Kulmon

Dokonale absurdní! Absurdně dokonalé! Film, při jehož každém zhlédnutí najdu něco nového. Aspoň si myslím. A ten konec, to je opravdová třešnička na dortu!

Jeden z nadprůměrných pornofilmů osmdesátých let. Mladík Jimmy má kukátko, kterým pozoruje dvě dovádivé sousedky. Bydlí s věčně neukojenou tetou Diane, která jednoho dne přivede domů svou kamarádku - jeho soukromou učitelku. Co vám budu povídat, nakonec vojede všechny.

Kurevskej nářez. Ač jsem byl skeptický, Hangover je skutečně komedií roku. Vulgární, nicméně svěží, vtipná, inteligentní, navíc spousta odkazů na jiné známé filmy, někdy skrytě, jindy zcela otevřeně. Nesrovnával bych ji sice se Zack a Miri, ale i tak jsem se nasmál víc než dost. Kocovina, kterou bych rád znovu!

Kritika japonského samurajského režimu. Vysvítá na povrch, že samurajská čest je jen pozlátko. Tento film je přes své stáří velmi aktuální. "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin. Řekněte, že zemřeli na nemoc". Tatsuya Nakadai je výborný, takový méně nápadný Toshiro Mifune. Filmem se táhne mrazivá atmosféra. Škoda jen, že film není o trochu kratší - vystříhaný netoliko závažných scén, neváhal bych s hodnocením.

Krásný film o dětství, které sice občas bolelo, ale zato bylo romaticky krásné a lepší, když si kluci zajdou dát po škole do huby, než když si tu hubu namelou při paření po síti :-) Moje zamilovaná dětská knížka je zde sice trochu modifikovaná, taky se odehrává v soudobé Francii na počátku 60. let, zatímco kniha byla tuším z počátku 20. století; ale vůbec mi to nevadí. Velmi příjemná hodinka a půl.

Na jednu stranu je patrné, že se zde podílel Jiří Adamec. Na straně druhé je však nutné přiznat, že jakákoliv oslava Karlových 70. narozenin musela být megalomanská a pokud by megalomanská nebyla, tak by stála za hovno a navíc by nebyla Gotta hodna. Přece jen taková ikona si holt zaslouží pořádnou show. Pořád platí, že Karel Gott je to jediné na co se lze v tomto státě spolehnout.

Rozálie Kohoutová se pokusila o medailonek Davida Navary, nejlepšího českého šachisty. Cílem bylo zjistit, jaké to je být šachovým velmistrem a géniem. Mám takový pocit, že nejlépe to vystihl sám David Navara během úvodních vět, ve kterých se pokusil vyřknout pár vět, které o Davidu Navarovi platí. Zejména snaha režisérky přimět Davida k připodobnění rostlin a zvířat k šachovým figurkám mi přijde neprůkazná a jak připomíná David, zcela zbytečná, o každodennosti šachového profesionála nevypovídající a nevypovídající ani o ničem jiném. Takže se nedivím jeho mrzutosti. Na druhou stranu se přece jen něco povedlo, a to dostat se alespoň trochu do mysli génia. Jeho úvahy o vlastní praktické zbytečnosti navzdory talentu jsou jistě plusovým bodem tohoto dokumentu.

Autorka se ve své prvotině pustila do východoslovenské cikánské osady, kde se snažila pozorovat jejich kulturu na tak nitěrné věci jako jsou botičky. Ovšem nic jako film Božské děti nečekejte. Je to neradostná podívaná na národ, který v 21. století má středověké zvyky a jeho budoucnosti se bojím. Mimochodem, věděli jste, že cikánsky školka se řekne školka?

Tisíc a jedna z Bergmanových variací jak pronudit hodinu a půl.

Jeden z těch výpravných historických velkofilmů, kterté nestárnou. Jeden z těch, o kterých říkám poctivá filmařina. Tedy tisíc skutečných komparsistů a ne deset a Ctrl + C, Ctrl + V a bitva je hotová, jak se to často dělá ve filmech dnešní doby. Charlton Heston je skutečnou osobností, které věříte každou roli. Neskutečná výprava, skvělá hudba, středověk, tak jak si ho představujete v těch nejrealističtějších snech. Když hrdina, tak Cid.