Lateef

Mě vomejou. Já sehnat do jednoho filmu Jai White a Stone Colda, tak je postavím před kameru a 90 minut je nechám řezat do komparzistů. Ale Adamo Cultraro ne. Ten je radši navleče do kevlarových vest, aby se v nich 90 minut producírovali po poschoďovém hangáru. Souboje muž proti muži tu jsou, ale... (teď máte dvě možnosti: buď si přečtete slušnější verzi mého názoru na natočení pěstních fightů nebo tu méně slušnou, varinta první začíná písmeny PG, varianta druhá začíná velkým písmenem R)... PG: ...ale rejža se rozhodnul, že z nich moc neuvidíme, proto se jeho oblíbeným prvkem stalo to, že jakmile rozjede nějaký souboj, po třech čtyřech ranách ho prostřihne buďto s děním někde jinde nebo s nějakým jiným soubojem. Stejně je to ale slabota ukrutná, Jai White vystřelí pár svých rychlých otoček, viditelně ochabnul na svalovině, hodnotím ho 40%, Stone Cold zase má jenom pěsti, nepředvede žádnou techniku ze svého repertoáru, Stunneru ve filmu se asi nikdy nedočkám. Kamera a střih klasicky na zvracení. R:...ale ten režisérskej buzík se totálně posral. Tak neuvěřitelně slabý fighty bych nenatočil, ani kdybych měl k dispozici Pata a Mata. Jai White seschl jako vodník, co po kalbě zapomene vlízt zpátky do rybníka, jediný co předvede, tak jsou dvě tři rychlejší otočky, na to Ti ale, šéfe, chčiju, koukni se, co jsi předváděl, když proti Tobě stál Boyka. Stone Colda ani snad nebaví ty obří pracky zvedat k hlavě, takže sledujeme nudné pěstní výměny, bez špetky inovace, jako bejt rejžou, tak se zebliju do krve, kdybych si to pustil, strašný hovno z nutrie, obrovská šeď a zajebaná nuda, nebaví mě to ani koutkem oka se na to dívat, je to pomalý, rozplizlý, prostě sračka. Samozřejmě vypitá kamera se sjetým střihačem nadělala ze všeho šrot. Navíc jejich protivníci jsou nějací padesátníci z ruskýho baru. Špína, co vleze pod nehet, kam jen to jde.... Dámy a pánové, rozpočet 8,4 mega!!! Já myslel, že si ukroutím hlavu, když jsem to číslo uviděl. Tipoval bych to na 17 tisíc dolarů maximálně, ten děj byl tak otřesnej, tak lacinej, tak zkurveně jednoduchej, nebylo tam nic, kvůli čemu by měl bejt rozpočet takovej. Hvězdičku dám za pár vtipnejch momentů a hlášek, jinak obrovský zklamání. Pěknej nedělní večer všem. Shit.

13 mrtvých a dalších 6 eliminovaných. To je prosím pěkně bilance tajfunu jménem Joe Linwood, který se přehnal skrze jeden malý exotický ostrov. A bylo to představení vcelku příjemné, slušně natočené, samozřejmě s buketem totálního béčka. Vše jede podle šablony, při střelbě se příliš často zásobníky nevyměňují, střelci snad do jednoho mají diagnostikováno dobrých 6 dioptrií na každém oku a kuší asi bez kontaktních čoček. Takové klasické direct-to-video kolapsy. Hlavní hrdina vcelku sympaťák, Lara Cox neuvěřitelně sexy, Michael Rooker to sem tam odlehčuje hláškou. Skoro všechno bylo k vidění už tisíckrát, na druhou stranu mě Roel Reiné nijak neurazil, úplně v pohodě jsem to dokoukal, proto je 50% zcela zasloužených.

Dostihnout film v době jeho vzniku, pravděpodobně bych teď s narychlo sestrojenými nunchaky pokosil stromy a keře kolem celého našeho bloku. V dnešní době je to však totální videobéčko se scénářem vystihujícím děj v jedné holé větě. Zbytek obstarávají souboje, které si vystačí se dvěma kopy, dvěma údery, dvěma kryty a tohle se točí dokola cca 65 minut z celé stopáže. Pokud Cook vezme do pracek nunchaky, které mu snad podal samotný Bruce Lee, je na co se koukat, jedná se o nejpovedější scény filmu. Jinak žalostně sledujeme, jak se bojovníci i po 68 inkasovaných ranách bleskově zvednou/otočí/uhnou, aby následně zasadili další bombu, která tomu druhému zase nic neudělá. Ony totiž ty rány moc na soupeře nedopadají. Jak tu mnozí píší, po některých hláškách jsem fakt vybuchnul smíchy, zvláště Mainframe chrlí meganásery. Závěrečný boj mi připomínal hru na Commodore 64 Karate, kdy jeden kope, druhej se nekreje, ale jen čumí, až dostane ránu, pak se zvedne, kopne a ten první čumí, až dostane ránu a takhle asi 5 minut dokola. Nejlepším Cookovým snímkem zůstává nadále Double Blast.

Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky...

Tak takhle nějak si představuju absolutní zlo, co Vás stáhne s sebou do Jámy zhnusení a donutí si šílenstvím strhat kombinačkama všechny nehty a sekáčkem vydloubnout obě oči. Tohle se fakt moc často nevidí, v podstatě si to může pevně potřást rukou s neandrtálcema z Asylumu. Vožralá zpatlanina několika scén a lokací, které se furt dokola střídají, do toho tam pořád někam běhá rádoby hezounek s mečem, kterej si asi myslí, že je Robert Pattinson, v naprosto nic neříkajících záběrech seká mečem do zombíků, kterých je tu asi miliarda. Efekty vyvolávají stejné pocity, asi jako když v pondělí ráno zaspíte a v tom ukrutným spěchu se nestihnete vysrat a v autě to na vás přijde. Nemůžete zastavit, protože už o pět minut meškáte podělanou pracovní schůzku, která je jen jednou měsíčně a samozřejmě bezpodmínečně povinná. Pocit dost nahovno, doslova. A když jsem pak zjistil, že Lateef Crowder, kvůli kterému jsem toto mamrdství absolvoval, hraje tu zkurveně rozmatlanou kreaturu, co vypadá asi jako kdybyste se dívali na postavu Predátora po šestnácti pivech, tzn. vidíte, jak se to pohybuje (ty techniky capoeira přehlédnout nejdou, ale nic nadprůměrného), ale obrys postavy je rozmlžený jako horizont v šestatřiceti stupních, tak bych se fakt autorům nejradši vysr.l do ksichtu. Doufám, že už máte tak trochu obrázek a že se na to nikdy... nikdy... nikdy nepodíváte. Anebo jo, mrkněte na to a jestli to přežijete, napište pár slov, rád si přečtu názor každého, kdo tohle dá.

Mám rád tyhle naháněčky skrz kluzké hory, mokré lesy a nevyzpytatelné bažiny. Wrestlingová superstar Stone Cold to má navíc mnohem těžší než všichni ostatní, vláčet s sebou totiž tolik svalové hmoty navíc, to chce fyzičku jako hrom. Jeho krk začíná mít rozměry kmenu nějakého stoletého sekvojovce, toho by neuškrtila ani anakonda velká, to by jí dřív popraskaly žebra. Jednoduchý a totálně béčkový scénář nás a skupinku hlavních postav po několika minutách přivádí právě do hustého porostu, ze kterého mohou vyjít pouze ti nejsilnější. První polovina filmu působí jaksi rozvláčně, motivace jednotlivých členů gangu mi nejsou dost jasné (chtějí prachy nebo ránu do hlavy díky svým kecům a činům??), ale jakmile si situace zvrhne v moji oblíbenou partii jeden proti všem, začne to mít drsný náboj. A v tu chvíli mi naskakují scény jako lesní šachy v Rambovi nebo lov na Matta Huntera z Pomsty. Začínají létat šípy, nohy a břicha penetrují kusy dřev a čtyřkolky se parkují zásadně do ksichtů hlavních lumpů. Souboj Steve Austin vs Gary Daniels, na který jsem se těšil od začátku filmu, se... chvilka napětí... poměrně vydařil (střih a kamera toho nicméně zazdila dost). Tvrdý, drsný, bolestivý, jako kdyby se rubal mamut s krakaticí. Austin má svaly, Daniels čáry (a rychlé nohy). Gil Bellows mi nesedl, jako hlavní záporák mi přišel necharismatický, spíš směšný. Na nedělní dopoledne ale docela dobré a proto se odvažuji dát celých 50%.

Jo, kdyby tu tak bych Steven Seagal... i když by jeho obrovité tělo plošinu pravděpodobně naklánělo ze strany na stranu, určitě by padouchy likvidoval mnohem poutavějším stylem než Eddie Griffin. Přitom právě takováto lokace vypadá úplně ideálně pro hru na kočku a myši. Samé chodby, průlezy, plošiny, potrubí, zákoutí. Jenže tohle byla tragédie. Záporáci museli postrádat mninimálně dva ze svých pěti smyslů, jinak by se tam Eddie nemohl takhle producírovat, vždyť by ho objevili do dvou sekund. Akce jeden na jednoho strašně mizerná, při střílení se většinou míří kamkoliv jen ne na terč a nelogičností víc než minut ve stopáži. Dokoukat se to dalo, ale hnůj je to pořádnej...

