Erinye

Dokonalost sama. V první polovině filmu si jen dáváte dohromady jakousi skládačku, nic moc zajímavého se neděje, jen tušíte, že to podstatné se odehrává kdesi v pozadí. A potom, dechberoucí rozuzlení, o kterém jsem ani na minutu neuvažovala. Pak už se jen vezete, a najednou na obrazovce běží závěrečné titulky, na které zíráte s otevřenou pusou, protože, nepobíráte, co se vlastně odehrálo. A jako bonus - otevřený konec. Inu pomsta je někdy opravdu sladká, a v tomto případě dvojnásob.

U tohoto snímku musím bohužel projevit značné zklamání. Všechno jako by bylo zastřené mlhou, sem tam nějaký náznak čehosi, kde jsem se nejspíš měla vyděsit, ale nezdařilo se. Závěr mi přišel dost přitažený za vlasy, a byl snadno předvídatelný. Snaha byla, ale oproti ostatním španělským filmům tohoto žánru, to je jen slaboučký odvar.

Ač duchařský příběh, kterých jsem viděla desítky, tento se vymykal. Děj filmu byl sám o sobě zajímavý, a znovu jsem se přesvědčila, že není třeba násilí a krev, abych se bála. Stačí občasné zavrzání dveří, kroky v pokoji nahoře, k tomu nezbytné přítmí, a na příslovečné lekačky je zaděláno. Ale jak jsem zmiňovala dříve a viz. komentář Okary, Španělé to pro mě v tuto chvíli dokáží vystihnout nejlépe. Belén Rueda mě znovu nezklamala, tentokrát jako matka snažící se ochránit svého syna za každou, ale opravdu za každou cenu, byla hodně přesvědčivá. A závěr jako příjemná třešnička na dortu. Rozhodně se těším na další horory z této produkce, sice se po nich chodí těžko spát, ale diváka, který se rád bojí, dostatečně uspokojí..:-)

Laciný, nezajímavý thriller. V první polovině se děj nepříjemně vleče, a divákovi nezbyde než si položit otázku, co tím chtěl básník říci. K tomu méně známí herci, a na propadák je zaděláno. Nemluvě o tom, že na počátku filmu, kdy došlo k vraždě rodičů mladou dívkou, což mi přišlo značně groteskní, jelikož se dosti nepřirozeně potácela, vlasy shrnuté do obličeje, jako postavy/duchové, které známe z asijských hororů. Naopak druhá polovina filmu mě svým nečekaným rozuzlením, příjemně překvapila. Jen hlavní hrdina/postava byl neslaný, nemastný a na jeho místě, bych si dokázala představit nadanějšího herce. Vyslovená ztráta času to nebyla, ale rozhodně to není film, který bych si pustila znovu.

Monumentální drama, postavené především na výkonech herců, kteří se svých rolí zhostili s grácií. Jeremy Irons představující muže středního věku, posedlého vášní k mladičké dívce, která mu připomíná jeho dávnou dětskou lásku, které nebylo přáno. Měl by být za své jednání odsouzeníhodný, ale bylo mi ho spíše líto, hlavně v momentech, kdy byl usvědčován svým svědomím a zároveň hnán touhou. Film a nejen ten, ale i kniha (na svou dobu značně odvážná), dává prostor pro jednu jedinou a hlavní otázku. Kdo koho vlastně svedl? Lolita byla na svůj věk předčasně vyspělá, a jako mladá, teprve dospívající žena, značně prohnaná. Na druhou stranu, Humbert jako zralý muž, měl jejímu tlaku odolat. Pro mě nádherně zpracované melodrama, se skvělými hereckými výkony a film, který ve Vás zanechá rozporuplné pocity a spoustu nezodpovězených otázek.

Bojím, bojím. Od začátku až do konce film plný napětí, scén u kterých se opravdu bojíte. Celkově mi to uteklo, ani netuším jak. Některé momenty pro mě byly sice nepochopitelné, ale jako celek hodnotím pozitivně. Radcliffovi jsem jeho mladého právníka i vcelku uvěřila. Sice se tento film nijak zvlášť nelišil od ostatních duchařských příběhů, zlý duch lačnící po pomstě naproti tomu odhodlaný a vyděšený hrdina, pevně rozhodnutý zjednat nápravu. Jen závěr jsem opravdu nečekala a "mile" mě překvapil.

Nezbývá mi, než souhlasit s golfistou. Jistá podobnost s filmem Mlčení jehňátek se tomuto snímku upřít nedá. V podstatě by se dalo říci, nevím, zda to tvůrci měli v úmyslu, ale v mnoha ohledech mi to výše zmíněný film hodně přípomínalo. Jen mi zde chybělo ono pověstné napětí, mráz po zádech, a nebála jsem se ani trochu. Pointa sice byla dosti odlišná, ale Jehňátka už žádný film nepřekoná. O hereckých výkonech ani nemluvě, jen slabý odvar, a závěrečná scéna byla sice napínavá, ale ne natolik, aby mě dostatečně vyděsila.

Kdybych nebyla zvědavá a nepřečetla si před zhlédnutím filmu zdejší komentáře, tak do poslední chvíle netuším, jak se věci doopravdy mají. E. Taylor byla ve svém "předstíraném" šílenství dokonalá. V jeden moment jsem si nebyla jistá vůbec ničím. A závěrečná scéna v protějším opuštěném domě byla skvostná, dechberoucí a div jsem si neukousala nehty..:-)

U tohoto díla jsem záměr tvůrců vážně nepochopila. Komedie s prvky dokumentárního filmu? Nejen, že jsem se nebavila, ale chvílemi mi bylo za samotné protagonisty trapně. Totální nesmyslná blbost (jinak to ani říci nejde).

Jeden z nejzdařilejších filmů na motivy skutečných událostí, co jsem kdy viděla. Plejáda hereckých es = záruka kvality a v tomto případě to platí dvojnásob. A co se mi líbilo nejvíc? Že se samotný film ani tak nezabýval pachatelem, jako spíš osobami, které byli do celého případu zainteresovány. Dopadem na jejich osobní život, posedlostí případem, jež měla za důsledek i jejich totální úpadek . A závěr? Ten je na celém filmu to nejlepší. Žádný pokus o uspokojení diváka a předložit mu jakoukoliv smyšlenku, což je na americké poměry dost netypické. Jednoznačně 5* film.