Huguette

...ale stejně se mi to líbilo a bavila jsem se dost. Je to takový živý film =)

Poirota mám obecně velmi ráda, ale přikláním se k ostatním, že tento díl byl výjimečný, měl zvláštní barvu a atmosféru celkem, takovou melancholickou. Příjemné překvapení!

Pro mě jedna z nejsilnějších epizod Poirota se zvláště skvělým představením Davida Sucheta, který na diváka dokáže přenést ten vnitřní boj, zda nechat zvítězit morálku lidského svědomí, nebo nekompromisně striktní právo. Jen je trošku škoda, že do toho tolik tahali Boha, ale to je můj problém. Skvělá epizoda, která ve mně vždy zanechá vnitřní rozervanost, ale zároveň zážitek z bezvadného výkonu p. Sucheta.

Velmi dobré. Ale čekala jsem něco trochu jiného, jinak působícího. Celý film jsem čekala na nějaký přelom, co mi vyrazí dech, zvrat, kdy polknu na prázdno, něco, co mě posadí na zadek, nebo něco, co mě zasáhně do hloubky, co by mě nenechalo v klidu, na co bych musela dlouho a urputně myslet, zvažovat, přemýšlet o tom...nic takového se ale nestalo. Uznávám, nečekala jsem, že to s Tomem dopadne tak, jak to dopadlo, ale i tak to nebyla taková darda. Nicméně, film mě v takovém očekávání udržel až do konce, což mělo taky něco do sebe. Příběh byl velmi dobře a nenásilně podáván, nenudil a vzbuzoval zájem až do poslední minuty. Gregory Peck byl skvělý, charismatický, ale nepůsobil pateticky. Nic tu nepůsobilo pateticky; žádné nabubřelé, velkolepé, nafouklé řeči, přesto ale působivé, to beru jako velké plus. A bavily mě obě děti, které byly opravdu šikovné a sympatické. BTW Taky se přidávám k názorům, že bych si soudní drama představovala trochu jinak, po 12 ANGRY MEN jsem byla na konci vyčerpaná asi jako oni tam, ale u Ptáčka ne. Přesto se domnívám, že je to dobrý film a třeba se k němu někdy vrátím s tím, že budu vědět, co čekat.

Skvělá Janet McTeer a jako vždy užasná Glenn Close. Příběh byl zajímavý, nicméně se mi zdálo, že postavy byly vykresleny ...nechci použít slovo "povrchně", ale něco mi bránilo se do nich naplno vžít, přijmout je a cítit s nimi. Jen jsem se snažila racionálně pochopit, co se jim honí v hlavě, ale emoce se mi do toho nějak nepletly, což je mi trošku líto. Od Alberta Nobbse jsem čekala, že mě přiměje utvářet si vlastní názor, postoj, že mě vtáhne do diskuze, ale ne, nechal mě jakoby za sklem. Není to úplně dechberoucí film, přesto však nemyslím, že se jedná o film průměrný, proto 4*.

Kdyby to šlo, dala bych 4,5. Pět hvězdiček má Strada, tu jen tak něco nepřekoná. Jsem ráda, že jsem narazila na tento snímek, to je přesně poloha, kterou jsem hledala - příjemné, úsměvné, a přesto ne povrchní vyprávění života od "chmýří" ke "chmýří". Amarcord je skutečně pohlazení. Nemohu se zbavit dojmu, že občas, když sleduji filmy pana Felliniho, si vzpomenu na tvorbu Chaplina, a to právě v těch citlivých,"lyricky emotivních" polohách. Děkuji Vám, pane Fellini, za nádherný a příjemný večer =)

Krásný film, také bych ho řadila k těm lepším dílům pana Buriana. Velice mile mě překvapila paní Šlemrová...ještě to nebyla ta úchvatná panička, ale bezvadná, obyčejná manželka. A nezapomenu ten maličký moment,který mě, ani nevím proč,zaujal - kde podle mě si tu vteřinku ukradla pro sebe...a to, když přijde Anton jako svůj bratr. To kratičké špitutí, něco jako: "Tys tu ještě scházel!" Líp to říct nešlo.

Jednou jsem někde četla popis filmu: "Stará panna si vezme mladšího psychouše." Vlastně jo, ale je to krásný film, příjemné, celkem napínavé, citlivé melodrama. A upřímně - moje srdcovka. A ať si říká, kdo chce, co chce, Joan byla nádherná a k tomu ještě fakt uměla hrát.

Docela odvážné téma, fakt atraktivní Barbara Stanwyck...ale ten konec mě trochu zklamal.

Víc než film mě zaujal John Turturro. Jako celek na mě film působil jako průměr. Fajn ho vidět, ale stačí jednou.