Tak pro toto sobotní dopoledne jsem si vybral vskutku nevídaný kousek. Mirageman. Neměl jsem pro to jiný důvod než ten shlédnout v akci představitele Raula ´Dolor´ Quinonese z filmu Undisputed 3 - Marka Zarora. Kdyby mi bylo 13 let, pravděpodobně bych teď otravoval mámu, aby mi upletla modrou škrabošku a vyšila na tričko písmeno M. Zbytek víkendu bych pak nejspíš běhal po městě, skákal přes schody, plácky a metal hvězdy přes obrubníky. Dnes mi to přijde jako šílená bizarnost, na druhou stranu postava Zarora to bere strašlivě vážně a svému konání věří. I když to celé vypadá jako obludná hňupovitost a triviálnost, je se na co koukat, jelikož v Chile neměří rychlost ani v km/h ani v mílích za hodinu, ale jednoduše v ´zarorech´. Protože rychlejší než údery a kopy Marka je už jenom teleport. Využívá se i akrobatických technik, vysokých kopů, otoček, atd. No jako určitě si tohle budu pamatovat, jednak pro tu směšnou masku, ale hlavně pro chilskou raketu, která bude v akčním žánru stoupat hodně vysoko...

Nebudu pět pětihvězdičkové chorály na film, nýbrž na ojedinělý divácký zážitek. Moc dobře si jsem vědom toho, že film není stoprocentní. Každý tu donekonečna omílá infantilnost, stupiditu nebo nudu a souhlasím, že pár scén, fórků, či gest bylo jaksi nehodících se... ale když se ve scénáři objevilo magické slovo ´Akce!´, musel jsem se ujišťovat, že jsem se nezbláznil a nesním nějaký fantasmagorický sen, ve kterém si lze představit úplně všechno, ale že fakt zírám na plátno z řady E. Akce bortí všechny představy a kdo říká, že chybí byť jen jediná scéna hodná zapamatování, doporučil bych mu magnetickou rezonanci, neboť není jisté, jestli mu v hlavě místo mozkomíšního moku nečvachtá terkelice. Vizuálů je tolik, že by je na korbu svého Dodge nenaložil ani Chuck Norris. Všechno vypadá neuvěřitelně úžasně a když se celá akční scéna ve vyhrocený moment zpomalí, nezbývá než zalapat po dechu. Samozřejmě to již nikdy nebude tak úderné, fantastické a jedinečné jako transformace Blackouta nebo Scorponokův výskok z duny, ale kurva jak může někdo napsat, že to vypadá obyčejně, nudně, šablonovitě nebo že to není dechberoucí?? Akce je megamonstrózní!! Scéna na dálnici vypadá tak úžasně a obsahuje tak cool momenty, že lepší už snad může být jen to, kdyby mě ráno cestou do práce předjel na silnici Bonecrusher. Chicagské transinferno vypadá tak na půl miliardy dolarů! Souboje mají skvělou choreografii, dramatičnost, údernost, film vybalí i totálně emočně překrásné scény (pomalý remix tracku Arrival Earth v kompozici s Archou a příjezdem Autobotů ke kosmodromu). Shia LaBeouf znovu velkým tahounem, Rosie mi neseděla. Filmu jako takovému dávám 80%, ale za to, že mě znovu (a doufám, že né naposledy) a kompletně vytáhnul z reality všedního dne a vrátil zpět v čase do dětství, dávám ultimátních 100%. Říkejte si všichni co chcete, Bayovo skutečné jméno musí být Benjamin Prime, jinak nevím teda... nálož jako kráva, co natrhne prdel jakékoliv vizuální konkurenci v nejbližších pěti letech... nebo než přijde další díl... 195 miliónů dolarů(rozpočet)/1122 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/366 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Ještě větší magořina než jsme doufali... brutálně mě iritovaly ty uřvaný a rozjívený dámičky, příběh je zase nudným slepencem spousty rádoby vtipných situací, gagů, krátkých soubojů, pitvoření se atd. Fighty snad až na jeden mají charakter několikavteřinové záležitosti, nutno poznamenat však, že i v těch málo okamžicích předvede Jackie snad vždy nějakou parádičku, kvůli které stojí za to absolvovat danou scénu opakovaně. A najde se i pár kaskadérských kousků, které zavání zlámanými prsty, žebry a naraženou kostrčí. A to kurwa fakt bolí... Jackie, máš můj obdiv, ale za přihlouplý scénář a bandu uječených bab nemůžu dát víc než tři pěticípé...