Vančura

Říct o tomto filmu, že jsou to brutální jatka, by bylo nošením dříví do lesa. Osobně skutečně žasnu nad tím, jak daleko tvůrci zašli - bude ještě vůbec možné, aby někdo v budoucnu natočil ještě krvavější film? Jsem dalek toho se nad tím pohoršovat (byť chápu lidi, kteří sledování filmu nevydrželi a odešli z kina předčasně), ale osobně mi to už přišlo za hranou a tento druh filmařiny mě příliš neoslovuje. Jak mám horory rád, tento mi moc nesedl - jeho největší slabinou je podle mě skutečnost, že se pod tou lavinou falešné krve tak nějak zapomnělo na to, co věděli všichni tvůrci nejlepších hororů minulosti - nejvíc děsí to, co není vidět. Proto ten film není vlastně vůbec strašidelný, je spíš jen nechutný. UPDATE 15.4.2019 - Na podruhé po 7 letech mi to překvapivě hodně sedlo a dost jsem se u toho pobavil. Sice si stále myslím, že to není moc strašidelné, ale atmosféru to má super, a cením si toho, že se tvůrci snažili vyhýbat digitálním trikům. Nejvíc mi tam asi vadilo, že se postavy chovají jako idioti, nejvíc asi ten brýlatý debil, který čte z té knihy a který to celé způsobil. Jasně, kdyby si té knihy nevšímal, tak by ten horor nedával smysl, protože by k ničemu nedošlo, ale prostě mohli si s motivací těch postav vyhrát víc. Nevalný dojem jsem měl i z obsazení, a potom mi to občas přišlo dost nevěrohodné - byť si samozřejmě uvědomuji, že nedává smysl takovému filmu něco takového vyčítat - osobně třeba silně pochybuju, že někdo, kdo má šprajclou ruku pod autem, si ji prostě jen tak utrhne, a takových momentů je tam víc. Zábavné to je ale hodně, a to je asi jediné, co se počítá. Fede Alvarez je podle mě borec - a to píšu z pozice člověka, který má původní Evil Dead hodně rád.

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý, protože mě zaujalo jeho téma (předlohu jsem nečetl). Nakonec jsem ho ale bohužel dokoukal jen s největším sebezapřením, abych s nástupem závěrečných titulků úlevně vydechl. O prapodivně vystavěných dialozích pořádně nevím, co si myslet - snad i tuším, co chtěl režisér tímto snímkem sdělit a osobně ho vnímám jako relativně zajímavý příspěvek do diskuse o (ne)udržitelnosti statu quo moderního kapitalismu apod., ale filmově je to podáno takovou formou, která je pro mě téměř nestravitelná. A myšlenkově mi COSMOPOLIS spíše přijde prázdný a povrchní. Na to se vážně nedá skoro koukat, vždyť se to pohybuje na hranici bezděčné směšnosti coby parodie sebe sama!

SMRTELNÉ LŽI jsou podle mého soudu dobrý, byť na můj vkus krapet překomplikovaný film. Za sebe nemám problém přiznat, že jsem se zřejmě v ději neorientoval na 100% a pár věcí mi asi uniklo, ale můj divácký zážitek to v podstatě nijak neumenšilo. Oceňuji zde především ryze aktuální námět, který mě hodně bavil - osobně mi přijde s podivem, že celosvětová hospodářská krize zatím nepodnítila vznik více podobných filmů (ale možná mi jen unikly). Stejně tak se mi líbilo i obsazení - jak to ten Gere krucinál dělá, že vypadá pořád stejně? :-) Není to podle mě sice žádný excelentní herec a minimálně od časů PRETTY WOMAN hraje stále svůj "standard" elegantního chlápka s tučným kontem, ale kouká se na něj velmi dobře a - pšt, ale nikomu to neříkejte - osobně jsem jeho postavě fandil, aby mu to všechno prošlo. Za zmínku stojí i perfektní hudební doprovod Cliffe Martineze - skvělá hudba je jednou z hlavních deviz tohoto filmu, který se mi mimochodem jeví prost nějakých větších komerčních ambicí. Těžko si totiž dovedu představit, že se na tento typ filmu budou stát fronty - třeba i proto mi je sympatický. I když - ó ano - Allenovy ZLOČINY A POKLESKY zpracovávají podobný námět lépe a umělecky působivěji, a pro mě osobně tak nadále zůstávají králem na poli všech těch filmů variujících podobné téma jako Dostojevského román ZLOČIN A TREST - Robert Miller je novodobý Raskolnikov jak vyšitý.

