Aelita

Hudební sny Biga Lebowského (Jeff Bridges) jsou natočeny ve stylu choreografie slavného amerického muzikálového režiséra Busbyho Berkleyho.

V prvním díle seriálu se ve snu Priora Waltera (Justin Kirk) objevuje řada podivných držáků svícnů – živých paží vystupujících ze zdi. Stejné nosiče a také stejné oživlé sochy-bysty lze vidět v klasickém francouzském filmu Kráska a zvíře (1946) v tajemném zámku Zvířete.

Tygr, který skáče na vlastním ocásku, se objevil v roce 1974 v disneyovském třetím animovaném filmu Winnie the Pooh and Tigger Too! (1974). Podobnost charakterů a chování obou tygrů je evidentní.

Zvíře, které pracuje v roli sebe sama v zoo, se objevilo již v roce 1969 v sovětském animovaném loutkovém filmu Krokodil Gena (1971), jenž vznikl podle knihy Eduarda Uspěnského "Krokodýl Evžen a jeho kamarádi". Po práci si táta Panda podobně jako krokodýl Gena nasazuje klobouk, bere tašku a odchází ze zoo domů.

V květnu 2002 anime obsadilo první místo v žebříčku popularity televizních anime seriálů podle webu Anihabara! Ve veřejném online hlasování na webu televizního kanálu TV Asahi v roce 2006 se Azumanga daiō umístila na 76. místě.

Název filmu opakuje název literární předlohy – románu Kena Keseyho. Ten zase použil citát z textu slavného folkového evergreenu "Goodnight, Irene", který získal velkou popularitu v 30. letech minulého století v podání černošského zpěváka Huddieho Williama Ledbettera, více známého jako Lead Belly. Text ze skladby zní "Sometimes I live in the country, sometimes I live in town, sometimes I take a great notion to jump in the river and drown".

Název filmu z původního latinského názvu v překladu znamená "Po tmě světlo".

Ve filmu se objevuje fiktivní sovětský stroj, který mocně razí cestu pro kolonu vojenské techniky KGB v jihoamerických džunglích. Je to svérázná odpověď - až parodie - Spielberga na parní stroj na kácení stromů s názvem Lazebník sibiřský, který ve stejnojmenném ruském filmu z roku 1998 zkonstruoval americký vynálezce, načež se svůj výtvor snažil prodat v carském Rusku.

Název filmu je dobrou ukázkou toho, jak se při tvorbě filmů promýšlí detaily, jež mají vyvolat v divákovi správné asociace a emoce. V tomto případě jde o příjmení hlavní postavy, obsahující v sobě anglické slovo "evil" čili "zlo", které má v divákovi zesilovat dojem hrůzostrašné nehumánnosti vraha.

Mazinger Z je seriál, ve kterém se vůbec poprvé objevil obří robot řízený zevnitř člověkem a který odstartoval popularitu jak těchto robotů, tak i žánru mecha anime – filmů, kde se objevují podobné stroje. Tyto stroje se v angličtině označují jako "mecha" (zkrátka z anglického Mechanized Armor – mechanické brnění), v japonštině zase jako "robotto" neboli řízený robot, či obří robot.

Název robota – Mazinger Z – vychází z japonského slova "Majin" – "ďábel" nebo "zlý duch".

Tento anime seriál vznikl na základě stejnojmenné mangy od Kiyoshiho Nagaie, více známého jako Goa Naga.

Přes kladné hodnocení filmových kritiků film naprosto propadl v kinech. Tržby činily 142 tisíc amerických dolarů při rozpočtu 4 miliony. Film se tak stal jedním z nejztrátovějších ruských filmů roku 2011.

V Rusku mnohé šokovala podobnost finální scény filmu s masovou vraždou v obci Kuščevskaja v Krasnodarském kraji, při níž zločinecká banda zavraždila 12 lidí včetně čtyř dětí v listopadu 2010, kdy se zrovna natáčel film.

Dům – místo děje – navrhl a postavil filmový architekt Sergej Agin během půldruhého měsíce. Pro stavbu vyhledal a použil části starých domů ze sousedních vesnic – okenní rámy, dveře, vyřezávaná orámování oken, podlahová prkna, staré cihly atp. Právě stavba domu si vyžádala nejvíce času, kvůli čemuž se dlouho odkládalo samotné natáčení, které pak trvalo 53 dnů a bylo ztíženo četnými dešti.

K názvu filmu režisér řekl: "Nechtěl jsem žádné varianty. Chtěl jsem archetypální jednoduchý název. Bylo natočeno hodně filmů s tímto názvem. Dům – to je archetyp stejně jako zrcadlo. Právě takový musí být název pro film."

Existovalo celkem devět variant finální scény filmu. Kromě toho byl v rámci zkrácení stopáže vynechán prolog filmu, kde děd (ve filmu stoletý oslavenec) přijíždí během občanské války do těchto krajů pro státem nařízený výběr obilí od rolníků (tzv. prodrazverstka) a zabíjí při tom vlastního bratra.

Práce na scénáři byla započata již v roce 1998 a ukončena v roce 2005. Ačkoliv podle režiséra první verze byla nejlepší, scénář musel být čtyřikrát přepracován kvůli nedostatku peněz. Například bylo upuštěno od scény požáru v domě či finální dlouhé přestřelky ve stylu westernu. Přípravy k natáčení začaly až v roce 2007. Scénář byl ještě několikrát přepsán, protože tříhodinová varianta filmu neměla šanci být promítána v kinech.

Režisér se přiznal, že ho silně ovlivnily westerny Sama Peckinpaha a Johna Forda a také Nebeské dny (1978) Terrence Malicka, konkrétně práce kameramana Néstora Almendrose. "Estetiku filmu ovlivnily tři faktory, přičemž všechny tři jsou americké. Literární stopa, to je William Faulkner, obrazová malíř Andrew Wyeth a kinematografická Sam Peckinpah." Ruští filmoví kritici našli podobnost s filmy Rodinná oslava (1998), Nesmiřitelní  (1992) i Invaze barbarů (2003), ale také s filmy Alexandra Dovženka a divadelní hrou Čechova "Višňový sad".

Podle režisérových slov se idea filmu zrodila při rozhovoru s jedním operátorem, který mu předestřel obraz: "Představ si – na plátně je jen dům v otevřené krajině." V jiném interwiev zase řekl, že myšlenka natočit podobný film ho napadla během cesty po Rostovské oblasti při čtení knihy Williama Faulknera, když si uvědomil, že americká a ruská rodinná dramata jsou v podstatě stejná.