mě filmu ubralo na dvou bodech.

Zpočátku celkem slibně se vyvíjející thriller, později unylé drama řešící globální sociální problematiku. Filmu se nedá upřít svižné tempo, překvapivý zvrat, ale pointa mi přišla vcelku ubohá a naprosto zbytečná. Režisér měl nejspíš v úmyslu probudit v divákovi zájem o danou problematiku (kterou nebudu zmiňovat), ale u mně se mu to bohužel nezdařilo a filmu to hodně ubralo na hodnotě. Jistě by se dal natočit dokument, kterých jsou mraky, a nekazit tím už takhle průměrný film. A to ani raději nemluvím o hereckých výkonech. Jessica Biel pro mě není nic jiného než hezká tvářička, která umí dobře běhat, ale jejímu hereckému umění jednoduše nevěřím. Pro mě za 2*.

Žena, ve které se usídlil Bůh a oproti tomu se paktuje s ďáblem, je vnitřně rozpolcená, zcela ovládnuta šílenstvím, na jehož základě se dopouští hrůzných činů. Občas vypluje na povrch její lidská stránka, která touží po svém dítěti, manželovi a je na tolik při smyslech, že se je oba snaží před sebou samou uchránit. Ukrývá se před světem sama se svými démony. Milující manžel, jež se svou ženu snaží ochránit stůj, co stůj a zametá stopy po jejích násilnostech. Tolik asi ve zkratce. Tento film byl pojat hodně umělecky a rozhodně není pro každého. Nedívá se na něj snadno, a ne občas musí člověk zapojit mozek, a většinou je mu to málo platné. Jak to chápu já, režisér zde dal každému prostor, aby si vše vysvětlil po svém, což jsem učinila. Film o souboji dobra a zla, kam až je člověk schopen zajít v patové situaci. Herecké výkony hodnotím velice kladně, a výjimečně i práci s kamerou - dodala celému počinu kýženou atmosféru. Jen chci dodat, že tento film nebude patřit mezi ty, ke kterým se budu s radostí vracet. Bylo to pěkné psycho a na jednoho člověka trochu moc emocí a vypjatých situací.

Tak tohle byla opravdu slabota. Pořád jsem čekala, jak se bude děj vyvíjet, a bohužel to šlo do ztracena. Takový materiál by se dal zpracovat daleko lépe. Cleu DuVall řadím mezi dobré herečky s obrovským potenciálem, ale ani její výkon film nezachránil. Konec mě opravdu zklamal, a vůbec celý film byl unylý, nudný, táhnoucí se, bez ničeho. Pro mě ztráta času.

Romantikou prosáknutý film, který jsem bohužel zhlédla až do konce. Ale jinak bych nemohla hodnotit. Typicky americký film, který opravdu, ale opravdu nestojí za to. Pouhopouhá ztráta času, ale pro jednou jsem si řekla, že to zkusím. Musím říct, že už nikdy více. Jistě, kdo by se nechtěl stát princeznou, variace a lá popelka, kdy se z obyčejné dívky z lidu nakonec stane královna, která odmítá a bortí všechny zažité rituály a mění zákony. A jak jinak, než že ji všichni fandí, tleskají, a nám divákům, kterým se o něčem takovém může jen zdát, nezbyde než zamáčknout slzu a propříště přepnout na jiný kanál. Bezesporu odpad!

Jsem nucena smazat svůj předchozí komentář a napsat nový a už nezaujatý. Se čtvrtou sérií a vlastně už i se třetí, má seriál sestupnou tendenci a to srovnatelnou s jízdou na horské dráze. Celý seriál se od samého začátku motá kolem Eleny, krásné a superpřecitlivělé středoškolačky, později upírky, která se vlastně upírkou stát nechtěla, a jejích dvou upírských bodyguardů. Pokus zabavit na chvíli diváky zlou Elenou zrovna moc nevyšel. A na můj vkus hlavní scénáristka Julie Plec tak dlouho kombinovala až překombinovala. V jednom rozhovoru s ní jsem četla, a tady nevím, zda to myslela či nemyslela vážně, ale uvedla, že hlavní představitelka by si za svůj herecký výkon zasloužila cenu, protože v jedné z mnoha stěžejních scén, kdy je uvězněná, má hlad, před ní na zemi je lahvička s kapkou krve a jí se podaří oné nádoby zmocnit a po tváří jí stéká jedná jediná slza. V ten moment se přeruší natáčení a celý štáb začne aplaudovat, PROTOŽE TOHLE BY NIKDO NEČEKAL. Za takový honorář by mi skápla nejedna slza, ale celý vodopád. To mě jen utvrzuje v tom, že Američani už vážně nevědí, co roupama. Za to, že mi v hlavě nadělali guláš s neustálým odcházením a vracením hlavních postav zpět do děje, strhávám jednu hvězdičku. P.S. Jediné, co se tomuhle dílku nedá upřít, je sem tam občas dobrá muzika, samozřejmě efektně použitá...

