lillien

Pokud jste schopni povznést se nad brutální řezničinu a kuchání těl ve filmu, tak vás může tento snímek v podstatě dost nudit. Děj plytký, o nějakém strachu nemohla být řeč.To má být nějaká ultrazáživnost, že nějakej zvrhlej kokot nemá jinčího na práci než šudlat řeznickým nožem mrtvé těhotné cundě v piči...noacojako..onanovat se nad tím nedá, blít už taky ne, když jste někdy zažili opravdový jatka..Nebyl by ještě kdyžtak i nějaký děj příště? ať u toho člověk nemusí pořád klikat na přetáčení..prostě příručka pro porcování , masakrování a týrání. A to celé k čemu? čistě za edukaci, jak křupne takový kombinačkama odstřihnutý prst dávám jednu hvězdu ( ačkoli pochybuju, že to budu kdy potřebovat), jinak mi to skutečně přišlo jen jako uječené, porcovací video (a ještě blbě natočené ) z praxe vyšší odborné školy uchylů, třída ŘT1 (řezničina těl). Prostě zbytečnost pro kanálníky.

Překvapivá chuťovka zejména pro ty, kteří nebudou očekávat čistokrevné sci-fi, ale spíše nenápadný survival thriller. Pokud nejste pacient v terminálce rakoviny, který už nemá čas na pomalejší rozjezdy, zkuste překousnout počáteční zdlouhavější vykreslení postav a atmosféry, ono se to pomalu začne smradlavě vkrádat z obrazovky až k vám do obýváku, nebojte.Patálie skupinky přeživších uvězněných v krytu jsou navíc rozhodně poučnější než předrevoluční branné dny, kdy jsme si sice při navlíkání plynových netěsnících zpuchřelých masek užili spoustu legrace, ale zase nám nikdo účinně nevysvětlil, co si počít s mrtvým frajerem a tedy tlejícím tělem, když se z toho krytu nemůžete dostat. Pokud jste si vždycky jako my ostatní uchylové přáli vědět, jak se takový rozklad psychiky ve skupině z dlouhodobě bezvýchodné situace projeví na hygieně, sexu a schopnosti přežít, nebudete zklamáni. Já jsem si po shlédnutí peripetií hrdinů o to víc užila každodenní sprchu, zubní pastu a kupodivu se těším i na vymoženost menstruačních tamponů.Nečekejte nějaká hlubokomyslná poselství, sci-fi akčnák nebo brutální expolitation. Prostě jen masité psycho a budete si olizovat prstíky:)

Prvky zobrazení vášně a touhy na mě fungovaly. Zbytek ani za mák. Sympatie vůči postavám u mě naprosto nebyl schopen tenhle snímek navodit. Oko se nasytilo, duše nikoli. Místy navíc příliš rozvleklé až nudné. Prošlo, neublížilo, ale spláchnuto bez vzpomínek.

Z takového tematu se rozhodně dalo vytřískat víc..a já se na ty dramata chlapů u pecí tolik těšila. Ve finále se mi to zdálo jaksi nedomrlé, neosobní a příliš chladné, bez toho, že by vám osud a jednání postav náležitě rval vnitřnosti. Snahu o vykreslení událostí kolem povstání vězňů ze sonderkommanda bez zbytečného patosu chválím, ale kurva tohle zpracování mě prostě absolutně nedostalo!..jednu hvězdu přidávám čistě za skutečný příběh a moji slabost pro Osvětim, jinak slabé dvě.

Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí..

Jsem naprosto konsternována!! opět ve svém "pokročilém" věku přestávám rozumět klasickým neolitickým modelům.. až mě můj dokonalý protějšek opět bude neuváženě upozorňovat, že můj pohodlný sexy noční úbor už začíná mít poněkud vytahané tvary, a že to tudíž nepůsobí tolik přitažlivě, okamžitě mu pustím tento pořad. Aby si uvědomil, co mu to doma švitoří za erotický skvost!! Zde totiž ve všech třech případech epizody, kterou jsem viděla, vystupovaly naprosto odpudivé, totálně rozkydlé, tlusté debilky, z nichž jedna byla navíc neskutečné prase vozící v autě bordel, že se to nevešlo ani do 3 popelnic. Prázdné PETky, mastné pytlíky a krabičky z mekáčů ještě nebyly zdaleka to nejhorší. Bylo toho po strop, jako když u nás jezdí cigoši do sběrny. Nu a tyto roztomilé víly, jejichž průměrná váha se pohybovala kolem 97kg a nejlepší hadry na rande vypadaly jako orvaná cirkusová celta, se jaly sbalit a pozvat na tajné rande svého kámoše, kterému se neodvažovaly po celé ty roky říct, že ho tajně milují. A teď pozor, přichází ta šokující zápletka! kámoši všichni do jednoho slušně vypadající kusové s normální váhou, dokonce nebyli ani retardovaní! zato museli být na tuty podplacení nebo zfetovaní, že s těma obludama na to randez-vous šli a mamma mia - pro mě hřebíček do rakve na závěr - dokonce všem obludám odkývali, že ano, jejich nabídku k "chození" přijímají, protože je také celé ty roky tajně milují! Neee, umlaťte mě, proč mi nikdo neřekl, že za oceánem může ženská vypadat jako tlustá svačinářka u bagristů, být nevkusná špindíra a stejně se jí druhé pohlaví je ochotné dotknout? poučení : kamarád může být jen buzerant. Se vším ostatním lze v pohodě píchat.

