Vančura

Pavel Kohout se po mém soudu v Aksálu tak trochu umělecky vlamuje do otevřených dveří. Stačí vzpomenout na literární postavy typu Anna Kareninová či Ema Bovaryová, která se stala přímo literárním typem ztělesňujícím útěk od reality k sebeobelhávajícím iluzím. Obecně představa, že za spořádanou fasádou navenek harmonického života musí být skryt nějaký spodní temný tón, představuje velmi populární a působivý umělecký námět. Na mysl tane celá řada románů, filmů a divadelních dramat, v nichž autoři demaskovali faleš, prázdnotu a absenci štěstí u zdánlivě dokonalých manželství - byl by to opravdu dlouhý seznam, zmiňovanou Flaubertovou Paní Bovaryovou počínaje, přes román Nouzový východ Richarda Yatese, až třeba po můj oblíbený film Noc od Antonioniho, v němž je podle mě toto téma dovedeno k uměleckému vrcholu. A když už jsem zmínil Yatesův román, který byl v roce 2008 zdařile zfilmován Samem Mendesem, nemohu se ubránit jeho srovnání s touto pozapomenutou televizní inscenací. I Yates nechává své postavy manželů Franka a April Wheelerových, tvořících zdánlivě ideální manželský pár, konfrontovat s postavou Johna Givingse (herecky excelentní Michael Shannon), diagnostikovaného psychotika, který jediný nemá zábrany říkat nepříjemné pravdy. Zdánlivá idylka manželství se náhle hroutí jak domeček z karet a postava impertinentního blázna přináší mezi oba partnery hlubokou krizi. Ačkoli se Kohoutova inscenace ani zdaleka nevyrovná působivosti zmiňovanému filmu, jedná se vcelku o zdařilé dílo, které i po těch letech stále stojí za vidění. Abrháma moc nemusím, ale výkon Drahokoupilové na mě udělal dojem, stejně tak použitá hudba. "Subjektivně" 4 hvězdy, "objektivně" spíše 3.

Výtečný film, který se mi velmi líbil. Na dnešní dobu (bože, jak tenhle obrat nesnáším, ale lepší mě nenapadá) má tenhle film poněkud pomalejší tempo, ale to je po mém soudu spíše negativní vizitka pro současnou produkci, která je sestříhána tak zběsile, že se na to osobně nedokážu skoro koukat. Pokud mladší diváci odkojení všemi těmi Bourneovými ultimáty a podobnými sračkami náhle zhlédnou film jako je tento, nedivím se, že se mohou při sledování nudit a nedokáží udržet pozornost. Je to však problém na straně konkrétního diváka, nikoli filmu. Osobně mám tenhle typ žánrových filmů ze staré školy rád právě proto, že se takové filmy už dávno netočí. Snad jen škoda, že to v telce odvysílali v českém dabingu, byť velmi obstojném - vidět tenhle film v původním znění a v kině musí být vážně zážitek.

Hodnotím díl Konec porna v Čechách. Vcelku zajímavý dokument, byť informační přínos není nijak slavný - celá myšlenka tohoto dílu se dá nacpat do jedné věty (ekonomická krize a internet převálcovaly klasickou DVD porno produkci) a většina materiálu ve filmu je jen obsahová vata, byť relativně koukatelná, vzhledem k atraktivnímu (?) tématu. Vzato kolem a kolem, nikdy mě nepřestane udivovat, co je ten Rosenberg za člověka - jeho výstup je to nejzajímavější na tomto díle, a skýtá celou řadu podnětů k přemýšlení. Jsou-li i další díly podobné jako tento, pak je to podle mě docela obstojný formát, byť se podle mě hodně překrývá třeba s cyklem "Ta naše povaha česká".

