Aelita

Nejspíše jediný film, který má delší titulky než samotný děj. Film byl natočen podle nejkratší divadelní hry, která kdy byla napsána a která trvá přibližně 35 sekund. Jedná se o dílo Samuela Becketta s názvem Breath (dech), které se skládá pouze ze zvuků, světla a odpadků. Teď, když to píši, tak to teprve začínám opravdu chápat. Nádech a rozsvícení, výdech a zhasnutí světla a mezitím je celý život člověka, jenž po sobě zanechá jen spoustu odpadků, pokud nezanechá nějakou myšlenku nebo artefakt, který přežije svého původce. Divadelní hra Breath, která přežila svého autora, má následující obsah: "1. Slabé světlo na scéně, kterou pokrývá různé haraburdí, odpad. Vytrvat 5 sekund. 2. Slabý krátký křik a hned nato vdech současně s postupným zesílením světla až do maxima asi po 10 sekundách. Mlčení – vytrvat asi 5 sekund. 3. Výdech současně s pomalým zeslabováním světla až do minima (jako na začátku) asi po 10 sekundách a hned nato křik jako na začátku. Mlčení – vytrvat asi 5 sekund" (konec hry). Tato hra, která úplně zbourala zbytky dosavadních divadelních tradic, je pomyslným vyvrcholením experimentování Becketta na poli komprese díla – již tu nejsou ani dekorace, ani dialogy, ani herci. Je to naprosté minimum, které v sobě skrývá množství možných obrazů a významů schovaných v hloubce, která se zdá být nekonečná. ____ Zfilmování hry nebo literárního díla, ostatně jako jakékoliv režisérské zpracování, ukazuje rozdíly ve vnímání lidí i v jejích interpretacích. Co "svého" vložil režisér Damien Hirst do této hry? 1. Výběr a uspořádání haraburdí, odpadků, což je změť převážně medicínských a nemocničních předmětů a věcí, počítač a klávesnice, převracený stolek na léky a nemocniční lůžko – vše jako stopy zápasu o život, počínaje narozením a konče smrtí. Popelník s cigaretami složenými ve tvaru svastiky mimoděk vyvolává představu o přítomnosti nebo smrti nacisty. 2. Pohyb kamery i samotné "scény", která se jako nějaká zeměplocha vznáší v černočerné tmě vesmíru, na chvíli osvětlená, a zase nořící se do nekonečné tmy. 3. Samotný hlas a absence křiku – divák slyší spíše jen předsmrtné-posmrtné sípání než vdech a výdech. Dá se říci, že již jen tyto tři interpretace podmiňují a ovlivňují když ne obsah, tak alespoň náplň života a způsob smrti, které si divák může z filmu domyslet. A to je přece víc než dost. Osobně mám z tohoto snímku tíživý a temný dojem. Plné hodnocení proto dávám za pocity, které ve mně film vyvolal, a za podněty, které mi poskytl. ____ Film lze vidět zde – http://www.ubu.com/film/beckett_breath.html

Věčná touha lidí po odvrácení nepříznivého osudu. Jenže osud se odvrátit nedá, protože je vždy na svém místě. Pokud má být odvrácen, upozorní a navede na to lidi sám. ___ Temní andělé-zachránci páru vyvolených s darem telepatie, Noemova archa-vesmírný koráb, Nová Země a nové lidstvo, zatímco se mayské proroctví pro rok 2012 naplňuje ... Oproti Proroctví z temnot přece jen o něco slabší, i když ke kladu lze přičíst napůl nehollywoodský konec. Je zajímavé porovnat apokalyptické filmy poslední doby – Poselství Proyase, 2012 Emmericha, Melancholii Triera a Turínského koně Tarra. Americké a neamerické pojetí a zpracování je nabíledni.

15. prosince 1967 se zřítil Stříbrný most (Silver Bridge) na řece Ohio (USA), v důsledku čehož zahynulo 46 lidí ( http://en.wikipedia.org/wiki/Silver_bridge ). Tragédii předcházely paranormální události – někteří lidé vyprávěli, že viděli tzv. Mothmana (člověk-můra). V roce 1975 John Ceel napsal na základě těchto událostí knihu The Mothman Prophecies, podle které byl natočen tento film. ___ Za velmi mystickou atmosféru a sugestivní vizuálně-zvukovou stránku hvězdičku navíc.

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit.

Slabinou každého smrtivládce je to, že se vždy najde nějaký poskok, který touží po jeho trůnu. Smrtivládce, stejně jako alfa samec, musí být vždy ve střehu. ___ Drala jsem u toho peří, abych se aspoň nějak zabavila, a pořád jsem přemýšlela, proč zrovna plavecké brýle.

