M0NCA

Před několika lety jsem 500 dní se Summer zařadila na seznam svých oblíbených filmů. Byla to nezvyklá romantická komedie se sympaťákem a tak trochu mrchou v hlavní roli. Vzalo to za srdce díky všem těm maličkostem kolem, miloučké... A pak jsem takových 500 dní se Summer v mužské verzi prožila na vlastní kůži. Každou vteřinu filmu od teď prožívám silněji než sám Tom a tříští to celé mé tělo na tak malé střípky, že pokud se ještě někdy dám dohromady, jen velmi stěží budu kompletní.

Napsat komentář k Bridget jde asi jedině v případě, že se zrovna "stal nejdůležitějším vztahem vašeho života poměr s lahví vína." Období po rozchodu je prostě buď na oprátku nebo na přejídání se u Bridget Jonesový. Nefunguje ani jedno, ale máte pocit, že v tom nejste sami... Což opět vůbec nepomáhá, nicméně společnost to považuje za strašně důležitý, nebejt v tomhle stavu sám, protože mají pocit, že byste volili tu první variantu s oprátkou.

Zpočátku mi připadalo, že pustit si Lolitu v předmaturitním období (ano, je sice pozdě dohánět zásadní mezery, ale...) bude jako koupit si štěně po spoustě odříkání a slibů. Celkem omyl, kámo. Místo štěněte jsem totiž dostala dost nudného křečka. Moc neběhá, spíš jen tak 152 minut polehává, sem tam pohne packou, že už už čekám nějakou akci, ale smůla. Škoda, kožíšek jako štěně měl, potenciál taky. Účel Lolita sice splní, nicméně chybí mi tu hodně, především trocha té skandálnosti, která by z ní měla být cítit (možná je to i tím, že Lolita vypadá spíš než na 13 na 25).

Viděla jsem sice jenom jeden díl, protože bych víc asi nezvládla, i tak si ale dovolím hodnotit. Aby někdo vymyslel tuhle bejkárnu, musel to být celkem divoký večírek. Něco ve stylu "Hej, kámo, což takhle dát dohromady pár zoufalců a vystavit je zvráceným úkolům?" pronesl pak pan X, načež pan Y odvětil "Skvelej nápad, bro, sledovat někoho, jak čůrá v kadibudce mě dost baví, k tomu přidáme střílení gumičkou do obličeje a budu nadšenej!" Ale Pazderková tu aspoň konečně vypadá méně jako transvestita, za to má ode mě jednu hvězdičku.

Jak že se to říká, vidět a umřít? Tak v tomhle případě radši umřít než vidět. Nebo umřít během filmu... Případně se jít zastřelit potom, to je tutovka. Nejspodnější spodina mého seznamu nejhorších filmů, které kdy byly natočeny. Gratuluju!

Můj drahý Time, Ty sám jistě dobře víš jaké pouto mezi námi je. Není žádným tajemstvím, že mé city k Tobě jsou nehasnoucí a můj slib lásky k Tobě bude trvat věčně. S ohledem na náš vztah mi ale vysvětli, proč jsi natočil něco takového? Proč Temné stíny, které nemají co říct a jen tak halabala plácají rádoby vtipné řeči v kombinaci s podivnými grimasami všech postav? Doufám tedy, že pro tentokrát se pouze mistr tesař utnul a budu tolerovat tento Tvůj prohřešek s letmou vzpomínkou na Ed Wooda, přičemž zatlačím slzu, neboť už to není, co to bývalo... Se srdečným pozdravem Tvá Monča.

Jakkoli tu zaznívá, že dělat ze sebe idiota před vaším doprovodem v restauraci za pár peněz je přinejmenším zvláštní, já se opravdu bavím. Mám v sobě někde hluboko jakousi touhu tropit podobné věci lidem kolem, ale sledovat při tom ostatní je ještě o level výš. No a ruku na srdce, moralisti, vy byste do toho za ty prachy nešli? Šli! Nicméně já teď trávím opravdu každé pondělí před televizí a chichotám se jako děcko. U mě za 4 hvězdy!

Tahle moucha prolétla celým mým dětstvím a se svým "Agisi muni" ovlivnila můj pozdější vývoj, čímž nechala zformovat něco tak milého, jako jsem já. Moucha je můj duchovní vůdce do dnes a musím říct, že představa tehdejšího Jetixu bez ní je jako mít chlívek, ale zapomenout na prasátko. A pokud by se mělo někdy hlasovat o nejlepší krátký seroš, za Fly tales bez váhání zvednu obě ruce a napíšu si na ně romantické vyznání lásky.

Tak trochu nevím, jestli jsem to nepochopila já nebo celý zbytek CSFD. Jenda s Máňou jsou sice ultradrsní, ale já se nudila od začátku do konce tak moc, že jsem toalety Cinestaru viděla 3×. Bída. Jediné plus vidím v délce filmu, která značně zkrátila mé utrpení... Jeníček diabetik sice pobavil, ale celý film prostě neudržel výš, než na jednu hvězdičku. Škoda.

Na rovinu říkám, že nejsem žádný dobrodruh, co by spal pod širákem, vydržel se pár dnů nemýt a jedl prostě to, co je. Každopádně z pohodlné židle v teplé místnosti na Jednom světě to byl výtečný zážitek, který bych si ráda dala ještě jednou. Takže prostě ach! Ach! Ach.... Inge a Jorn jsou frajeři a mají můj hluboký obdiv za všechno, co tam udělali. A nejvíc za to, že jsem na chvíli zatoužila jíst tam prošlé jídlo u improvizovaných kamen ze sudu s nimi.