lillien

V jednom je Cohen naprosto unikátní. Je schopný si dělat prdel z jakýchkoli ošemetných temat a znevažovat cokoli způsobem, kterému se prostě musíte hlasitě smát, pokud nejste zapšklý důhodce, pozůstalý po obětech terorismu nebo holocaustu, zatrpklá nepíchaná feministka, černoch, arab, pruderní katolík, mravokárce..no abych to shrnula, je to samozřejmě univerzálně srozumitelný humor pro otrlé a dementy, kterým nevadí, že i zde se střílí ostrými do všech pilířů demokracie, že si zde dělá čurinu z teroristického atentátu v Mnichově (1972), že i zde si užijeme mrtě naprosto kolosálních rasistických narážek, homokuřby v nejvyšších politických kruzích a vůbec nepochybujte o tom, že by si Sacha nechal ujít příležitost vám opět ukázat svoje nechutný péro zasazené do židovsky hustého Boubínského pralesa. Prostě poezie. Tentokrát méně análu, více frků, pro někoho možná trochu povrchnější - zato však svižný a zábavný výplach střev. No uvidíme, jak moc vtipné to přijde ručníkům ze středního východu, znáte jejich způsob vnímání sarkasmu..Ovšem mně tohle blbnutí diktátora rozhodně bavilo víc, než příliš fekální Borat a příliš homorektální Bruno. Bez diskuze- král perverze.

Vztahové komedie o rozchodu jsou vždycky zábavnější, než romantické kýče o tom, jak se dva našli, aby se samou láskou ucvrlikali k svatbě a ošatce uchechtaných mimin. Samozřejmě, že toto nelze ani vzdáleně přirovnávat k brilantně mrazivým Roseovým. Už jen proto, že je tam v závěru patrná trochu moc okatá snaha o jakýsi laskavý smír , nicméně potěšilo mě narušení tradičního klišé, kdy se dva partneři trochu pohlásí, pozahýbají, aby si pak v závěrečném plačtivém happyendu zase padli do náruče jako osudová siamčata. Tohoto medu nás naštěstí tvůrci ušetřili, takže až na stagnující poslední třetinu se to rozhodně dá skousnout jako vcelku zdařilá oddechovka. Vaughn udržuje snesitelneou úroveň humoru, Anistonka je tak nějak na dekoraci, ale jako pár jsou celkem uvěřitelní.

Díl se sumcem, arapaimou a žraloky z brakických vod naprosto uchvancancující!!! zbožňuju ryby, které jsou schopné zhltnout na jeden zátah celé dítě! ježiš a ta arapaima je prostě božský dinosaurus, to musí ocenit každý zanícený amatérský biolog jako já!

Clinte, Clinte, kdyby ti ta stařecká demence neosekala smysl pro soudnost a valil si to celou dobu jen po asfaltu parodie pod heslem : Senior klub si dělá prdel z Armagedonu, tak by to byla sranda a pětihvězdičková zábava od začátku do konce. Takhle se z docela legračního Babího léta v první třetině opět stala velmi podprůměrná vesmírná záchranná akce protkaná takovýma hovadinama, že už mě ani moje slabost po Jonese neuchránila od usínání nudou. Nicméně začátek a výcvik astronautů mě vážně bavil. Sice nechápu, proč se Clintově výrazu, který vypadá jako po vpichu neurotoxinu, říká herecké umění a charisma, když ho není schopný změnit, ať už se baví o šukání, rakovině nebo konstrukční závadě ruského satelitu,..ale v takhle podprůměrném filmu asi stačí celou dobu v tlamě honit pedro a je to prostě pan herec. Mnohem víc mě bavil T.L.Jones a Sutherland, kteří si na rozdíl od Clinta nehrají na akční hrdiny i po smrti a dokázali touto fraškou proplout se sympatickou lehkostí. Nebýt toho zpackaného závěru, kdy Clint pateticky odvrací nukleární katastrofy, aby pak ještě skvěle odřídil raketoplán, jakoby 20let šéfoval borcům z Top gunu, byly by to moc pěkné 3+, takhle pouze 2a půl.