Na to že to byl TV film opravdu velmi povedené. Představte si situaci, že je vám šestnáct, celý svět vás už sám o sobě dost sere a do toho máte prakticky každý den v jednom kuse na starost svého dementního bratra s dawnovým syndromem. Žádný velký odvaz to není, to mi věřte, chlapec vám to vysvětlí. Když se konečně mraky roztrhnou a nad tou krutou pubertální depkoidní a bezvýchodnou existencí se ukáže jasná obloha v podobě první extraligové holky a vy se nemůžete vzpamatovat z toho, že s vámi vážně chce píchat, v okamžiku, kdy zjišťujete, co je to být šťastný, se rodiče rozhodnou přestěhovat, aby měl debílek lepší speciální školu. No neříkejte mi, že přijít o kamarády, o holku (vztahy na dálku?ale no tak..) a prožívat si peklo v nové škole by vašemu vztahu k retardovanému bratrovi prospělo, když logicky z toho kanálního zvratu v životě obviňujete jeho. To byste ho nejradši zabili..zbytek už si s bratry prožijte sami:) Sympatické mi bylo mimo zajímavého námětu i to, že teenager se zde nechová tradičně napřesdržku, ale naopak mu věříte a prožíváte s ním každou slzu. Retardovaný bratr hraje naprosto přirozeně a bez křeče a přes naše zažité představy o tom, jak jsou ti malí milí lidičkové s dawnem bezelstní , se v jednu chvíli navzdory svému IQ liberijského hrošíka zachová jako dokonalý sobecký zmrd, což překvapivě děj posune tam, kam jste nečekali. Neotřelé téma, televizní zpracování mi nijak nevadilo, prostě povedená jednohubka z ostrovů.

Zcela dle mého anglosaského gusta, málem jsem si z té duchařiny pod duchnou přiškrtila plyšáky! Začátek vypadal sice jako slaboučký okresní přebor s pár lekačkama ve starým baráku někde na pomezí teritoria psa baskervillskýho..ovšem poté, co jsem Radcliffovi poprvé přiznala nějaké body za zkroušené ksichty (šly mu náramně, ale taky u nich zůstalo, na složitější dialogy zapomeňte ), nám to jaksi začalo hezoučky atmosfericky gradovat, mrtvých harantů přibývat a ta baba v černém, co se tam místy zjevovala, tfuj, jak bych ji jednou viděla, už bych ho brala, mokřady nemokřady..No a závěr excelentní přátelé, na férovku přiznávám, že mi ztuhly bradavky, musela sem si trochu rozsvítit a poslední překvápko té osoby v černém sem regulerně neviděla, neb sem stihla zavčas zavřít oči. A vůbec mě to nemrzí, už toho tlamingera nechci nikdy vidět!

Přidejte do těsta subsaharskou kofolu parazitující na štědrém sociálním systému, prachatýho kvadruplegika a pár neokoukaných ksichtů a vyleze z toho tenhle vypečenej francouzskej croissant, u kterýho si bránice prostě musí zaskotačit, protože nejlepší příběhy a humor píše vždycky sám život. A kurva hlavně taky konečně film, který si z životních trampot postižených umí udělat prdel normálním lidským způsobem bez nějaké zbytečné patetické křeče. No kamenujte mně, ale mě třeba tohle přišlo strašně vtipný: ...víš kde zaručeně vždycky najdeš kvadruplegika?..- tam kdes ho naposledy odložil..:)

mno, tak pro nás zaryté odpůrce golfu sice železo bude i nadále představovat značku Fe, případně asociovat špenát, ale soustředila jsem se tedy na toho roztomile umanutého Costnera a štiplavě ohnivou René Russo a tím se všechny ty odpaly daly v pohodě přežít, aniž bych musela stále odvracet zrak od obrazovky k žehlení. Dialogy vtipné, jiskření uvěřitelné, protože je známá pravda, že nejen ve filmu je pro chlapa nejvíc rajcovní žena, kterou nemůže mít. Celé to Costnerovo šaškování byla tedy vlastně cesta za tím, jak té kočičce René co nejvíce zaimponovat, když nic jiného než golf neumím a i v něm jsem strašně, ale strašně umanutý, že by mě někdy zabil i nejlepší kámoš. A navíc tu René chci ukrást hroznýmu parchantovi. Aneb svižná bitva o jednu ženu na golfovém greenu.