M0NCA

Jsou prostě filmy, ke kterým ať napíšete cokoliv, bude to pořád jen neuvěřitelně jalové a nicneříkající, přesně jako u Love & Death. Woody je pojem a každý tady by chtěl být jako on, protože subjektivní je objektivní a já to vím. Samozřejmě, že když to řeknu, vůbec nic se tím nezmění a úplně nejhorší je zemřít před sklizní, ale co když není žádný bůh? Čtyři hvězdičky a tu pátou přidám po dalším zhlédnutí za tu závěrečnou scénu s alejí!

Cokoliv se může posrat, to se posere, Brad má asi pořádnou smůlu na patách, ale kdykoliv už to vypadá, že je v pohodě a useknutá ruka kolegyně je v cajku, musí rozbít granátem půlku letadla, smolař... V akčních scénách nesnesitelná kamera, ale sexy Brad, když je občas vidět v záběru. Oceňuju ale tah na branku, žádný velký představování, rovnýma nohama do zabíjení zombie hned potom, co dáme dětem snídani. A tak to má být!

Člověk není ostrov sám pro sebe, pronesl na začátku toho filmu kdosi z televizní obrazovky v Chcete být milionářem. A fakt, že není, i když se tomu vzpíráme jak chceme, což si Will vyzkoušel na vlastní kůži. Ten otravnej kluk od Miss Sebevraždy se totiž nastěhuje do srdce každýho, i přes Killing me softly znějící v jeho podání jako mrouskání koček na střeše ve tři ráno. Naprosto dokonale pasující Hugh Grant v roli, kterou snad ani nemusel hrát, výtečná poťapaná Toni Colette a vůbec všechno fungující tak nějak automaticky na principu, že dva jsou málo a potřebujete zálohu! :) Jedna z mých oblíbených romantických komedií.

Pořad, u kterého každé nedělní ráno už od útlého dětství rozlepuju oči a snídám celý svět kousek po kousku naservírovaný v úsporném elegantním provedení krátkých reportáží. Nejsem žádný velký kosmopolita, ale Objektiv jsem měla vždycky radši než Toulavku... Zaprděná ČR totiž svou úzkoprsostí působí na obrazovce proti všem vůním zbytku světa vždy tak trochu jako navoněná bída :) 5 hvězd s tím, že Objektiv tuhle tradici udrží a kakao u něj budou srkat i moje vnoučata!

Notorická snažilka typu "na co sáhnu, to dám do pucu" a geniální bručoun, který se nakonec ukáže být mužem se srdcem na správném místě. K tomu kopec lásky na pracovišti a spousta rozpustilých podivínů kolem... Uuuuuuh, proč mám pocit, že jsem tohle už někde viděla? Díkybohu za vkusně umístěnou rozkošnou Rachel McAdams a její sem tam dobře mířené vtipné poznámky. Na osamělý sobotní večer u televize to ale docela dobře poslouží, proto u mě za tři hvězdy. P.S. Chyběl mi tu prvoplánový hezounek, tenhle chlápek z vedlejší kanceláře mi teda rozhodně nestačil!

Já vím, já vím... Meryl je tu nesnesitelně upubertálněná a obě její vypečené kamarádky jsou celých 109 minut na ránu i v případě, že zrovna nejsou v záběru. Neskutečně naivní, nic neříkající a uřvaný film (pardon, muzikál), u kterého všechny muže (bez výjimky) a všechny ženy se špetkou soudnosti pobolívá ze všeho toho kýče hlava už od prvního záběru, kdy ještě nepřišly na řadu ony velmi sofistikované choreografie. Bomba. Ale na ty holčičí večery to prostě stačí.

Noční můra mého dětství. Kdykoliv jsem byla jako ještě malý prcek u babičky, nejvíc mě děsila představa, že bude z televize sundaný ten apartní ubrus a na obrazovce poběží znělka z Tak jde čas, při které budu beznadějně prosit babičku, aby jednou nechala všechny ty podivíny za onou temnou plentou spát a hrála si se mnou. Od té doby jsem se nikdy neodvážila se na to podívat. Pachuť zkaženého dětství dvojitou porcí seriálu za sebou (velmi zákeřný zásah do dětské duše!) mu už nikdo neodpáře.

Jedna hvězdička za to, že mi Katie sdělila, jak se říká té přepážce mezi nosem a horním rtem. Vážně nechápu, co mě k těmhle laciným teen romanťárnám vždycky tak táhne, že u nich dobrovolně strávím nějakou tu volnou chvíli a čekám film s průměrnou zápletkou aspoň na tři hvězdičky. Chudák já.

Pro plastelínu mám slabost od dětství. Moc dobře nechutná, ale něco na ní bylo... Došlo mi sice až postupem času, že když nesmícháte všechny barvy dohromady a nenalepíte pod stůl tak, aby to rodiče nenašli, může vzniknout něco stejně roztomilého, zábavného a přitom geniálního, jako je Shaun, zato bylo moje vzezření silnější a já můžu slíbit, že moje děti na Shaunovi jednou vyrostou. Spolu s Krtečkem, samozřejmě :)

Řeči o tom, jak je to normální, ničím nevybočující milej seroš, jsou praštěný a jejich autor bych hnala sviňským krokem. Já Gilmorky nemůžu nechat zapadnout do haldy průměrných seriálů ani kdybych se rozkrájela, protože Stars Hollow je místem, kam se vracím každý rok aspoň dvakrát a nikdy mě to nezačne nudit. Tetelím se blahem u každého vtípku, který Lorelai utrousí, křením se pokaždé, když Kirk otevře pusu, a vůbec celých třičtvrtě hodiny bývám spokojená jako malé děcko s lepenkovou krabicí :). Jen u posledního dílu bývám tak přehnaně sentimentální, že za doprovodu Lala songu, když se Rory loučí se všemi sousedy a známými, brečím jako želva ještě další hodinu, protože to přece všechno skončit nemůže... A pak začnu znovu od prvního dílů. Lauren Graham a Alexis Bledel u mě mají navěky nálepku Lorelai a Rory, ať už hrají kdekoliv. Srdovka!