Veža hrôzy

Priemerný lesný horor. Po atmosferickej stránke OK, avšak ľakačiek alebo nejakého veľkého napätia som sa nedočkal. Chválim však herecký výkon hlavnej predstaviteľky, je naozaj veľmi talentovaná. Na televízny film vcelku slušné. Kto nečaká nič, môže byť spokojný. A mimochodom, poriadne som nadával na ten český preklad názvu, lebo je to jeden veľký spoiler! Potom sa naozaj niet čomu čudovať, že väčšina ľudí odhadne rozuzlenie filmu. (24.12.2010)

Po delší době jsem dostal chuť pustit si zase nějaký ten „normální film“ a dát na chvíli vale céčkovým monster filmům a rozhodně toho nelituji. Sice jsem i nadále zůstal u kanadské televizní produkce, ale zabrousil jsem do mysteriózního dramatu s hororovými prvky, který rozhodně nedopadl vůbec špatně. Tento film si mě získal na svou stranu nejen nádhernou přírodou, ale i svým obsahem. Tři čtvrtina příběhu byla opravdu velmi podařená, doslova jsem se „zažral“ do jeho sledování a teprve se samotným závěrem, přišlo menší zklamání, ale to bych zbytečně předbíhal. Clea DuVall sice nepatří mezi moje velké oblíbenkyně, ale své si určitě odvedla i zde a byla jedním ze stěžejních kamenů toho filmu. Její výkon byl velmi slušný. Dokázal jsem se vcítit do její kůže, kdy po hrůzném zážitku z dětství (unesla jí psychicky narušená žena, která ji dva dny věznila v temné pivnici – odtud ten strach ze tmy), se snažila se svými traumaty vyrovnat a postavit se svému strachu čelem. Jen nevím, zda nejlepší terapií je vydat se do hlubokých lesů, do strážní věže na samotě, kde není elektřina a jedinou společnost jí dělají satelitní počítač, vysílačka (se kterou nemá raději moc volat kvůli baterii), flaška whisky, kadibudka a stará pumpa. A živá duše je na míle daleko. Ty tři týdny jsou sakra dlouhá doba, zvlášť když se bojíte i šumění větru, tmy, skřípaní zrezivělých pantů a starého dřeva. No a v neposlední řadě začínáte mít pocit, že vás někdo nebo něco sleduje. Je úplně jedno, jestli je to nějaký psychopat nebo duch. Oni nám tvůrci už zhruba v polovině naznačí, že ne všechny postavy (a že jich tu moc není) nemají zrovna čisté svědomí). A James A. Woods vypadal jako křivák už od pohledu. Nejvíc to ale pohnojili samotným závěrem. Nečekal jsem zázraky, ale tahle zabít veškerý potenciál, který se tu nabízel, to si diváci opravdu nezasloužili. Inu zřejmě scénárista vyždímal veškerou svou představivost už zhruba právě v té polovině. 50% (08.04.2021)

[spoiler, ale beztak je to jedno] Moc pěkně to začalo. Od chvíle příjezdu k chatce jsem byl v křesle zaraženej jak pecka a televizní vizuál atmosféře ani trochu nevadil. A i když film probíhal pěkně schematicky a předvídatelně, dařilo se mu navozovat docela nepříjemné mrazení. Ovšem závěr doopravdy překvapil. Čekal jsem gradaci k velkému finále a ne, že se před koncem roztáhne opona a budou se rozdávat lízátka. Nasrat, Promarněný potenciál. Nebýt mé oblíbené kůstky v hlavní roli, jdu s hodnocenim ještě níž. (06.02.2012)

A půl. První polovina filmu je skvělá. Mistrovsky budovaná atmosféra a odlehlé prostředí v lesích, šumící stromy, skřípění, všemožné zvuky a naprostá izolace od okolního světa plus traumatizující vzpomínky z dětství hlavní hrdinky. Tyto prvky se postaraly o velmi vydařenou jednu část. Především scény v noci mě poměrně slušně obohatily o nemalou dávku strachu. V této části mě také zaujal jistý mysteriózní nádech. Díky němu jsem si stále nebyla jista, zda se bude jednat o thriller s trochou tajemna, nebo obráceně. Vše mělo excelentně našlápnuto na perfektní thriller. Jenže něco se pokazilo. Došel materiál a tvůrci si dali voraz. Již od začátku mi byla postava chalana ztvárněného jistým James A. Woodsem poněkud podezřelá a nápadná. Ten kluk vypadal podezřele a ještě více se tak choval. Tudíž se dostávám k hlavnímu nedostatku celého filmu. Pointa. Od jisté scény se začíná mysteriózno pomalu vytrácet a vy možná již začínáte tušit, jaké bude závěrečné odhalení. To mě docela zklamalo. Přišlo docela znenadání a bylo podáno tak, jakoby se nic nestalo, všechno zůstalo stále na jedné linii, bez momentu překvapení, či šoku, nejspíš jste ho možná i tušili. Tímto vyjasněním se úspěšně roztrhal na cucky jinak slušný námět, ze kterého se jistě dala vytvořit mnohem nápaditější a propracovanější pointa. (06.12.2010)

Od mala mi bylo neustále vtloukáno do hlavy, že strachu se zbavím jedině tak, že se mu postavím tváří v tvář. To samozřejmě byla teorie, ale praxe byla trochu jiná. Bát se něčeho je naprosto normální. Musím říct, že to hlídkování v lese na opuštěném místě by nebylo nic pro mě. Já potřebuju mít kolem sebe lidi. Podzimně zabarvený les, kde byly chatky hlídkařů, měl něco do sebe. Vyzařovala z něho jakási melancholie. (10.03.2011)