Zázračný běžec

Hlášky: (Po návratu Steva z OH 1972 z Mnichova, kde skončil v běhu na 5 000 m čtvrtý.) Nancy Alleman: - "Jsem na tebe pyšná Steve a město taky." Steve Prefontaine: - "Jo, jasně. Zřejmě po mně pojmenujou ulici. Bude se jmenovat čtvrtá." & (Steve dostal před závodem od Billa Bowermana jím nově vyrobené boty pojmenované Nike "swoosh".) Steve Prefontaine: - "Ale podle mě to vypadá na zbytečnej odpor vzduchu." (A odtrhne "fajfku" Nike.) & Mac Wilkins: - "Žiju a dýchám s diskem. Dokonce nesnáším Vánoce, Díkuvzdání, Velikonoce a všechno, co mi naruší trénink." (07.10.2011)

Film se nemůže rozhodnout, jestli má být dramatickým hraným filmem, nebo dokumentem, ve kterém rodina a lidé z jeho okolí vzpomínají na tehdejší běžeckou ikonu. Vzpomínkové části mají svou vypovídající hodnotu, ale z pohledu hraného filmu do děje vnáší spoustu zbytečných dějových linií. Hraná část je často velmi nudně a zdlouhavě natočená. A u spousty jalových prostřihů na hrdé rodiče jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo zvedat oči v sloup. Navíc, koho zajímá nějakej diskař? Film působí strašně nesourodě a mechanicky nám předkládá scény z Prefontainova života, aniž by tu byla znatelná snaha o navození nějakých emocí a jasnou návaznost scén. V porovnání s o rok mladšími Hranicemi možností nemůže Zázračný běžec obstát. Hranice možností je na všech tratích o kolo rychlejší a taky není tak nekritický. V tomhle filmu asi nesmělo být nic, co by pro Prefontaina vyznívalo negativně a co by narušovalo auru ikonickýho hrdiny :) ● Pre toho pro běh udělal mnohem víc, než že vyhrával jeden závod az druhým. Z tehdy opovrhovaného běhu udělal masovou záležitost pro davy a díky jeho vzpouře proti AAU vešel 3 roky po jeho smrti v platnost Amateur Sports Act of 1978, díky kterému Amateur Athletic Union ztratila vliv na mezinárodní sportovní dění. ● Lasse Virén v Montrealu obhájil olympijský titul v čase, který byl o vteřinu pomalejší, než jaký zaběhl Pre den před osudnou havárií. (06.11.2015)

Skvělý životopisný příběh o běžci, který "nevyhrál" to nejdůležitější přesto se však stal inspirací. Oproti druhému snímku, kde se ukazuje Prefontaine v hlavní roli, tenhle přináší větší emoce v závěru. Hlavně ale má Jareda a ten je vždy skvělý a to potvrzuje i zde s tím podivným knírkem na tváří. Na tenhle film jsem se rád podíval a to i přesto, že běhání mě nebaví. Hlavním důvodem je to, že mám rád sportovní příběhy a to i ty, které nekončí úplně ideálně. (27.07.2013)

Pro sportovce to snad musí být takřka povinnost. Hodně filmu dává také událost z Mnichovské olympiády z roku 1972. Jared Leto stvárnil skvěle zaníceného dříče. Hlavně ale jde o famózní příběh ne tolik talentovaného sportovce, který má svůj cíl a za ním jde. Olympiáda a snaha být první. O nic jinému tomuto člověku nešlo. (03.05.2013)

Len priemerný životopis o bežcovi, ktorý okrem miestnych školských preborov vlastne nič nevyhral. A to ešte mal šťastie, že pretekal v dobe, kedy pretekal a najväčšími súpermi mu boli Fíni, v dnešnej dobe by si pri afrických bežcoch ani nepípol. Nedá sa mu uprieť odhodlanie a nasadenie, ako sa snažil prekonať sám seba a byť najlepším bežcom svojej doby, ale to je celkom bežné u všetkých špičkových športovcov. Inak nič také výnimočné v jeho životopise nebolo, vďaka čomu by ma film strhol alebo aspoň zaujal. Aj natočené to je tak televízne, archívne zábery sa miesia s filmovými a autonehoda je vyslovene odfláknutá. Aj situácia počas OH v Mníchove mohla byť zobrazená zaujímavejšie. Ale Jared Leto je výborný a presvedčivý. A dosť ma tu zarazila vtedajšia situácia v americkom zväze atletiky, mali hádam ešte horšie podmienky ako naša súčasná atletika, ešte že mal Pre trénera, ktorý mu vždy zohnal na preteky Niky, inak by behal bosý. A žiadne medzinárodné mítingy, so súpermi sa mohli zmerať len raz za 4 roky na OH... (29.03.2022)