Kulmon

Opravdová klasika mých dětských let, kterou jsem dnes viděl asi po patnácti letech a fakt zážitek. Ppppppotvůrko pppppodivná ... :-)

Tak prý jen překrucujeme historii, protože ti komanči byli zcela jiní! Lidi vzpamatujte se a nedopusťme, aby se ti rudí hoši ještě někdy objevili v parlamentu. Když jsem viděl toho mladýho komoušskýho nadšence, tak mě jen napadlo: "Na smetiště dějin s tou veteší!"

Jako divadelní hra to asi může být podařené představení, ovšem převedení této hry na filmové plátno se mi příliš nezamlouvalo. Zpracování příliš očividně dávalo najevo, že se jednalo o kýčovitou parodii, bez jakékoli šťávy. Jediným plusem tak jsou herecké výkony. V mnoha miniaturních roličkách se objevují výteční herci, na kterých je vidět, s jakou chutí své postavičky zahráli.

Trochu slabší propagandistické dílo, než slavnější Triumf vůle, nicméně Leni Riefenstahl odvedla výtečnou režijní práci. Propaganda je důležitá věc pro každý totalitní režim a Hitler si to moc dobře uvědomoval. Ve filmu můžeme ještě spatřit Ernsta Röhma, který byl však při masakru SA zavražděn. Byl to homosexuál a jako jeden z velmi mála lidí Hitlerovi tykal.

Pateticky ztvárněný příběh Ivana Hrozného, který v 16. století sjednotil Rus. Natáčení filmu trvalo Ejzenštejnovi 3 roky a byl to jeho poslední film vůbec. Ve filmu jsou zajímavé bojové scény. Ejzenštejn vytvořil lepší dílo, než je jeho Alexandr Něvský, leč na absolutní hodnocení něco málo chybí. Není se co divit, že se Stalinovi film nelíbil.

Asi by to bylo velmi zajímavé dílo, kdyby nezasáhl baťuška Stalin. Ještě, že alespoň torzo filmu zachránila Ejzenštejnova manželka, která vystříhla pár okének filmu. Jak jej známe v dnešní podobě, tvoří snímek vlastně pouze pás fotek, který rekonstruuje příběh otce, který zabije svého syna, protože upozornil na otcův plán zapálit kolchoz.

Sentimentální romance je krátkometrážní snímek, který Ejzenštejn natočil během svého pobytu ve Francii. Je to jeho vůbec první zvukový film. První třetinu filmu vyplňují vlastně jen katastrofické přírodní úkazy, které symbolizují smutek. Čí se dozvídáme v další části. Bohatá žena zpívá tesklivou píseň svému psovi, tomu jedinému, neboť je velmi osamělá. V poslední třetině filmu se však pochmurný ráz mění v optimistický a jasnější. Krásně prožitých dvacet minut!

Tento film je založen pouze a výhradně na Burianovi a to mi vadí. Je to vlastně jen spousta blbejch keců, pár dobrých převleků a Adina Mandlová krásná jako nikdy předtím a s výjimkou Kristiána ani nikdy potom.

Je až s podivem, jak vysoké hodnocení tento film má. Rozhodně se nemůže rovnat těm nejlepším gangsterkám. Co působí vyloženě trapně je onen finanční úředníček, který by stále jen někoho stíhal pro drobné daňové podvody. Několik dalších scén snad autoři nemysleli vůbec vážně. Každý blbeček je mrtvý po první ráně, ale Connery je rozstřílenej jako řešeto, ale ještě vklidu počká, až přijde Costner, řekne poslední větu a zhebne. Další scéna s kočárkem na schodech je jak z béčkové tragikomedie. Jsem dost na rozpacích. Jediný dobrý dojem dělá jako vždy gangstersky uvěřitelný Robert De Niro. 70% Zajímavosti: Souprava pro Caponeho osobní holírnu v Lexington hotelu zahrnuje množství malých položek (kolínská voda, štětky na holení), které patřily skutečnému Al Caponemu. *** Brian De Palma se setkal nad drinkem v Los Angeles s Bobem Hoskinsem a diskutovali o roli Al Caponeho, kdyby Robert De Niro odřekl. Když De Niro roli přijal, poslal De Palma Hoskinsovi omluvný šek na 200000 dolarů. Hoskins mu pak zavolal, jestli nemá víc takových filmů, ve kterých ho nechtějí. *** Albert H. Wolff, poslední člověk, který přežil skutečné Nedotknutelné, pracoval u filmu jako konzultant a radil Costnerovi, jak pojmout Eliota Nesse. *** Roli Nesse odmítl Mel Gibson i Harrison Ford. *** Robert De Niro trval na tom, že bude nosit stejný styl hedvábného spodního prádla jako nosil skutečný Al Capone, přestože se na kameru nedostalo. *** De Niro nosil vycpávky a polštáře, aby vypadal mohutnější jako skutečný Al Capone. *** Navzdory závěrečné soudní scéně se Al Capone a Eliot Ness nikdy tváří v tvář nesetkali. *** Pro roli Eliota Nesse byli zvažováni Michael Douglas a Don Johnson. *** Robert De Niro vystopoval skutečného krejčího, který pro Al Caponeho šil a měl mu pro film dělat totožné oblečení. *** Brian De Palma našel ideu pro vlakovou stanici ve filmu Křižník Potěmkin z roku 1925. Námořníci, kteří naletěli do křížové palby v Nedotknutelných jsou ódou na Křižník Potěmkin. *** Scéna ve vlakové stanici byla parodována v Bláznivé střele 33 1/3. *** Scéna, kdy Al Capone náhle vytáhne basebalovou pálku a utluče k smrti dva ze svých mužů je založena na skutečné události, která se stala 7. května 1929. Dva Caponeho nejobávanější zabijáci Albert Anselmi a John Scalise zosnovali spiknutí za účelem zabít Caponeho a převzít jeho gang. Capone se to dozvěděl, všechny své muže pozval na banket, včetně dvou zrádců Alberta Anselmiho a Johna Scaliseho a uprostřed společnosti vytáhl pálku, oba ubil a pak každého střelil do hlavy. *** Každý policajt, který v tomto filmu pije alkohol, je zabit. *** Ve scéně, kdy je Malone zabit, Connery nevyprskoval tak, jak by se slušelo na tolik krvavého muže. Vzali jej do nemocnice s mrtvolou a podle ní mu zakrvavili oči. *** Skutečný Frank Nitti zemřel jinak, než je zobrazeno ve filmu. Když šel Capone do vězení, tak jeho říši převzal. V roce 1943 měl prudký spor s několika šéfy v Chicagu. Když pochopil, že si právě podepsal ortel smrti, šel domů a spáchal sebevraždu.

Dadaismus vproudil naplno i do filmového umění a pokud to netrvá moc dlouho, nechá se na to i koukat. Zejména doporučuji nepřeskočit závěr, ten je nej ;-)