lillien

Sama běhám s oblibou právě střední tratě, takže si alespoň trochu dokážu představit jak to bolí, co musí v člověku být, co ho hnát a s jakým darem se narodit, aby to dotáhl k čase kolem 13 minut na pětce. Film podle skutečného příběhu o fenomenálním běžci, který si šel za každou cenu svoji cestou, by musel být strašná sračka, abych tomu dala méně než tři hvězdy. Ale mohlo to být třeba škaredě zahrané nebo nudné..Nebylo. Sutherland byl výborný. Crudup v roli Steva Prefontaina naprosto brilantní a vypadal dokonce mnohem líp, než samotný Prefontaine, který mi vizáží evokoval spíše východoněmecké porno. Každopádně to byla doba, kdy se ještě na ty chlapy na středních a dlouhých tratích dalo také dívat. Dnes už je to samý vysušený africký pastevec, který před závodem odloží hadr z hlavy a evropanovi uteče o dvě kola. Odhaduji, že chronické povaleče s laxním přístupem k jakémukoli pohybu film neosloví vůbec, no já si s chutí a pro srovnání pustím ještě konkurenčního Zázračného běžce , kde Steva hraje anorektický Jared Leto.

Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní.

Oslavné fanfáry kolem tohoto projektu mě minuly, čili jsem šla konzumovat Šmejdy zcela bez očekávání a s jistou již skepsí, kterou chovám k českým (nejen dokumentárním) počinům poslední doby. Překvapivě jsem se dobře bavila! No jistě, téma je to nepříjemné, osudy takto podvedených babiček a dědečků smutné, praktiky pro mnohé šokující, filmařsky průměrné. Přesto jsem se bavila. Některé hlášky a způsoby prezentace dealerů jsou strašně k smíchu. Tedy alespoň těm, kteří chápou, jaká je v tom psychologická blamáž. Už od devadesátých let, kdy k nám vtrhlo MLM, se to pořád dokola na prezentacích hustí do lidí a pořád to funguje. Fascinující, že je stále tolik lidí, kteří tomu podléhají. Tyjátr, uměle vyvolaný pocit toho, že je vám předkládána mimořádná příležitost, potlesk, manipulace lacinými technikami, řvaní, jasné vymezení hiearchie, nátlak a hlavně umělé slevy a dárečky! No co už méně po neblahých zkušenostech funguje na mladou a střední generaci, stále výborně zabírá na důchodce. Tohle dealeři moc dobře vědí. Běžný důchodce nemá dostatečné obranné mechanismy vůči tak agresivnímu stylu prodeje. A velký díl jejich vlastní viny na této kalvárii spočívá v tom, že je postižený poruchou zvaná Zadarmóza a Slevitýda. Zájezd do čokoládovny za 39kč? No tak to pojedu. Co na tom, že se mi doma válí krámy za bezmála dvěstě tisíc. Za 39kč! A s obědem! Paradox slevitýdy zde spočívá v tom, že babka si již není schopná příště zakázat další okrádací akci, anžto snad chápe, že když někde dostala oběd zadarmo , ale odvezla si vysavač za šedesát litrů, tak se to zas tak moc nerentovalo. Takže co je pořád nutí chodit na ty zastávky čekat na transport? Závislost? Nuda? Demence? Na to mi dokument až tak úplně neodpověděl, ale zeptám se svý mámy, která nás loni všechny šokovala. V křížovkářských soutěžích se pohybuje na čele žebříčku, takže o demenci snad ještě nemůže být řeč. Celý život šetřila stylem, že dojídala shnilé banány, ale loni přitáhla nepoužitelný verk z předváděčky za čtyřicet litrů, který neumí ani sama zapojit. Když jsme jí všichni dostatečně vynadali a když se po desáté rozbrečela, vylezlo z ní, že tomu sama vůbec nerozumí, kam v té chvíli dala rozum. Společný jmenovatel jsou taky kamarádky. Většinou ovdovělé. Vytáhnou tyhle slabší kusy na prezentaci a je vymalováno. Kamarádkám bych to nechala proplatit. Co se šmejdy, na to už si snad umí odpovědět každý sám. Do té doby nezbývá, milí důchodci, než nikam nejezdit, už to do prdele konečně pochopte!:)

Nikdo snad není takový idiot, aby od tohoto hororu čekal něco jiného, než už tisíckrát viděné duchařské a exorcistické náležitosti. Šlo tedy spíše o to, jak se výsledný slepenec podaří nezkurvit. Nosná konstrukce byla předem jasná a Wan nabídl solidní komprimát všech možných osvědčených triků na duchařské a démoní téma. A mě to vůbec nenudilo. Mám ráda záhrobní patálie, pokud tedy neskončí jako v paradebilních aktivitách pouze u několikerého prásknutí dveří (takže pointa byla nejspíš v průvanu) nebo se z démona nevyklube odfláklý počítačový animáček strašidelný asi jako krtečkovi kamarádi. Zážitek z jinak celkem průměrného hororu parádně umocnilo kino, doma bych asi střízlivě zůstala u lepších třech hvězd, ale když něco zatluče z pořádných beden, tak se jeden lekne, ačkoli tu lekačku ve správný okamžik jako zkušený horordivák ztuhle očekává. K mrazivé atmosféře přispěla rozhodně i dementní studená klimatizace, díky níž jsem se abnormálně tiskla k své drahé kino polovičce i ve chvílích, kdy to nebylo nutné. Nakonec ovšem velká spokojenost, potěšily mě i solidní, nekřečovité herecké výkony a atmosféra dokonale vystihující sedmdesátky. Mimochodem, ten barák byl neskutečně ohyzdná barabizna, mě by představa něco takového zrekonstruovat k smrti vyděsila i bez ducha!

