Jara.Cimrman.jr

"Ten vrah se mi vysmívá. Dobře. Jeho první chyba." Hercules Poirot nejel Orient Expresem poprvé, ale naštěstí si už nepamatoval, že tento případ již několikrát vyřešil, takže mohl uvést šedé buňky mozkové opět do pohybu. A mě bavil jeho perfekcionismus, zdvořilost, neschopnost přijmout přiznání a vlastně i ten vyžehlený smeták pod nosem. Jen jsem to celé už někde viděl.

"Moje plány jsou teď v háji. Je to na tobě. Nakopej mu prdel." Tak tuhle jízdu zkrátka miluju. Prostě kdysi a kdesi se odehrála jedna úžasně stylová rokenrolová báje a já byl přitom už mnohokrát. Vždycky jsem se zamiloval do Ellen, užil si Ravena v kožených lacláčích, obdivoval jsem Tomovy kšandy v akci, vypil trochu tequily s vojákem McCoyovou, utěšil Revu a nedočkavě jsem čekal na vzájemné oťukávání hlav metrovými kladívky. A samozřejmě na muziku, protože tenhle soundtrack patří k mým nejoblíbenějším.

"Er war Superstar, er war populär, er war so exaltiert, because er hatte Flair." Tak to je přesné. Proslulý rakouský hudební recitátor Falco byl zkrátka svůj a o jeho namyšleném egu a drogových experimentech se snad ani není třeba zmiňovat. Tento snímek však ukázal i Falcovu největší slabinu - STRACH. Falco měl strach z toho, že zklame, že příští deska nebo písnička bude horší než současná a proto si nedokázal vychutnat ani prvenství v americké nebo anglické hitparádě. Chce se mi ho trošku litovat, ale vím, že i když to tento snímek úplně neukázal, tak tenhle týpek prožil čtyři desítky let svého života naplno a nyní si v kotli užívá pekelné orgie s největšími padlými děvkami tohoto světa. Já mu to přeju.

"Zármutek na lačný žaludek je velmi nezdravý." Vydal jsem se po moři k jihoseveru, vzhůru dolů a doplul jsem až do světa úředníka důchodkové kontroly vlastnícího sluhu a mahagonovrej leštěnej telefon. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že ty naprosto vážně pronášený repliky působí idiotsky naprosto úmyslně, ale pak jsem tu hru přijal a skvěle se pobavil. A to až do konce, kterej se parádně vybarvil a jedinečně se vysmál mýmu tak oblíbenýmu romantickýmu kýči..

"Tady poroučíme my. Žer!" V prostředí Pasťáku je prostě radost pracovat. Pro mladého naivního kantora je to ideální vstup do kariéry. Kde jinde by se například dozvěděl, že 76-25=91 nebo 61 možná 1000 či snad 3? Abych to zase tak moc nezlehčoval, tak z ústavů pro mladistvé delikventy nikdy nic veselého nevzešlo a tohle je docela slušné drama. Jen mě to moc nebavilo a taky mi trochu vadilo, že mladiství Holub vulgo Krampol a Topol alias Sloup běhali po světě o mnoho let dříve než jejich dospělý učitel. To byl trošku úlet.

Krátký dokument o tom, že všechny informace, které Jiří Macháček pronese během koncertu směrem divákům, jsou vylhané. Co jiného může člověk čekat od právníka.

"Mám padáka. Že prý jsem tu roli přehrával." Joey je boží. Snad jen on dokáže přehrávat roli zadku Al Pacina. Moničina posedlost čistotou byla rovněž zábavná, ale pro mě je za hrdinu tentokrát Chandler. Ten snesl, že jeho vyvolená má manžela i milence a sám nadšeně převzal roli druhého milence. To je tak dospělé. Jsem dojat.

"Proč jí to vůbec musíš oznamovat? Buď chlap a prostě jí přestaň volat." Rozchod Chandlera s Janice byl trošku kofeinový, ale to, jak se umí rozcházet Phoebe, mě hodně inspirovalo. Taky Monica s Joeym dokázali skvěle rozeštvat zamilovaný pár a odpanění prádelní panny Rachel mě potěšilo. Už když jsem Přátele sledoval poprvé, tak někde tady už jsem byl beznadějně zamilovaný do všech tří slečen. A na tom se nic nemění.

"Co tě žere? Že tě nechala? Že je na ženský? Že žije s ženskou, která je taky na ženský?" To by mě asi taky trošku žralo, ale nesmí se zapomínat, že ta ženská, co je na ženský a žije s tou ženskou, co je taky na ženský, ještě čeká moje dítě a chce, aby to bylo jejich dítě. To by mě asi žralo nejvíc. Já tedy nechci spekulovat, ale Rosse v této epizodě asi víc žere ten puk v nosu a "kráska" na Příjmu pacientů v nemocnici. A to je přesně to, co mě baví.

"Všichni víme, jak krutý umí rodič být, když jde o slehlý polštář jeho potomka." Moničini rodiče byli bezvadně protivní a ti Rossovi zase úžasně chápaví. Zábavné bylo to, že se jednalo o stejné rodiče. A taky zubař Barry byl skvělý, jak pohodově vyměnil Rachel za družičku a ještě přitom stačil terorizovat svého dětského pacienta. A já jsem se naučil hledat prsten v lasagních, takže můžeme být všichni spokojeni.