"Člověk byl stvořen vzpurným; což vzpurní lidé mohou býti šťastnými. ... Žádná věda nedá jim chleba, dokud zůstanou svobodnými, ale skončí se to tím, že ponesou svobodu svou k nohám našim a řeknou nám: "Raději nás zotročte, ale nakrmte nás." Pochopí konečně sami, že svoboda a chléb pozemský a dostatek pro každého jsou zároveň nemyslitelné, neboť nikdy, nikdy nedovedou se mezi sebou poděliti! Přesvědčí se také, že nikdy nemohou býti ani svobodnými, protože jsou slabí, hříšní, nepatrní, buřiči. ... Jsou hříšní a odbojní, ale nakonec právě oni budou poslušni. Budou se nám diviti a pokládati nás za bohy, protože my, kteří se jim postavili v čelo, odhodlali jsme se snášeti svobodu, jíž se polekali a vládnouti jim, - tak strašnou bude jim nakonec jejich svoboda! ... Není pro člověka neustálejší a trapnější starosti, než té: jakmile se stane svoboden, že ihned vyhledá toho, jemuž by se klaněl. Ale člověk usiluje klaněti se tomu, co je již nesporné, a sice tak nesporné, že všichni lidé byli by rázem ochotni všeobecně to uctívati. ... Jsou tři síly, jediné tři síly na zemi, které mohou na věky přemoci a zajati svědomí těch slabých buřičů pro jejich štěstí, - a ty síly jsou: zázrak, tajemství a autorita. ... Svoboda, svobodný rozum a věda zavedou je do takových houštin a postaví je před takové divy a nerozřešitelná tajemství, že jedni z nich nepokorní a sveřepí vyhubí se navzájem, druzí nepokorní ale slabí vyhubí se vzájemně, a třetí zbylí, slabí a nešťastní připlazí k nohám našim a zaúpějí k nám: "Ano, měli jste pravdu, vy jediní vládnete tajemstvím jeho a my se vracíme k vám, zachraňte nás před námi samými." ... Příliš, až příliš ocení, co znamená podrobiti se jednou provždy! A dokud toho lidé nepochopí, budou nešťastni." (F.M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi – viz kapitola "Velký inkvizitor": http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/fjodor-michajlovic-dostojevskij-bratri-karamazovi ) ___ V podstatě totéž říká i Loki – další "vyvolený", který chce ovládnout lidstvo, aby mu přinesl pravé nebo domnělé štěstí a sobě prospěch. Film Avengers se letmo dotýká množství témat a jak je vidět témata – svoboda, otroctví, zodpovědnost, štěstí, technický progres a jeho kontrola, osobnost vs. kolektiv – se nezrodila dnes a rozhodně se nevyřeší hned zítra, vyřeší-li se vůbec. Očekávat od zfilmovaného komiksu odpověď na bytostné otázky moderní lidské civilizace zdánlivě nelze a přece na ně odpovědi zaznívají – spíše vždy osobní než kolektivní a všeplatné. Každý avenger představuje jiný typ, jiný příběh, jiný konflikt, jiné (možné) řešení a nakonec, jak na to sami přijdou, jejich skutečná síla je v jednotě různorodosti a v různorodosti jednoty. Totéž platí i pro samotný film, který sjednotil v jednom příběhu všechny doteď rozrůzněné superhrdiny. Jako kdyby se všechny nedostatky a minusy dosavadních filmů (Hulk, Thor, Iron Man, Captain America) spojily jako v matematice a daly ve výsledku ne plus, ale rovnou hvězdičku, ve které se z minusů staly paprsky. Kromě hollywoodského předvídatelného sledu seznámení-úkol-konflikt-řešení-up ("zvednutý" konec) filmu nelze nic vytknout – je to svižný, promyšlený, nehloupý a hlavně velice vtipný příběh, kde diváci mohou rozpoznat nejen odkazy na prequely i jiné filmy, ale v některých případech i sebe sama. Odkazů a souvislostí s moderním globálním světem je tu skutečně habaděj – namátkou třeba černošský "prezident" a "OSN-senát-CIA-Fed", Star Wars a Avatar, Aštar Šeran a nezbytní ještírci (viz Vesmírní lidé: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADrn%C3%AD_lid%C3%A9 ), The One Tower a 11. září atp. Přes to celé bohatství je hlavním kladem a pokladem filmu jedna jediná postava, které ostatní hrdinové jen asistují – je to star Tony StarK, kde K znamená konstantní kvalitu cool. Všichni včetně něj samotného ho označují za playboye, ve skutečnosti však hraví kluci jsou vedle něj jen chlapečky, co si hrají na písečku. Tony Stark je ve své podstatě spíše zen-playman. Je to moderní člověk, který prošel prozřením a dramatickou proměnou Neo-Krista a přitom neztratil nic z hravosti Kršny a humoru potulných zenových mnichů. Tony Stark je člověk, který odložil růžové brýle i idealistické představy a pochopil, jak svět funguje. Zůstal mu intelekt, vědomosti, ironický humor, statečnost, cílevědomost, odhodlanost, hrdost a velice osobní lidské city, které úspěšně skrývá i sám před sebou. Odmítá se sice pouštět do hurá bezhlavých hrdinských činů, ale pokud se hozená rukavice, něčí bolest nebo urážka dotkne jeho sebeúcty nebo pokud jeho analytický um vypočítá nějaký byť zlomek šance, jak prospět lidstvu, můžeme si být jistí, že Iron Man zapomene na ironii a skepsi, jen hravost mu nesebere ani samotná smrt. Proto jednu hvězdičku speciálně za to, že byl konečně ukázán pravý hrdina naší doby.

