Jara.Cimrman.jr

"Je úžasné, jak je nicnedělání produktivní." Moje řeč. Jenže moje žena ani můj nadřízenej to prostě nechápou. Jak já jsem v tom starýmu Flynnovi fandil až do té doby, než i on sám porušil svou velkou myšlenku. Škoda. Chlap by si měl stát za svým. Jsem však pozitivní člověk, takže kdyby Flynn nic nedělal, tak by vzduchem nelítaly disky, nevymazávaly by se programy, nenosily by se motorky v řídítkách a sexy Quorra by nemohla ukázat nic ze svýho ... no to je jedno. A to by byla škoda, protože vizuálně to bylo skvělý a s oborem ajťáctví nejsem natolik obeznámen, aby mě mohla nějaká drobná nelogičnost rozčílit.

"Muže ve smokingu v metru by nemělo být těžké najít." Kdyby byl na nástupišti nebo na eskalátorech, tak by to určitě nebyl problém, ale v útrobách Podzemky se ztratí každý. I zábavný týpek ve smokingu organizující koncert podzemní kapely. Mě to dost bavilo, Fredův provokativní úsměv si budu dlouho pamatovat, znuděná Helena mi připadala okouzlující a kapitán Gesberg mě zaujal svou produktivitou. Ovšem bez postaviček Bruslaře, Květináře a zejména Bubeníka by to prostě nebylo ono. Oni a skvělá muzika tomu betonovému podzemí vtiskli život, který jsem si jako Bessonův fanda řádně užil .

"Až to bude za námi, připomeň mi, že tě mám zabít." Bílý bratr, černý bratr i nahnědlá sestra mě bavili skoro stejně dobře, jako štvali ředitele vlaku Pattersona. Prostě to mezi nimi parádně jiskřilo a já jsem si přitom málem nevšiml toho, že je to hrozná hovadina. Ale poučná hovadina, protože já jsem do zhlédnutí tohoto snímku nevěděl, mimo jiné, že ze vztahových problémů je nejlepší vyboxovat se s partnerkou. A přitom to dává takový smysl.

"Když řeknu: Zdenko, zde je Tvůj ženich, v tom momentu se do Vás zamiluje, jako když sirkou škrtne. Bez debat." Také mám vycvičenou rodinu. Když něco řeknu a sám si to splním, tak to platí. Když to uslyší žena nebo děti, tak je stejně po jejich. Jsem prostě tvrďák. Skoro jako Bořivoj Kohout. Já jsem se u těch jeho rozkazů, povelů, komandování rodiny či lvů a zejména věšení obrazu bavil naprosto nadstandardně. A na rozdíl od něj, nechci vědět, co dělá rodina, když nejsem doma a už vůbec nechci vědět, co si o mě myslí. Prostě mě mají rádi, milují mě a zbožňují. Tak to je.

"Bůh při nás není, protože nesnáší idioty." Hodný Blonďák je pěkná svině, Zlý Krásnoočko sympaticky dodržuje smlouvy a ošklivý Tuco je prostě dokonalý. Od jeho skoku oknem na plátno jsem mu nepokrytě fandil a doufal jsem, že dodrží své slovo o tom, že bude vždycky naživu. Tahle trojka byla prostě někdy rychlá, jindy pomalá a vždycky zábavná. Navíc jí do rytmu koltů hrála skvělá hudba. A nyní mne omluvte, jdu vyhodit do povětří most, abych tím někomu udělal radost.

"Nedrž ji jako cigaretu. Mysli na ni jako na oblíbenou součást svýho těla. Když ji máš v ruce, tak je ti fajn." Chandlerovo kouření i zlozvyky ostatních mě bavily, stejně jako zmatená Rachel při roznášení nápojů a písmenková polévka bez samohlásek. A samozřejmě dokonalá byla Phoebe v souboji s penězi, které nechtěla.

"Nepotřebuju práci ani rodiče. Mám svý kozačky." Rád vzpomínám na první setkání s Přáteli, ale kdybych nevěděl, co bude následovat, tak bych tuto seznamovací epizodu přijal asi poněkud vlažněji. Jenže Rachel byla při stříhání kreditky kouzelná, její telefonáty s pragmatickým otcem taky stály za to a scéna fandění při sledování telenovely učinila můj život zase o kousek šťastnější.

"Je poetické použít relikvii z minulosti ke zkoumání budoucnosti." A taky trochu nebezpečné. Přesto bylo tohle protnutí současnosti s minulostí a Skladištěm 13 docela zábavné. Zejména mě pobavila automatická transdermální náplast, Fargovo položení hlavy na minu a samozřejmě bádání nad tím, jestli Carter drží v ruce infrazvukový rušič nebo plazmový detonátor. Je velmi praktické, že oba tyto protikladné předměty vypadají totožně.

"Nechci vystrašit Severokorejce. Loni považovali vaši soutěž za raketový útok." Raketový závod na Měsíc a zpět byl vynikající a příští rok se ho určitě hodlám zúčastnit. Jinak mě tradičně bavil usměvavě planoucí zástupce Andy, šerif Carter to na studentských kolejích taky slušně rozjel a sprchování neviditelné agresivní kočky bylo prostě vynikající. Heuréku v této formě prostě miluju.

Tři Japonky mávají stuhami. Kdo by z toho nebyl uchvácen? Obávám se, že já. A to ani v roce 1894 s hromadou popcornu na klíně.