Kulmon

Nahrával jsem Chalupáře a nechtíc se mi nahrál kousek i tohoto hnusu, pánové Genzer (ten zejména) a Suchánek jsou trapní a k tomu ještě trapní.

Páté dobrodružství inspektora Clouseau nenudí, ale už je cítit, že ono kouzlo z předchozích dílů je pryč. Podivný příběh a pramálo vtipných scén.

Kdyby ničím jiným, bude tento film významný tím, že byl posledním v kariéře charismatického donchuana Clarka Gabla a nejproslulejší sexbomby 20. století Marilyn Monroe. Brzy poté zemřel i Montgomery Clift, zatímco Eli Walach už klepe na pětadevadesátku. Začátek filmu je strašně pomalý a nudí. Postupně se však dostáváme dovnitř onoho podivného čtyřúhelníku, ve kterém hraje prim naivní citlivá blondýna, o kterou usilují tři různí muži, každý jinak a každý z jiného důvodu. Nejedná se však o klasickou romanci. Je to portrét několika lidí, kteří žijí jako samotáři, protože se jim z nějakého důvodu nepovedly předchozí vztahy. Pokud něco bere dech, tak je to závěrečných dvacet minut.

Patrně nejlepší z celé série. Geniální nešika Jacques Clouseau opět na scéně a zase šikovný jak hrom do police. Je zde patrná inspirace němými groteskami (dobývání hradu), neskutečné gagy. Navíc je ze asi nejlepší souboj s Katem a úvodní titulky s narážkami na významné filmy doby minulé potěší každého kdo se trochu ve filmu vyzná.

Já jsem sice viděl film s hudebním doprovodem (což je soudě podle ostatních komentářů trochu problém), nicméně ani tak jsem nebyl uchvácen. Ba naopak patří Rozmary bohaté k tomu nejhoršímu co Mistr natočil. Ale jeho němou éru nelze zase tolik brát vážně (s výjimkou Příšerný host a Její zpověď). Ve zvukové éře poté vše nahradil a svými geniálními díly se stal (pro mne) nejlepším režisérem vůbec.

V tomto raném Hitchcockově díle není ani náznak talentu, který v sobě Mistr skrývá. Přitom již v předchozím filmu Příšerný host ukázal, že bude jedním z nějvětších režisérů dvacátého století. Na šikmé ploše je přímočarý film, na kterém Hitchcock ukázal, že je sice schopen režisérského řemesla, ale ani trochu víc. Downhill je tak pouze pro fajnšmekry, kteří touží zkompletovat Hitchovu filmografii, a i ty nejspíše zklame.

Pokud se mohu vyjádřit k prvním třem dílům, pak je tento film jistě nejvtipnější. Oproti prvnímu si však nedrží laťku a jako celistvý kus má výkyvy. První část je skutečně tou nejvtipnější. Inspektor Clouseau je zde ve své nejlepší (rozuměj nejmotornější) formě. Ta se však v druhé části mírně vytrácí. Co mi také vadí je nahrazení charismatického Davida Nivena Christoherem Plummerem. Chápu, že Niven neměl čas a natáčení se nemohl účastnit, ale proč jej nahradili o 20 let mladším necharismaťákem, který mu není ani trochu v ničem podobný? Dokonce se ani nesnažil podobně hrát. Škoda.

Úspěch prvního dílu na sebe nenechal dlouho čekat a již se objevilo další pokračování, tentokrát již s inspektorem Clouseau v hlavní roli, ale bez šperku - Růžového pantera. Byl - li první díl komplexní a vyvážený, zde se vše soustředilo na komiku Petera Sellerse a příběh je o poznání slabší. Proto i já jdu s hodnocením níže, přestože jak vidím, je to spíše ojedinělé.

Růžový panter byl v mém srdci zapsán jako skvělá podívaná. A po mnoha letech při dnešním zhlédnutí musím uznat, že tomu tak skutečně je, i když jsem možná čekal trochu více. Peter Sellers je zde sice jen vedlejší postavou, ale jeho pojetí nemotorného inspektora dalo vzniknout hned několika pokračováním. A pro tu nenadálou genialitu jej mám z celé série nejraději.

Bergman se tentokrát vyhnul náboženskému motivu. Jeho oblíbená smrt sice zůstala, ale zároveň nastolil téma nové: sexualitu. Převapivě vcelku otevřené scény, nejeden pohled na ženské ňadro. Ale jinak typický Bergman se vším všudy - komorní příběh dvou žen, sester, z nichž jedna je nemocná. Film vrcholí konfliktem právě obou hlavních hrdinek.