Jeden večer 2x s Julianne Moore a pokaždé ztvárnila hrdinku, která zachraňuje a jako jediná odolává okolním vlivům (film Slepota). Tady jsem měla trochu problém s celkovým zpracováním. Místy byl film hodně zmatečný, dějová linie zbytečně rozporcovaná. Akce zde bylo na jednoho člověka až příliš, přestávalo mě bavit, sledovat 2 protagonisty věčně na útěku, kdy jsem vlastně ani nevěděla, před čím se schovávají. Jediné, co mi přišlo zajímavé - zase studie (stejně jako ve filmu Slepota) matka versus dítě a jejich vzájemné pouto. To je asi jediné plus tohoto snímku. Mimozemšťané vůbec nevypadali jako mimozemšťané, a jestli záměrem bylo, že se budu bát, tak se to nepodařilo. I když se Moore snažila seč mohla, bohužel mě to nijak nepřesvědčilo.

Rozhodně ne nezajímavý fim. Jako studie chování společnosti při jakékoliv globální tragédii mi to přišlo velice reálné. Rozhodně věřím, že přesně takhle by se to ve skutečnosti odehrávalo. V čele s mými dvěma oblíbenými herci - Julianne Moore a Mark Ruffalo, hodnotím kladně. I když místy mi některé scény přišly mírně přitažené za vlasy, ale co já vím, jak bych se chovala, kdybych se ocitla v takové situaci. Jen konec mi přišel zbytečně melodramatický, vypravěč zde vůbec být nemusel, mnohem efektivnější by to bylo bez něj. Rozhodně řadím mezi jeden z těch lepších výtvorů.

Upřímně, měla jsem problém, tenhle film zhlédnout do konce. Chápu, že paní Chytilová má svůj styl, ale tohle bylo trochu moc. Absolutně jsem se ve filmu ztrácela, a všichni zúčastnění mi akorát lezli na nervy. A vůbec celé pojetí filmu bylo chaotické, úsměvné velmi málo, a dramatické už vůbec ne. Pro mě jednoduše nekoukatelný film.

Inu puberta není jednoduchá. Zvlášť, když žijete jen s matkou, se kterou se stěhujete z jednoho místa na druhé, jste svědkem její honby za štěstím v podobě hledání ideálního muže a touze se usadit. Realita, ale někdy bývá krutá. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Robert de Niro zpočátku jako chápající, milující, ale jisté náznaky mužské ješitnosti a brutality se skrýt nedají. De Niro zde opět podává skvělý herecký výkon. Jako zakomplexovaný válečný veterán skrytě tyranizuje svého nevlastního syna v podání Di Capria, který už jako mladíček ukazuje, že hrát umí. De Niro - nevlastní otec, se ujímá převýchovy syna se vší urputností a zprvu to i vypadá, že vše myslí dobře, ale bohužel tomu tak není. Smutný film o lidské krutosti pramenící z pocitu osobního selhání a nespokojenosti se sebou samým,o šikaně, které se jako náctiletý nemůžete bránit, protože Vám nikdo nevěří, a později raději předstírají, že nic nevidí. Bohužel i vlastní matka, toužící po rodině a zázemí, se na chvíli podvoluje manželově krutovládě do doby, než prohlédne. Ale abych ji nevykreslila jako ženu pod vlivem, naopak se projevuje jako silná žena se svými vlastními názory, a jdoucí si za svým. Život a vztahy vůbec někdy nebývají tím, čím se zdají být a rozhodně nejsou jednoduché. Ale všeho do času, žádný člověk nedokáže unést takové zacházení a časem se postaví na odpor. Di Caprio byl jako rebelující pubescent až roztomilý. Film, u kterého jsem měla pocit, že je opravdu ze života, a zalezl mi pod kůži hodně hluboko. Dávám plný počet, zvlášť za vyvedený závěr.