Léta jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože mi intuice napovídala, že to nebude můj cup of tea. Nakonec měla jako vždy pravdu, byť můj výsledný dojem je značně rozporuplný. Jednak protože naprosto nesnáším formát stand up comedy, jakož i jakékoli mystifikace, a nejsem ani velkým příznivcem životopisných filmů či herectví Jima Carreyho nebo muziky R.E.M. - to už máte spoustu dobrých důvodů, proč se tomuto filmu obloukem vyhnout. Na druhou stranu to natočil můj milovaný Forman a nechtělo se mi chodit po světě s vědomím toho, že jsem se dobrovolně připravil o jeden z významných zářezů v jeho relativně nepočetné filmografii. Neodolal jsem tedy, a rozhodně musím složit svůj hold suverénnímu způsobu, jímž je toto natočeno, jakož i všem hercům a dalším zúčastněným stranám. Osobně mi je však postava Andyho Kaufmana - tak, jak je zde vylíčen - bytostně nesympatická, a kdyby žil, nemohl bych podobný typ excentrického pošuka ani vystát. Do jisté míry tak pro mě bylo téměř utrpením sledovat jeho životní osudy, byť by to bylo natočeno sebepůsobvivěji. Och, za mě osobně 4 hvězdy z respektu k dobře natočenému filmu, ale jinak o něm už do smrti nechci slyšet.

Atlas mraků je po mém nedávném zhlédnutí Bídníků druhým "must see" filmem z loňského roku, před nímž se nedalo v době jeho premiéry nikam schovat a který jsem zhlédl asi jako poslední člověk na světě. Nu, někdy neuškodí trochu počkat, až vyprchá ten prvotní humbuk, a dojít si do kina se zpožděním pár měsíců od premiéry, kdy už může člověk svůj názor v klidu konfrontovat s nepřebernou paletou diváckých dojmů ostatních lidí. Osobně jsem od filmu s takovou pověstí, jaká Atlas mraků provázela, čekal přece jenom trochu víc. Především po obsahové stránce - po té formální lze filmu jen těžko co vytknout, stejně tak herecké výkony jsou excelentní, především pak v případě Hankse. Osobně jsem si z však myšlenkového vyznění Atlasu mraků na zadek vážně nesedl. Podobné filmové skládačky chovám vcelku v oblibě, byť se trochu obávám, zda se s nimi v poslední době nerozthl pytel - jmenovat podobné filmy nemá cenu, jistě jste jich sami minimálně několik v poslední době viděli. A velmi podle mého soudu záleží na tom, jak do sebe jednotlivé dílky filmu v závěru zapadnou, aby se ukázalo, zda byla nelineární vyprávěcí kompozice použita smysluplně. Což jsem zde docela postrádal - v závěru se nedostavilo nic jako katarze, "wow efekt", nebo jak tomu chcete říkat, a nejpřiléhavějším dojmem na mé straně by asi prostě bylo jen... hm, pěkný. Nic víc. Takže asi 4 hvězdy? Budiž závěrem dodáno, že Mitchellovou předlohou jsem nedotčen a po zhlédnutí její filmové adaptace ani nemám chuť na tom něco měnit.

Bídníky jsem zhlédl jako asi poslední člověk na světě, abych se pouze utvrdil v tom, že kdybych jimi zůstal nedotčen, o moc bych nepřišel. Když jsem byl v únoru svědkem toho, jak bych tento muzikál na udílení Oscarů vynášen do nebes, rezervovaně jsem si myslel své, stejně jako když mi Bídníky vychvalovala má matka, která jimi byla unešena. Obojí by mi samo o sobě stačilo být spolehlivou pojistkou toho, abych tento film s ledovým klidem ignoroval, ale nakonec mi to nedalo, a když se naskytla možnost film vidět, neodolal jsem. A kvůli tomu téměř protrpěl skoro tři hodiny sledováním téhle pompézní nudy, jejíž neschopnost vyprávět příběh mě ubíjela stejně jako některé pěvecké výkony. Abych nebyl jen kritický - několik melodií se mi velmi líbilo a herecká přítomnost dua Helena Bonham Carter & Sacha Baron Cohen mě naplnila radostí, ale jinak by člověk skoro zaplakal. Tak nudnou, plytkou, kýčovitou a povrchní podívanou aby pohledal - chudák Hugo se musí otáčet v hrobě.

I mistr tesař se někdy utne...

