Bebacek

Christine je magicky fascinující komplexní postava, které Riley Keough s emocionální autenticitou vdechla život až do morku kostí. Tak uvěřitelná, jen si sáhnout..! Že ve filmu neotřelým způsobem představil postavu profesionální společnice – archetyp, který je opředen tolika klišé! – má velké díky Steven Soderbergh, a Lodge Kerrigan s Amy Seimetz stejně tak, že plasticky rozpracovali její osobní i profesní background a charakter a doplnili další barvy a stíny do jejích dokonalých obrysů. 1. řada top, zbytek mě upřímně nezajímá. Protože kde není Riley, není zábava.

PUNK IS NOT DEAD. Justin Kurzel a jeho štáb rozjíždí Anarchy in the AUS. ("Nothing you're about to see is TRUE history of the Kelly Gang"). Do temnoty jejich hlav bych se moc chtěla podívat pod mikroskopem a strávit s nimi večer. Vypili bychom pár flašek rumu a dali pár tahů trávy, oblékli se do ženských šatů, já jim z ohrané kazety pustila naše legendy E!E a na jejich POGO bychom zaskákali tak, až bych ráno nemohla najít boty a vlasy mi vlály jak britská vlajka nad pokořenými domorodci, přičemž naše vyprávění následujícího dne by mělo pár prázdných okýnek (někdo by možná skončil za katrem) a už nikdy bychom z hlavy nedostali intenzivní vzpomínku na tripovou scénu nájezdu fosforeskujících kabátů, ze které by měl druhé vánoce Gaspar Noé, napsal o nás do Cahiers du cinema a příští rok bychom v Cannes pogovali se Zlatou palmou nad hlavami. A dalších x let na to vzpomínali s hlasitým WOW. – Přesně tak v mých očích vypadá tento film Kurzela a jeho gangu. Vážně bych ho chtěla potkat osobně. Výrostka!

Občas je třeba si pofňukat u té tragicky romantické, nenaplněné osudové lásky. Americký jih, zapadákov, rozbité okresní silnice, živobytí v kabelce, zakouřené putyky, laciné motely u cesty a nemytý, potící se venkovský plebs. Sice lze tušit, kam se tento archetypální příběh bude vyvíjet, leč dokonalá chemie mezi charismatickým Benem Fosterem a přirozeně přesvědčivou Elle Fanning je všeobjímající. Mélanie Laurent je dobrá!

Dramatické napětí za nula bodů, rozvleklost tempa za deset.

Moc díky za velmi povedený a autentický pohled do života teenagerů (ve filmově neotřelém prostředí dorosteneckého hokejového týmu), které je v soudobé české kinematografii k velké škodě tak málo vidět (!), a také velké díky za otevření problematického tématu (nejen kyber) šikany. Kéž se tento film dostane k co nejvíce osobám z cílové skupiny (dětem, dospívajícím i rodičům). Velmi dobře napsané, uvěřitelné postavy, rozehrání dramatického konfliktu, jeho stupňování a uzavření. Diváckou pozornost si drží od začátku do konce. Obzvlášť mě bavily motivy zrcadlení – vzájemná nevraživost chlapců, kteří mají de facto stejnou "startovací pozici" (rodičovské tlaky), byť na první pohled zcela odlišnou (sociální třídy). Tomáš Mrvík je spratek par excellence, těším se na jeho další roli. Ten kluk se pro filmový objektiv narodil!

Bernadette je skvělá ve svojí celistvosti a geniální Cate Blanchett ji svým hereckým umem v každém detailu činí ohromně živou. Škoda toho tempa vyprávění, které konstantně ztrácí dech. Richard umí líp. Těším se zase na nějaký jeho další autorský počin dle původního scénáře.

Někdo má Nolana, někdo Kaufmana. Kouzlo je v interpretační bohatosti a nezkrotnosti. Slovy ženské hrdinky, maluje to, co je uvnitř jejího nitra. Osamělost, radost, ustaranost, smutek. Jen co skončí titulky, jedete to znovu. Ukončit se to dá jen asi. PS: Tento Jack si staví dům!

Taky jste celou dobu přemýšleli nad teflonovou pánví, co máte doma?

My dva s Chrisem to máme asi tak: on sedí naproti u stolu, s prskáním chrlí konspirační teorie a mává u toho rukama a já sedím za plexisklem, na kterém se zachycují kapičky jeho slin, a s tepem na úrovni spánku s otevřenýma očima mě jeho slova míjejí obloukem a já zívám a dívám se na hodinky, kdy že už bude konec tohoto randíčka, na které chodím jen ze setrvačnosti, a zabíjím čas přemýšlením, jak brutální ekostopu ten jeho cirkusový výstup zanechal. Jeho filmy – a postavy především – jsou prostě studené jak psí čumák. Emocionální zapojení nula, racionální bohužel taky. Interstellar mě sice na podruhé obměkčil, ale po zhlédnutí Tenet odkládám revizi Inception asi o dalších deset let. Dunkerk podruhé vidět netřeba a Tenet leda v příštím životě. Nebo v minulosti, která je budoucnost? 🤷‍♀️ Mindfuck, vůči kterému jsem frigidní.

"Jen mocichtivý neurotičky kastrující na Manhattanu chlapy choděj v černý. Chceš bejt stejná? – Už jako malá holka jsem to chtěla." Super "spin-off" k Feminine Mystique. Nadsazené, ale pravdivé a trefné s parádními replikami. Debata nad tím, zda je lepší Xanax, Zoloft, Prozac či Viagra je top. Bavila jsem se božsky. Nedoceněný filmový klenot.