Lateef

20 let. Taková doba uplynula, než otec subžánru katastrofických filmů zplodil sourozence ke svému prvnímu Dni. Příliš dlouhé otálení. Doba se změnila, nadšení z jedničky dávno pominula (i když stále jde o zábavný popcorn), a tatík Emmerich se tedy rozhodl v podstatě zopakovat dění prvního filmu a zároveň vše obtěžkal "nezbytnými" atributy dnešních filmových časů. Tak tedy: vizuál je boží! Něco tak monumentálního, obrovitého a zároveň vypulírovaného do posledního detailu opravdu bere dech, přesně na tohle jsem čekal a taky to dostal. Měřítkem již nejsou pozemské výtvory, nýbrž Země sama a přilehlý vesmír. Pecka! No a tím jsme pomalu s výčtem pozitivních dojmů u konce. Tempo filmu bych nenazval strhujícím, ale zbrklým, urputným, bezohledným. Herci, především mladí, jsou jak plakáty na zdi v pokoji průměrného týnejdžra, mají nasazený jeden face a ten jedou celej film :) Staří známí tu jsou kvůli výdělkům, tak to cítím. Dialogy a chování postav grandiózně patetické. Rozvíjení universia poměrně zajímavé, v tuto chvíli si ale nedovedu představit, kam to chce Emmerich posunout, protože zbořit Vesmír jednoduše nejde! Neříkám, že se netěším, jen prosím trochu víc toho nadhledu a zábavnosti. Otázka je, zda-li si vůbec druhý Den na sebe vydělá... 165 miliónů dolarů(rozpočet)/176 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Nejlepší Down! Určitě i pro to, že mě zastihl v rozpoložení symbiotickém s jeho nábojem a myšlenkou. Prostě ať je to v podstatě v každém směru klišovité, ohrané a nesofistikované, moje vnitřní "Já" takovýmhle kouskem jednoduše tankuje plnou! Imponuje mi postava Caseyho Walkera, která je ve svém "Vědomí", u sebe "Doma" nebo jakkoliv jinak to chcete nazvat. MJW natočil ´devadesátkový´ akční film a jeho bojová forma připomíná arzenál defenzivních i útočných prvků jihokorejského tanku K2 Black Panter! Potěšila účast JeeJa Yanin a Tonyho Jaa, jež předvedl nemalou komickou vložku :) Fighty velmi slušné, poměrně dost zpomalované, rukopis choreografa Stovalla znát je, i když třeba v Undisputed tlačí ještě víc na pilu. Tréninkové metody Caseyho, jeho myšlenkové postoje a vůbec celkové "nastavení" prostě impozantní. Kdykoliv si to dám znovu!

Z Cabin Fever od Rotha si pamatuju jen to, že je od Rotha. A že se tam trochu něco dělo a byl tam nějakej virus. Z Cabin Fever od Zariwnyho si budu pamatovat nejvíce to, že pan scénárista dělá na plný úvazek zastřihávače trávníku ve čtvrté ugandské fotbalové lize a psaní scénářů je jeho vedlejšák. Takováhle změť demence, trotlovitosti a znovu demence se zase tolik nevidí. Parta pěti mladých lidí se chová jako tlupa mentálů, co by hledala i roh v kulaté místnosti. Alespoň, že se ve druhé polovině něco rozkládá a nejsou to transformeři. Jinak velký fail a zprasených téměř sto minut!

Jako má mi připadat husťácký fakt, že vrcholem filmu je výbuch z JINÉHO filmu?? A to dokonce dvakrát?!? Mám slintat nad Seagalosaurem, co tři čtvrtiny filmu hnípe na vyztužené židli a zbytek střílí slepými do jednoho a totéž místa?? Nebo se snad rozplývat u "organizovaného" útoku afgánců, kteří vylejzají z děr jak švábi a shromažďují se bezmyšlenkovitě před samopaly americké jednotky?? Tohle se snad natáčí za jedno odpoledne ne?? Prostě nám pěkně praží sluníčko, tak se navlečeme do vest, ze smeťáku seberem nějaký vyřazený bambitky a vystřílený nábojnice a budeme se hodinu motat v opuštěných ruinách v kopcích za městem. Ty dobytku, toto fakt ne! Poslední Seagalovo hity jsou fakt kydance hnoje, rád bych používal jiná slova, ale nejde to, tohle by mi možná uznali u komise i jako traumatizující otisk, který poznamenal můj zdravotní stav...