Kdyby to nezachránil Redford svým neskutečným charisma (zřejmě jediný člověk na zemi, z kterého bude ta jiskra osobnosti sálat i v rakvi), byl by to zase jen céčkový romantický kýč. Hollywoodský happy end to zadupal ještě hlouběji do kategorie pohádek. Nicméně i tak jsem se celkem bavila. Navíc se člověk může žertovně zamyslet, za kolik by na takový návrh přistoupila jeho polovička. Na druhou stranu, být to opravdu Redford, určitě bychom se nějak dohodli!

Z Ethana se vyklubal výborný herec, i z takové celkem nenáročné šarády jako zde dokázal svým přirozeným, civilním projevem zaujmout. Thrillery, horory a dramatické role mu úžasně sedí. Nezvaní hosté se taky zdařili a jistá podobnost z Funny games mě nijak neobtěžovala. Závěr byl hodně předvídatelný a protože jsem napjatě očekávala překvapivější zvrat, tak musím jednu hvězdu sundat. Kvota, kdy musí v každém druhém americkém snímku být černoušek hrdina byla splněna a jen tiše doufám, že jednou nebudou i čeští filmaři točit sci-fi, ve které občan romské národnosti zachrání nejen jednu rodinu, ale raději celou planetu. Možná leda kdyby spontánně vyhynul..

Erotika a láska starší ženy s velmi mladým chlapcem sama o sobě slibuje zajímavý námět, tady navíc podbarveno ještě i velmi silným příběhem. Výborně zahrané, v mnoha momentech bolestné. Takhle si představuju dobré drama. Válku jsem tentokrát ponechala stranou, nechala jsem to celé na Kate a i proto to pro mě nakonec dopadlo víc než dobře. Pro kulyka: Hnidopichu, to bylo o lásce, na logiku se vyser. A právě ta odvaha ukázat i vydojené kozy je něco, co dělá z Winsletky herečku srdcařku, narozdíl od většiny hereček s tělem gogo tanečnic, u kterých se ovšem člověk modlí, aby na plátně už nepromluvily. Na honění použij příště svůj oblíbený pornoserver nebo stránky kliniky plastické chirurgie!

Viewegh už je zcela mimo realitu. Donutil to tentokrát nezachránil ani tím dvojnásobným "ty čůráku". Z toho mi bylo trapně a považuji v rámci jeho role tohle vyhrocené borečkování za zbytečné a k Donutilovi neladící. Čuráka vypustit z pusy se prostě musí umět, stejně jako naopak. Film mě nudil a naprosto ničím neoslovil.

Viděla jsem to kdysi jako holka a tehdy se mi film líbil mnohem víc. Děcko je ještě schopné ocenit hýkavou triviálnost country, kdy si u toho ještě vesele zahopká, zatímco v dospělosti, pokud se někde nezabrzdí, už ho tento hudební styl může trochu nudit. V celém filmu se mi jakž takž líbila jen jedna písnička a to byla paradoxně I fall to pieces od Patsy Cline, o které se domnívám, že byla i jako zpěvačka zajímavější, než Loretta. lorettin životní příběh je vlastně pohádka o venkovské, nedovzdělané, chudé naivce, která nadaná hlasem a zpívající od srdce se vlivem cílevědomého a lehce despotického manžela nechá dostrkat na podia. Ani vrchol kariery, kdy Loretta bojuje s únavou, vyčerpáním a jistým syndromem vyhoření, který si kompenzuje prášky, není nic, co lze považovat za opravdu dobré drama. Sama si to vybrala. Do toho porodila několik dětí a občas se porafala s manželem. Prostě nic, co by mě zvedlo ze židle. Vychvalované herecké výkony spočívaly u Sissy v tom, že se byla schopná tvářit jako odpudivá, praštěná čtrnáctka a pak si nasadit směšnou, naondulovanou paruku a trefit se do playbacku. Pro mě neskutečně průměrný film a důkaz, že ne každý snímek oceněný v dětství nebo mládí mě ještě po letech osloví.

Televizní šmíráci slídí na pokyn zoufalce, který podezírá partnera z nevěry, kolem záletníka. Když mají dostatek důkazů, že frajerovo zdůvodnění "mám moc práce" v překladu skutečně znamená: "mrdám jinde", tak nastrčí všechny protagonisty do situace, kdy si to mohou vyříkat a máme prý o zábavu postaráno. Až na to, že je to pořád stejně dokola to samé, maximálně se někdy situace vyhrotí, padne facka, nebo kopanec, většinou tečou slzy, stříkají zhrzené emoce, létají nadávky. Ano, takhle to v životě chodí a být v kůži toho podváděného není nic příjemného. Ale koukat se na to mi nepřineslo vůbec nic. Tak nějak se pořád nemůžu zbavit dojmu, že sledováním těch patálií parazituji na neštěstí druhých a tomu neříkám dobrá zábava.