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146).

O něco slabší než ECCE HOMO HOMOLKA, ale stále velmi dobrá komedie. Dějovou linku s dědkem a myslivci osobně shledávám nadbytečnou až rušivou a za největší nedostatek celého filmu považuji fakt, že v porovnání s prvním dílem nepřichází s ničím novým, resp. o klanu Homolků už neříká nic nového, pouze rozvíjí původní námět v jiných kulisách. V tomto smyslu považuji film HOGO FOGO HOMOLKA v podstatě za zbytečný a hodnotím ho relativně vysoko hlavně pro svou náklonnost k podobným černobílým starým komediím.

Jednoznačně nejlepší film, jaký kdy Papoušek natočil. Osobně jsem ho viděl bezpočtukrát a pokaždé u něho utírám slzy smíchu. A současně lituju postavu Ludvy, že musí žít v takovém pekle, jak už to tak u každého mezigeneračního soužití bývá. Kdo zažil na vlastní kůži, ví své. O filmu se zajímavým způsobem zmiňuje Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Film o Homolkových se stane jedním z nejpozoruhodnějších důkazů umělecké vitality české veristické školy jak pokud jde o národní charakter, tak pokud jde o schopnost nalézt si při dodržení stejné metody vlastní jazyk... Jedna rozmíška stíhá druhou, šarvátky plné vzájemných výčitek, invektiv a ustavičného popichování vyplňují život, v němž malé zbabělosti stíhají stejně malé zrady a v němž pocity hořkosti, pokusy o únik či vzpouru mají stejně krátký dech jako představa, že se na tom dá něco změnit. Ve skutečnosti ovšem nejde vůbec o to něco změnit. Smyslem je naopak něco udržet: rodinu, bezpečí, vědomí, že pevné zázemí v klanu je jediné a co je mimo něj, je cizí, nezáviděníhodný svět. Neboť ať už je život Homolků jakýkoli, je to jejich život a všechno to hašteření, škorpení a rýpání se do žeber je jeho nejpevnějším tmelem. Nehádají se, aby nalezli nějaký smysl - smysl je právě v tom, že se hádají. Absurdnost? Jistěže. Ale jen pro toho, kdo stojí vně tohoto kruhu. Pro Homolkovy je to naopak akt seberealizace, sebezáchovy - všeho čím se člověk řídící se víc instinktem než rozumem brání rozpadu pevně utvářeného, spolehlivého světa. Hádáme se a pereme se - ergo sumus, mohl by prohlásit kterýkoli člen homolkovského klanu, a ne bez jistého oprávnění: neboť pudově objevil právě ten princip soužití, který mu umožňuje izolovat se od vnějšího světa a přesto se v něm necítit izolovaný... Ještě Forman a Passer pokládali za nezbytné obeznámit se zázemím svých postav, s poměry, které tak či onak spoluvytvářely jejich sociabilitu. Papoušek se toho úplně vzdává; pozoruje Homolkovy jako biolog svá morčata: jak žijí, jak se chovají, jak reagují na podněty vnějšího světa, slovem: jací chtějí být, bez ohledu na normy přikazující, jací by měli být... Homolkovi dosáhli ideálu lidské malosti: žít ve vlastním neklidu, aby měli pokoj od neklidu obklopujícího je světa."(cit. s.: 144-146).

Právě jsem přijel z natáčení a připadám si jak zpráskanej pes. Oba moderátoři strašná slabota, mužští porotci nuda nuda šeď - díkybohu aspoň za tu Ewu Farnou, byť to sama nemá šanci zachránit, a soutěžící do jednoho tak strašně nevýrazní, zaměnitelní a fádní, až mi jejich příšerná jména defilují před očima jako jedna nerozlišitelná šeď. V momentě, kdy dozpíval poslední soutěžící, jsem si řekl, že jsem viděl dost, a vydal jsem se k autu směr domů, s tím, že mi je u piči, kdo vlastně vypadne. Prosím pěkně, řekněme si to na rovinu - toto není žádné hledání talentů, a pokud si to někdo myslí, dřív nebo později musí být strašlivě zklamán. Skuteční talenti chodí tam venku po ulicích, zpívají po klubech a po hospodách, mají své kapely složené z kamarádů a podobných nadšenců, často mají civilní zaměstnání a hudbě se věnují jen jako koníčku, a hlavně - do žádné televize se nehrnou, protože to mají v hlavě srovnané. To jen pár zpovykaných děcek ve své pošetilé touze po pozlátku slávy neprohlédnou, že toto není hledání talentů, ale prostě jen show, jejímž cílem je vyždímat z party dobrovolných zoufalců veškerou energii, aby byli posléze odkopnuti na ulici jako nepotřebný odpad, kde zjistí, že realita, do níž se vrátili, už nikdy nebude jako předtím - ale to už po nich neštěkne ani ten příslovečný pes. Je mi vážně líto, jak zoufalá nuda bylo vidět tohle naživo v barrandovských ateliérech, z čehož si mimochodem nedá moc práce odvodit, že v telce bych u toho nudou asi vážně pošel. Ach prosím, už žádný další spin-off IDOL SÉRIE, ale vážně!