Kdysi velký mistr, v tomto čase rozměrově totožný s Jupiterovým měsícem Chaldene a slyšící na přízvisko Seagalosaurus Rex, zabředává do stále větších hnojů. Steven se ve filmu pohne celkem asi na 20 vteřin, přičemž jeho nejzajímavější technika vypadá jako sklepávání napitých klíšťat z obou předloktí. Fantastický. Příběh..., cože, já to slovo fakt napsal?? Teda to, co má vypadat jako příběh, si vycucal z prstu přišmrdávač u jedné ze dvou kamer, které tohle svinstvo natáčely. Která slova mě ještě napadají?? Zbytečnost, WTF, nuda, směšnost, trapnost. Fakt nechápu, proč má někdo potřebu natáčet něco takového. Odpadní sranec.

Kdo jste hrál libovolnou hru ze světa Angry Birds, případně jste viděli trailer, tak snad ani do kina nemusíte, vlastně to možná asi nemusíte vidět vůbec. Né, že by to byla nějaká prasečí sračka, ale přeci jenom to originalitou, nápady či zajímavým děním příliš nedisponuje. Vlastně nejinteresantnějším zážitkem první poloviny filmu bylo, že jsem vyzobal paprikový nachosy do posledního lupínku :) Od chvíle, co se Big Boss vylulá do jezírka to ale nabere poměrně spád a pak se konečně dočkáme i zakombinování podstaty hry do děje filmu. Slušný songy, pár (číslem 2) vtipných hlášek, jinak taková okoralá jednohubka, co rozhodně nedosahuje kvalit, které jsou nastolené posledními animáky (Zootropolis, Velká šestka, V hlavě), ale děti pravděpodobně pobaví. A studio bude chtít tuhle značku dojit, vzhledem k otevřenému konci. No nevím, druhé ptáky a prasata si rozhodně v kině ujít nechám. 50%

Filmařské mistrovství obtěžkané výbornými hereckými výkony (především děti), atmosférou tak hutnou, že by se z ní mohla materializovat samotná Deprese a tíživým smyčcovým koncertem. Pouze je dobré si uvědomit, na co vlastně do kina jdete. Čarodějnice a těch několik málo záběru na ní samotnou rozhodně nepatří mezi to, na co byste se chtěli dívat každý večer před usnutím. To je tedy hnus se vším všudy. Ale i když zrovna není před kamerou, je její astrální tělo cítit ve všem kolem. Depresivní masakr. S blížícím se koncem přichází i lekačka hlásící se vehementně o dvojitý bypass, samotné finále na čarodějnickém sabatu s rituálním tancem patří k vrcholným momentům filmu. Eggers natočil osobitou a jedinečnou agónii s charismatem stejným jako je hlas Ralpha Inesona. 1 milión dolarů(rozpočet)/29 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Roel Reiné je ukázkový prototyp režiséra akčních fláků plácajících se bezvýhradně v zakalených béčkových mokřadech a tůních. Mám ale pocit, že se s ním postupem let propadáme stále víc do hlubších vrstev bahna a hlíny. Zatímco druhý Voják nebo Pistol Whipped byli ještě jakžtakž koukatelné, druhé (nepochopitelně pojmenované) Condemned je těžký průser. V podstatě jsem všechno viděl už asi patnáct tisíckrát jinak, akce a souboje jsou kreténsky natočené, bez špetky invence, zájmu a snahy. Vlastně není co víc doplnit. Jedna hvězdička tu svítí jen proto, že jsem to přežil a nemusel si vylejt kyselinu do ksichtu a že existují ještě horší trotloviny.

Kratičké představení filipínského bojového sportu escrima (kali, arnis) v podání Crumpa a Bautisty. Jinak než co do atraktivnosti ukázky video hodnotit nelze. Kdo se chce dozvědět více o tomto poměrně neznámém, ale čím dál tím více ve filmovém akčním žánru užívaném bojovém umění, nechť zhlédne seriál Fight Quest, kde se escrimě věnuje celý jeden díl.

Espinoza se jednoznačně zlepšuje! Zatímco Kiltro a Chinango byli dějově v podstatě nekoukatelné, u Spasitele jsem tu vatu přestál bez větší újmy. A navíc se sbírají body i v nasnímání akčních scén a kameře, velmi dobře patrné hlavně v první půlce filmu. No a Marko Zaror, to je prostě chilský raketomet! Krásné ladné pohyby, výborná choreografie (tvořil ji sám), několik triků jsem viděl prvně v životě a to se počítá. Akrobatické brutality, headshooty, brazilské jiu-jitsu. Závěrečný souboj paradoxně nejslabší. První akce proti čtveřici násilníků skvěle natočená, fight s Nelsonem nápaditý a atraktivní. Těším se velmi na další tvorbu, hlavně na One Good Thing.