Bebacek

Srdcovka.

Wow. Nečekala jsem, že Scarlett moje volání po Avengers, aby vyslekla elasťáky, vezme tak vážně. Skvělá ženská. Zase ji miluju. Věřila bych, že pohledem na její obnažené tělo se tu snad kochalo i víc žen než mužů.___ Magická hudba. Magický zážitek. Do kina s tím, prosím!

Po dlouhých letech jsem to (konečně!) docenila. Síla těch emocí mě málem zabila.

3,5 - Ideálně do dvojprogramu s Životem Adéle. Oba filmy mi vnutily myšlenku, že budu asi lesba.

Inspirativní a upřímně dojemné.

4,5. "Domluv mi schůzku ze Stevenem Spielbergem! Ten to natočí! Jsem si jistej! --- Ten nebude mít čas.--- Pro mě si ho udělá. Jsme kamarádi! Před pětadvaceti lety jsem ho pozval na sushi!" Úžasně cynická hlavní postava, co ironicky glosuje všechno kolem (vrcholem je dialog s mimózním Italoameričanem v restauraci) + intertextové žertíky s Cameronem a Scorsesem, které mě dostaly do kolen + nadhled a radost dělat si legraci sám ze sebe. Paráda. Dlouho jsem se tak u komedie nepobavila. Na CSFD silně podhodnoceno.

Hlas Nicka Cavea bych mohla poslouchat hodiny, i kdyby jen předčítal telefonní seznam. Jeho charisma je tak silné, že by celých devadesát minut mohl stát před kamerou jen on, a ničemu by to nevadilo. Pokud jej milujete, není co řešit. Can you feel my heartbeat?

Můj první film Tsai Ming-lianga na velkém plátně ukázal, jak nezbytné je právě jeho filmy vidět v kině. Ty nekonečně dlouhé statické (polo)detaily nemluvných hrdinů, kteří de facto jen nečinně stojí, ale přitom se v jejich tváři odehrávají celá dramata, člověk najednou vnímá jinak než doma u monitoru počítače / televizní obrazovky. Toulaví psi sice mají potenciál ztratit během projekce půlku diváků, které bezdějovost režisérova filmu a infantilnost jeho postav irituje, když ale víte, na co jdete, dostanete přesně to, co jste očekávali. Lee Kang-sheng snad nikdy nebyl lepší. Mistr neherců.

Kelly Reichardt sleduju už od Wendy a Lucy (2008) a i když mě žádný z jejích filmů dosud nijak nenadchnul, nemůžu jí upřít punc pozoruhodné talentované tvůrkyně, která rozhodně patří na festivaly typu Cannes a Benátky. Režijní styl založený na pomalém tempu a oddramatizovaném vyprávění, v němž nám příliš nedovolí dostat se blíž k postavám, její filmy rozhodně nečiní prvoplánově divácky atraktivními. Podobné je to i u jejího zatím posledního snímku o ekologických teroristech, který sice láká na herecké hvězdy Dakotu Fanning, Jesseho Eisenberga a Petera Sarsgaarda, ale leckterého mainstreamového konzumenta určitě zklame. Všechny složky filmu se totiž nesou v duchu minimalismu a od diváka si žádají silnou dávku trpělivosti (proto se na AFF ozývalo tolik únavných vzdechů z publika). Niterný herecký projev Eisenberga a Fanning asi nikdy nebyl působivější než tady.

Atmosférická pouštní odyssea postapokalyptické doby, při níž se toho moc nenamluví, ale zato se koná. Zda je to nejlepší role Roberta Pattinsona, s určitostí říct nedokážu, neb jsem ho vlastně jinde než v Twilight sáze neviděla, ale Guyovi Pearceovi rozhodně křoví nedělá. Tulák je v prvé řadě hereckým filmem a ti dva jsou přesní jak hodinky.