LEGACY

Nejlepší filmek do stanu, když vám celý den prší a jste uvězněni na západním pobřeží Irska. Rewatch

Snímek, o kterém jsem ani nevěděl, že jde do kin. Jedná se o první kino během mého irského putování, příhodně ve velmi přírodně laděném Killarney. Člověk má celkem problémy zajít si za peníze do restaurace, a tak jsem klasicky jidlo oželel a za peníze si dal tříhodinovou native american bombu v pohodlí luxusního kina. Škoda, že se teď člověk vrací do nejhoršího hostelu v zemi a zitra zase do mokrého stanu. Herci fenomenální, do jednoho. Applaud.

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý.

Chtěl jsem si namluvit, že si zapínám animák roku levelu Vaiany a ve stylu Raubíře Ralfa, ale ne bohužel. Animace je skvělá, ale moc mě to nevtáhlo. Mario je lepší jako hra na arkádech.

Strašný a ohavný čin, o kterém jsem si myslel, že jsem jej už dokázal úspěšně vytěsnil z paměti. Četl jsem si tento hrůzný akt před svým odletem do Liverpoolu v 2016 a nyní jsem se rozpomenul. Co vedlo malé kluky k vraždě je otázkou, co vraždě předcházelo je ale jasný důkaz o naprosto zkaženosti a zlobě, kterou v sobě měli. Liverpool má krásné centrum, historii spojenou s Beatles a fotbalem, je to ale rovněž místo kriminálních živlů, drog a no-go zón, takže bych si tentokrát před odletem raději zkontroloval statistiky.

Upřímně jsem šel do kina spíše kvůli ostatním, než že bych měl o tomto snímku jakékoliv vážné mínění. No a vize se částečně naplnila, tvůrci do postav automaticky nacpali všechny trendy anglicizmy a na povrch prosakují klasické průsery spojené se sociálními sítěmi, ale vlastně je to jako kriminálka dost poutavý, několik dějových rovin se parádně překrývá, hudba umocní tlak a zoufalství postav, no a vlastně to i celkem vhodně vykulminuje. Asi je to dobrý film pro střední školy, následky něčeho dosti nevinného se ukáží jako fatální, což tak je a strašně se mně líbilo, že je zde Anna vyzobrazena ne jako čistá oběť, ale zároveň jako siréna, která svádí, manipuluje a váže na sebe zvrhlíky sama. 7/10 - znovu už ne, ale kino fajn

Je tohle typický černý humor, kterým jsou ostrovy tak věhlasný? Je mě to asi jedno, tohle má šmrnc, postavy jsou skvěle zaseklé na konci světa na imaginárním zaprděném ostrově a správně jim hrabe. Vtipy jsou solidní, pojetí originální, dá se na to koukat, celkem chápu, že to může být pro Brity, nebo spíše Iry klasika, na kterou nostalgicky vzpomínají. S knězi je psina.

Včera jsem se sám vrátil z Žatecka, kde jsem spolu s ostatními brigádníky 23 dnů sklízel a česal chmel. Byl to zážitek na celý život, který stále stěží rozdýchávám a přes veškerou dřinu, pot, pivní přestřelky to byly právě ti lidé, kteří jsou ryzí zlato. Taková přátelství občas člověk nezažije za celý život, člověku se stýská už teď a lidé jsou prostě milý, laskavý a mě to otevřelo oči. Film jako takový se mi líbí hlavně díky lokacím než postavám, či ději. Na chmelnice muzikál patří, protože v té dlouhé časové bublině člověk ztrácí rozum, hrabe mu, ale s holkama celé dny prozpívá a prosměje. Takže pokud chcete něco pořádného zažít - jeďte na chmel - peníze bude jen bonus navíc, ale odměna bude spíše duševní. Nejkrásnější období a holky mě udělali nejšťastnějším - a to nic nebylo.

Po šesti letech, ale i tak tvůrci zachovali ducha předešlého filmu a absurditu scének vybrousili do pomyslného vrcholku. Smáli jsme se v kině doslova od první minuty a už nás nic nezastavilo, až si myslím, že jsme rušili ostatní. Ono to ale nešlo držet v sobě a zachovat etiketu, když vám tam lítají bišonci na dronech, sousedi strojí tu samou svatbu, Alibi mají pobočku v Marakeši, no a členové této společnosti jsou prostě odborníci v pravém slova smyslu. Škoda, že takovou komedii člověk objeví jednou za 3 roky, tohle je přesný důvod proč člověk na film jde. Jestli Phillipe a Elodie chtějí člověka na hodinu a půl rozveselit a poslat do kolen, u mě bodují na plné čáře. Merci a zítra na chmel do Loun.

Včera, vlastně dnes, jsem se vrátil promočen až na kost ve 3am, právě kvůli tomuto filmu, který mě tedy musím uznat totálně vyrazil dech, předčil všechna očekávání, ale hlavně mě přesvědčil, že přes veškeré kvantum super našlapaných filmů, mě letos v kině nakonec dojal film, který jsem původně zatracoval, který působil více jako nemožný, než jako kasovní trhák, co má zachránit Hollywood. Měl to být letos Oppie a Barbie měla být fraška, ale přesně jak bylo v Barbie vše naopak, tohle byl ten samý případ. Margot a Ryan jsou americké hvězdičky současnosti, ale zároveň to nejsou nabubřelé karikatury, co by nezariskovaly. Hey Barbie, Hey Barbie, tohle bavilo, tohle mělo grády, film nám záhajila skutečná česká barbie a jak jsem i o této holce neměl vysoké mínění, tak i ona zaujala a v dešti ji POMO vyzpovídal. Takovýto druh filmu by si asi před 20 lety nikdo nedovolil, ale doba je jiná, aktuální témata a společnost se taky mění, no a Barbie dokáže vše skloubit do jedné růžové cukrové vaty a troufám si tvrdit, že by měla zaujat mnohem širší publikum, než by jednoho napadlo. Otázka je nakolik jsme předpojatí. Já jsem potěšen, že se konečně někdo nedržel striktně zavedených postupů, vyrukoval se svou verzí, se svými vsuvkami a celý vyumělkovaný svět se může brzy rozplynout. Trochu info o Babrie jako takové, ale co nejvíc rezonuje je fakt, že se v tomto příběhu odráží příběhy nás všech prostých lidí, kteří nejsou vždy stoprocentní, nechodí pořád na podpadcích, chybují, ale jsou stateční a silní. Je to taky odraz přecitlivělé doby, kde je na každého z nás vyvíjen větší a větší tlak, konkurence je drtivá, člověk si mnohdy opravdu neodfrkne a Barbie tohle všechno naťukává, nedává jasné odpovědi, ale mluví o tom, co ostatní buď nejsou schopni vyjádřit, nebo dosud potlačují. Sama se ale hledá, stejně jako Ken, životní cíl v neúprosném chaosu, kde jedinou zárukou je bezvýznamnost všeho je zásadní a fakt, že dokonalá a bezchybná panenka Barbie si prochází existenciální krizí, cítí se pod psa, vnímá sebe jako k ničemu věc, je perfektní v tom smyslu, že to dovolí i nám ostatním smrtelníkům prožít si naše vlastní boje a traumata bez toho, abychom na sebe byli nikterak strozí, nebo přisní, protože jak říká můj BFF "nejsme roboti" a občas máme právo uklouznout, občas máme právo být k ničemu. Důležité je, víte kdo jste, potažmo kým chcete být? Skvělá hudba, skvělé kulisy, nápadité, film roku?