Boylovo období ajurvédské diety a skandování meditačního klíče „Om mani padme hum“ přineslo své ovoce, oskaři lítali na všechny strany a nezbylo mi, než odhodit skepsi a ponořit se do té zasmrádlé Gangy taky, neboť jdu ráda s davem a nechci být poslední člověk na zemi, kdo to neviděl! No stálo mě to poměrně dost sil a vidět to v kině, trpěla bych mnohem víc. Ve výsledku to smrtelně nudný film nebyl, ale ta délka mi přišla na tak nerafinovaný až hloupoučký příběh opravdu zbytečná. „Barevné“ to bylo možná až přehnaně. Kdyby měla takhle Indie vypadat i ve skutečnosti, museli by na hranicích rozdávat turistům extázi. Příběh je kýčovitá pohádka o tom, kterak indický cigoš (dále budu používat rasově korektnější výraz „kikina“ ) nakonec přes všechna protivenství ke štěstí přišel a nalezl svoji od dětství hledanou lásku. Nebýt té televizní soutěže, v níž se ocitl a která mě trochu vytrhávala z té romantické kaše, z této kostry filmu bych rozhodně nejásala. Vzpomínky na dětské patálie, které paradoxně také pomůžou kikině k správným odpovědím, jsou plné roztomilých kikiků (rasově korektní výraz pro cigošské dítě) s očima přes půl hlavy a jejich dojímavých příběhů, kterak se v té chudé zemi musí sami probíjet a čelit všem těm nástrahám a do toho teda hledat ještě tu ztracenou kikinu..no divadlo jak blázen navíc prošpikované vemlouvavým pop discem..leckterý cinefil asi zajásá nad kinematograficky dokonalým ztvárněním. Dobře, tak tedy jednu hvězdu za to vizuálno. Druhou hvězdu za občasné napětí a drama a třetí lovím opravdu horko těžko, snad za některé komediální okamžiky na začátku a za to, že i tak dlouhý film se dal dokoukat, byť příběh osudové lásky a la Bollywood jde úplně mimo mě, bez ohledu na to, jak moc je film z prostředí Indie společensky přínosný. A další oscarovou slátaninu už nechci dlouho vidět..

Na manželské etudy mi přeci jen víc sedí Třeštíková, protože tam je to skutečně realita. Zde se to tváří jako otevřená zpověd, ale hromada keců o tom, jak manželství mnohdy přechází v pomalé zhoubné bujení nespokojenosti, které většinou vyústí v nevěru/y nebo rozvod, mi stejně přijde na opravdu dobré komediální drama trochu málo. Od začátku do konce se dvojice manželů nimrá ve svých pocitech, které pramení z části z přirozeného procesu okorávání vztahů a z části z krize středního věku. Spousta postřehů je opravdu trefných, vtipných, pravdivých..ale asi jsem čekala víc než jen to. Vyloženě nezklamalo, ale ani vyloženě nenadchlo. No alespoň u tohoto jsem se zasmála : (Jack v období manželské krize popisuje, proč zahýbá své ženě) ..“chci si ještě trochu užít, chci ženskou, která mi zaryje prsty do zad a křicí, když ji píchám..nebo se aspoň hýbe!“

rape a ravenge žánr mi nikdy nevadil, nebudu teda machrovat a fňukat, že tento remake je už jen omšelá kopírka. Vážně mě to bavilo. Chce to jen přehrcat se přes trochu nevýraznější začátek a máme tu hezky se rozvíjející nepříjemnost, když si parta hajzlů vezme dvě mladý čudly s sebou na vyjížďku, protože se nějak nešikovně přichomejtnou na jejich útěku před spravedlností. Kočkování v lese je záživné, holky piští, lotři je bijí, pak jedné trochu pocuchají podvozek, druhou opíchají taky, ale jaksi nešikovně, ani vám nemůžu prozradit kam přesně, zas bych byla za tu kurvu spoilerovací. No nezáviděníhodná situace, díky níž konečně začnete fandit čudle č.1, která se pokusí prchnout k tomu poslednímu domu nalevo. No a co čert nechtěl, tam se nakonec všichni do jednoho sejdou s taťkou a mamkou, aby se nám to celé pěkně vygradovalo. Napnutá sem teda byla jak důchodkyně před novým letákem z kauflandu! Užila jsem si zde i moji oblíbenou hru: domácí chirurgie s tím, co najdem v dílně a kuchyni , kterou ve filmech tolik miluju. Čili pěkné 4. Malé plus navíc uděluji za edukační vložku. Jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat svojí kočce provést urgentní hrudní drenáž pneumotoraxu.