Zoufale nudná tečka za mou seznamovací jízdou s Laclosovým slavným románem a jeho nejznámějšími filmovými adaptacemi. Poté, co jsem dočetl zmiňovanou předlohu a zhlédl za sebou 5 verzí jejích filmových adaptací, mohu s ulehčením konstatovat, že mám téhle látky právě po krk. S výjimkou Formanova Valmonta shledávám všechny adaptace ubohé, nanicovaté, afektované a především - ó ano - tak strašně zbytečné. Hlava mi nebere onu umanutost, s níž noví a noví filmaři stále sahají po stejné knize staré přes 200 let, aby obšťastnili svět další svévolnou adaptací románu, kterého si cením příliš na to, abych mohl lhostejně přihlížet té devalvující vlně filmařské diletance, jíž je chudák starý de Laclos soustavně vystavován. Jako by současnost neskýtala tisíc a jeden lepších námětů ke zfilmování! Nejinak je tomu v případě tohoto asijského koprodukčního dramatu, které se manýristicky utápí ve vlastním přeartovaném výrazu, jenž je žalostně prost jakékoli filmařské invence, jež by ospravedlnila vznik další adaptace Nebezpečných známostí - tedy pokud oním jediným přínosem nemělo být přenesení původních reálií do asijského kontextu a posun závěru do roviny teatrální melodramatičnosti. Při sledování téhle unylé slátaniny jsem se skoro neubránil dojmu, jako bych hleděl na asijské kopie evropských automobilů - všechno tam působí tak důvěrně povědomě, ale ve skutečnosti je to neumětelský padělek, od něhož by bylo nejlepší dát ruce pryč. Kristebože, dej, ať se mi už do smrti obloukem vyhnou jakékoli další filmové adaptace té nešťastné knihy, ale vážně!

Trailer mě příjemně navnadil, ale samotný film nakonec zklamal, protože je podle mě zoufale neschopný vyprávět příběh či vyvolat nějaké emoce. Vlastně mě i dost překvapuje, že se někdo tu knihu - téměř 90 let po jejím prvním vydání - rozhodl opět zfilmovat, když už existuje tolik starších adaptací. Nikdy jsem navíc nepatřil k nějakým velkým příznivcům DiCapriova herectví či Luhrmannovy režie - jeho nejznámější snímek Moulin Rouge dokonce shledávám zcela nesnesitelným. Vlastně se tak jen těžko můžu divit, že kolem mě tenhle film profrčel jako smršť, aniž by mě nějak významněji oslovil či zasáhl. Gatsby je pro mě osobně zvláštní podívanou, u níž si nejsem jistý, do čího vkusu se má vlastně trefit a co si o ní vlastně myslet. Tedy kromě dojmu, že je to vlastně jedna velká ospalá nuda. UPDATE 20.9. 2020 - Když jsem po letech dostal chuť to vidět znovu, působilo to na mě takřka stejně jako tenkrát. V jednotlivostech je to sice místy skvělé, ale jako celek je to prostě zoufale nefunkční, a celý ten chatrný příběh (který mi navíc v tomto podání i přišel dost nevěrohodný) se ztrácí pod všemi těmi digitálními efekty a moderním soundtrackem, který mi k těm 20. letům prostě nepasuje, byť sám o sobě se mi celkem líbí (nejlepší skladbou je podle mě Jack White — "Love Is Blindness"). Btw. Carey Mulligan se mi ještě jakž takž líbila v Drive, ale zde už mi přijde trapná, spíše nehezká, a především je to podle mě hlavně bohužel mizerná herečka.

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosova románu "Nebezpečné známosti", který byl tímto filmem zcela zrůdně adaptován. Samotná myšlenka přenosu původního libertinského námětu z Francie 18. století do současného New Yorku na partičku teenegarů je obludně nestoudná a měla by spolehlivě odsoudit tento film k zapomnění coby nicotný počin, který si nezaslouží pozornost. Skutečnost, že si tento film naopak - navzdory ubohosti scénáře i hereckých výkonů - vydobyl nejen mezi celou řadou mých vrstevníků jistou nemalou popularitu, svědčí podle mého v první řadě o době, v níž tento film přišel do kin. Všem nám bylo o 14 let méně, internet znalo jen pár vyvolených, mobil skoro nikdo neměl, všichni měli doma televizi, naše divácké zážitky byly formovány v drtivě většině případů hollywoodskou popkulturou a 11. září bylo teprve před námi. Jak moc se svět od té doby změnil! Osobně bych byl shovívavý k těm, kdo tento filmový paskvil měli v oblibě tehdy, neb je omlouvá mladická nezkušenost a fakt, že nic lepšího neznali, ale pokud někdo tuhle sračku oblibuje dodnes, pak mu podle mě není pomoci. Chudák Choderlos de Laclos se musí v hrobě vážně otáčet jak divej.