Zcela mimořádný film, který mě i po druhém zhlédnutí udivuje svou promyšleností a celkovou působivostí. Stálo by za to porovnat, jak se s odstupem let mění divácké vnímání - současný divák si podle mého soudu neumí ani představit, v jakém kontextu byl tento film natočen a divácky přijat tehdejší společností. Z osobní zkušenosti s jedním z tehdejších "pamětníků" myslím, že se tehdy Janu Němcovi podařilo natočit film, který na inteligentní a vnímavé diváky zapůsobil skoro jako zjevení a otevřeně vyjádřil postoj, který tehdy rezonoval s velkou částí Němcovy generace. Pokud jde o často zmiňované paralely s Kafkovým Procesem, přijde mi zajímavé, že Jan Žalman se k nim ve své knize "Umlčený film" staví poměrně rezervovaně: "Jak sám příběh, tak způsob jeho podání jako by přímo prstem ukazovaly na autora Zámku či Procesu: táž prostota stylu i poetiky, táž absurdnost bez fantastičnosti, hrůznost bez děsivosti, násilí bez surovosti, týž způsob abstrakce a generalizace. Nicméně jen se tato myšlenka o přímé souvislosti s Kafkou vynoří, ozvou se proti ní námitky. Neboť důvodem toho, pod čím se Kafka hroutil, proč nemohl spát ani bdít a v důsledku čeho nebyl s to snášet "posloupnost života" - abychom mluvili jeho vlastními slovy - nebyl mravní stav světa. Jak píše Eduard Goldstücker v doslovu k třetím vydání Zámku, šlo mu "o poznání, o nalezení smyslu života (...) v šalebném labyrintu moderní existence, tedy spíše o výpravu faustovskou". Klíčovými pojmy mu byly skutečnost a pravda, "... pocit, že se mezi nás a pravou realitu našeho života vsunula skutečnost předstíraná, je myslím základní popud Kafkovy tvorby, kterou pojímal jako boj o proniknutí za fasádu, o odstranění všech nánosů, jež brání tomu, aby člověk plně pohleděl v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti." Bylo nutno trochu obšírněji citovat, aby vyniklo, v čem nejpodstatnějším se film O SLAVNOSTI A HOSTECH rozcházel s kafkovským pohledem na život, přes všechny jinak shody ve způsobu uměleckého ztvárnění." (cit. s. 190-191)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy Iry Levina. Polanskému se skutečně mistrně podařilo převést známý román na filmové plátno - toto je adaptace, které lze těžko něco vytknout a která se velice věrně drží ducha předlohy. Obsazení herců typově výtečně pasuje k jejich postavám, snímek má skvělou atmosféru a baví i po letech. Pro mě osobně velký divácký zážitek.

Ježíšmarjá, dyť je to zase ten tvajlajt v bleděmodrým! Člověku se chce skoro rvát vlasy z hlavy, jak pitomý film tohle je. Stephenie Meyer je ještě horší autorka než jsem myslel, pokud je podepsaná pod předlohou téhle sračky. Hostitel je až zarážejícím způsobem prost nějaké původní invence, není to nic než přežvejkání tisíckrát ohraných klišé a provařených motivů odjinud. Je to vysloveně komerční produkt nejhoršího kalibru, který je až nesnesitelným způsobem povrchní a u něhož jsou nějaké nároky na filmařské kvality až na druhé koleji. Jediným smyslem téhle mainstreamové produkce je vytáhnout nějaký ty chechtáky z peněženek přesně vymezené cílovky, která tenhle biják lajkovala na Facebooku už dlouhé měsíce před premiérou. Och, až budou zase v práci rozdávat lupeny na další film pro intelektuálně nekomplikované teenagerky, klepněte mě někdo konečně přes prsty, ať se na to fakt už vyseru, jinak mě další podobná projekce vážně připraví o rozum.