Je až k neuvěření, že tento nápad pořád ještě funguje. Pointa je samozřejmě stále stejná: parta katalogově hezkých mladých lidí (určitě z castingu na focení spodního prádla Calvin Klein) už 5.díl umírá v předem daném pořadí a dle osvědčeného ústředního hesla : osud neochčiješ a máš-li chcípnout chcípneš. Toť vše. Spokojenost nad tímto dílem se pak může odvíjet dle nálady. Buď už na další kolečko smrtících náhod nemáte chuť, protože už dopředu víte, že umřou všichni a v podstatě jde jen o to, jak moc se počítačmeni vyřádí na efektech, nebo na tyhle detaily kolem námětu a scénáře kašlete a pouze si dopřejete ozdravný rychlý klystýr v podobě nových a nápaditých masakrů. Doporučení: nebudete-li se příliš nimrat v tom, zda mrtvola nevypadala moc fugurínovitě, nebo zda tvůrce počítačových efektů nechlastal v předvečer než šel do háku už trochu přesmíru, pak vás čeká opět svěží gastronomický zážitek plný krve, deformovaných tělesných partií a elegantních smrtících dopadů. Existuje nespočet fikaných způsobů, jak lidské tělo zničit, to prostě musí každého vypatlaného uchyláka bavit furt dokola, takže klidně tomu napálím 4 a šestý díl do mě v pohodě zase nasypte.

Opravdu jsem nečekala, že mě již 4. výplach prciček takhle obveselí. Jasně, je to pořád slepenec poťouchlých infantilních přisprostlých hlášek, sem tam nějaké nahé kozy, chlast, pokusy někoho někde ošukat, Jimovy erotické zápletky a trapasy..a samozřejmě narážky na Stiflerovu mámu. Ale tady to překvapivě dobře funguje taky proto, že se tvůrci nesnažili vydojit tu krávu do krve a nezaplácli půl filmu jen flashbacky z jedničky a nostalgickým oplakáváním dávno zašlé slávy mládí v devadesátkách. Máme tu nové trable posttřicátníků - ačkoli je pravda, že většinu toho táhnou eskapády Jima, jeho fotra a opět brilantně dementního Stiflera, který se ze stacionáře pro úplné mentosky v Goonu vrátil do klasické prcičkové polohy, z níž už asi nemá smysl hledat cestu ven. Ale proč mu to vyčítat, takový Ryan Gosling, nebo Edward Norton se vám prostě do chladicího boxu nikdy nevysere s takovou přirozeností jako Stifler. Jediný Finch mě trochu zklamal, protože proplouvá celým filmem totálně matně a nezáživně, přitom zde by ojetí Stiflerovy mámy skýtalo opravdu nevšední zážitek, když zvážíme, kam se posunul díky plastickým chirurgům její zjev a do jakých nebeských výšin se díky solidní obezitě klenuly její kozy. Závěrem si jako návnadu dovolím předhodit jednu žížalku v podobě životního moudra Jimova fotra, který opět zaperlil, když se nešikovně baví se synem o truchlivém údělu manželského sexu a neváhá utrousit např: jestli jde o problém s erekcí, tak někdy získáš trochu času vhodně zasunutým palcem..

Z mého hlediska dost nadhodnocený film, snesl by kratší stopáž.. Těch slz se mi zdálo víc, než bylo nezbytně nutné, aby divák pochopil, že onemocnění depresí je totálně otravná záležitost, kdy se z energické, milující a ze života se těšící osoby z ničeho nic stane troska schopná jen bulit, ležet a čučet, případně se pokoušet o sebevraždu. Depka vás prostě hodí někam na dno temný studny, z který se vám ale nechce nikam škrábat, protože nevidíte důvod, proč tam nahoře být. Jste v pasti. Nesnesete být sami se sebou, ani s nikým jiným a logicky pak přestává všechna sranda, protože pak už ani nikdo nesnese být s vámi. A láska na tom nic nezmění. Toto poselství filmu mi ale zde bylo naservírováno tak nešikovně, že mi byly trable hlavní hrdinky i její stejně nemocné přítelkyně docela ukradené a zdlouhavost totálně ubyla celou moji empatii i pozornost. To už mě víc zaujalo, když o depce někde v 13.komnatě nebo jinym pokoji vyprávěl Marek Vašut! Sorry, ale věřila jsem mu to víc, než paní Helen její uječený tyjátr.