Bebacek

Feministky by se posraly. "Tak jsem se změnila, abych se Karlovi líbila." (změnila, čti jako cvičila a stajlovala se, abych naplnila jeho ideál krásy.)

Geniální over the queer top prvorepublikové kinematografie! Ferbasová hraje kluka, který se převlíká za holčičku, aby se mohl líbat s jinou holčičkou. Dekadentní děti První republiky. Kam se hrabou ty naše Facebooky a internety! No a pak ty genderově převrácené role aka Marvan v zástěře. Pecka.

Přemýšlím, co bylo pro českou/československou kinematografii horší. Jestli Zdeněk Troška, budovatelské filmy o traktorech nebo Olda Kmínek. Btw. říká se, že sledováním filmů velkých mistrů se mladý filmař hodně naučí. Já bych řekla, že snad i víc se naučí sledováním špatných filmů. Toto je učebnicový příklad totálního failu - scénář, režie, herectví, střih (!!!) - můj pes má lepší cit pro kontinuitu záběrů. Věrka zachraňovala. "Ty jsi ten nejpitomější velbloudek, který kdy běhal v Evropě.“

Kéž by si Oleg Reif u své pietní vzpomínky na Kršku dokázal přiznat to, co Věra Chytilová u Hrabala... "Vubec nevim, jak bych se pietně vmyslela do Hrabala, to běžte do prrrdele."

Od dětství jsem chtěla být jak Dana Scully a v kostýmku a na podpatcích stopovat s Mulderem ufouny. Teď chci být Stella Gibson a v kostýmku a na podpatcích stopovat atraktivní sociopaty a bít se za svou feminitu. Herecká ikona zůstává, postava jde do druhého levelu. True story, true love. Gillian 2.0 PS: A jak ve filmové verzi 50 odstínů exploatovali Dornanova Paula Spectora je jen dalším důkazem toho, jak bezradný a fádní ten film je.

Hudební čísla k uzoufání nudné, ale okukovat své oblíbené hvězdy a jejich dojaté reakce mě prostě baví! Hollywood forever.

Esence neklidu, úzkosti, deprese, trýzně a fyzické nevolnosti. Vytažená z minimalismu. Fliegauf staví impresi nad expresi, promyšlenost nad prvoplánovost. Napětí plyne ze zdánlivě nedramatických situací a stejně tak nedramatických hereckých projevů. Režisér diváka velmi chytře - v podprahové rovině - hypnotizuje. Jeho film plyne pomalu a stejně tak pomalu nás mučí obrazem (pozvolna kroužící kamerou) i zvukem (neustávajícím skučením větru). Zdá se to nekonečné, ale zároveň od toho nelze odtrhnout oči. Fliegauf de facto dociluje téhož, co Benoît Debie a Gaspar Noé ve Zvráceném, akorát zcela opačnými prostředky. --- Kdybych tohle viděla v kině, na konci by mě mohli rovnou odvést na psychiatrii. Takhle si jen zavolám na Linku důvěry.

Rumunské Funny Games. Real-time and not funny.

Německé Vertigo.

Kobry a Užovky jsou pecka. Konečně českej film, kterej je ukotvenej v realitě a přitom se nesnaží pojmout sociální vprdelismus v globální šíři. Prostě se soustředí na dva bráchy a ti bráchové jsou přesní. Herecká jízda. S Kryštofem dám v létě na LFŠ disco! A třeba ten reprák letos shodím já... Jo a Bratři Orffové (Na hadím ocase) tam fakt sedli. ---- Více v recenzi na 25fps.