Ptáci počínaje Duchem svatým v podobě bílého holuba v Evangeliu a Gavriliadě Puškina a konče ptáčkem na pružince v tomto filmu ‒ všude je tentýž erotický a sexuální podtext a všude jsou autoři muži ‒ evangelista, básník, režisér. Jak je vidět, je jedno, zda se jedná o náboženství nebo umění ‒ pořád je to sama příroda. ___ Přílohy: 1. (Lukáš 1:26-38) Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel. ___ 2. (Pushkin, Gavriliada) A feathery, white-winged dove, on peace intent / (Of sorts) flies in, and finds his own deployment / In fluttering around her, giving vent / To cooings sweet; between her thighs he goes, / And settles, palpitating, o’er her rose, Pecks at it gently – twists from side to side – / His little feet and beak don’t find it dry – / He’s in there, and at last she is his bride! / Parting her knees, Maria gives a cry, / Sighs, trembles, prays, and weeps, or woe betide! / The Dove-God throbs once – coos an octave high – / Then sleeps for joy, half-drowned in love’s sweet honey, / One winglet shadowing his Mary’s cunny. ( http://petercochran.files.wordpress.com/2010/05/aagavriliada.pdf ___ http://en.wikipedia.org/wiki/The_Gabrieliad )

Z glosy Martina Hekrdly, 28.03.2012 : "Provinciální je i české přesvědčení, že to, co se u nás děje, nemá ve světě obdoby a předobrazu. To je strašlivý omyl. Vyvrátil ho v posledních Otázkách Václava Moravce v Česku zdomácnělý americký novinář Erik Best. Vůbec si přitom nebral servítky. Je prý "chyba Čechů, když si myslí, že je to jenom tady", neboť "je to všude na Západě". Na obvyklou námitku, že tam je přece korupční jednání potíráno, znal odpověď: Rozdíl mezi námi a Amerikou je v tom, že ve sféře "propojení politiků a byznysu" je za Atlantikem už "všechno legální" a mimořádně "rafinované" ___ Podobný obraz lze pozorovat ve všech zemích a ani čas nic nemění, ba naopak "efektivita" státní kriminality roste s růstem národního bohatství, protože peníze ze své podstaty rodí lačnost a podvod a moc zas rodí násilí. Co zmůže jedna bílá vrána? Jen to, že se zločin legalizuje a rafinuje. Velký organismus státu bojuje s kritiky nekalých praktik cestou změny mechanismu fungování.

Erotická, psychologická, detektivní no-win šachová partie mezi znuděným podnikatelem milionářem a nezávislou pojišťovací vyšetřovatelkou ‒ opravdový filmový požitek, ke kterému mimo jiné přispěla i tzv. multidynamická technika zobrazení (multi-dynamic image technique ‒ viz http://en.wikipedia.org/wiki/Multi-dynamic_image_technique , které se nejvíce přibližuje československý polyekran použitý na Expo 67).

Pouze epizoda "Casino Royale". Je až překvapivé, kolik společných rysů má tento první a v akčních scénách ještě velmi naivní TV film se všeobecně známým "Casino Royale" z roku 2006. Kniha a tyto dva filmy ... pro úplnost mi chybí již jen parodie z roku 1967.