Vindemiatrix

Absence režijní invence (viz už jen fádní podání děje sledujícího v podstatě jen dvě hlavní linie, které režisér servíruje v dlouhých ucelených úsecích bez snahy o dramatické prostřídávání) sráží film do průměru. Zbytečně. Příběh není špatný, má slušnou pointu a s takovým hereckým obsazením se přeci dalo kouzlit.

Gangsterská zápletka nořící se do melancholicko-existenciálních poloh (podpořených hudbou i skvěle zvoleným prostředím). Všechnu tu vážnost však prakticky souběžně podemílají situační absurdity a úderné černohumorné hlášky. Jejich cílem není vážnou rovinu filmu "shodit", nýbrž ji umocnit (přičemž o vztahu vážné roviny k nevážné platí totéž) - ne nadarmo se objevují odkazy na Hieronyma Bosche. Symbióza vážnosti s absurditou sice nefunguje po celý film perfektně, ale když ano, stojí to za to. Obzvlášť v závěru.

Jodie Fosterová sice působí velmi sympaticky, ale v některých scénách podle mě krapet přehrává. Taky mě iritovaly otravně monotónní (a zbytečně časté) detailní záběry na tváře postav. V ději by se našlo pár logických zkratek či nepravděpodobností, ale ty mi až tak nevadily, protože je bohatě vyvážilo gradované napětí se skvělým vyvrcholením.

Kontroverzní téma v hollywoodském zpracování, takže bez skutečné kontroverze. Sice se ve filmu neustále kafrá o předsudcích, ale hmatatelně je člověk pocítí jen v některých výstupech přirozeně hrajícího Washingtona; ve většině dalších případů (a leckdy bohužel i u Washingtona) působí buď nevěřohodně, nebo tezovitě, nebo obojí (přičemž to podle mě není vina herců, ale schematického scénáře). Podobně plytká mi přišla sonda do reality homosexuálního soužití. "Jímavě" statečný kukuč Hankse a starostlivý Banderas mi taky zrovna nesedli. Na druhou stranu - námět je skutečně silný, právní zápletka skýtá atraktivní prostředí a Demme zvolil vhodný způsob i tempo vyprávění, takže se na film docela dobře kouká. 70 %

Zajímavý nápad ztvárnit vojenský dril, který potírá svobodu a důstojnost černošských rekrutů paradoxně právě proto, aby ji umožnil nastolit. Škoda že tenhle motiv není zcela dotažen a hraje nakonec jen vedlejší roli. Hlavním cílem filmu je vyvolat pohnutí a humanistickou pýchu nad emotivním bojovým zápalem outsiderských černosškých hrdinů, kteří za tónů vlezlé hudby hájí spravedlivé ideje (aleluja!). Naštěstí se Zwick vrací v závěru na zem a nezapomíná tak docela na to, že válka je vždycky svinstvo, ideje neideje. Režijně zvládnutá, nijak hlubokomyslná, ale ani hloupá hollywoodská podívaná s plejádou černošských herců, jimž dominuje výrazný Washington a standardně rozšafný Freeman.

Nadupané akcí a velmi zábavné (místy skoro komediální), s westernovými prvky na asijský způsob (viz třeba přestřelka na tržnici spojená se skákáním na lanech, která připomene "létací" scény z některých kung-fu filmů). Odkazů na Leoneho (nejen na Hodného, zlého a ošklivého) se najde celá řada, ale po formální stránce se film drží spíše v intencích moderní akčňárny (rychlé střihy, rozkmitané záběry v pohybu) než leonovské klasiky. Pokud jste něčemu takovému otevření, lze snímek rozhodně doporučit.

Nevím, co mi přijde neuvěřitelnější: to, že se tak plytký děj podařilo roztáhnout do dvou hodin, nebo to, že v něm přes veškerou přímočarost a nenáročnost bylo potřeba tolik scenáristých berliček (Johanssonová a Jackson jako deus ex machina), o logičnosti některých scén radši nemluvě (co probůh mělo znamenat to nenadále zjevení Downeyho a vzápětí i Rourka na závodě formulí?!?). Pořádná akce se koná prakticky jen jednou, shodou okolností na konci, takže lze mluvit o jakéms takéms vyvrcholení. Nad vodou tenhle film drží jen Downey, Rourke a zvládnuté efekty. Tři hvězdičky s hooodně odřenejma ušima.

Jednoduchá zápletka záhy vyústí ve hru na kočku a myš, při níž se "kočka" dopustí několika neuvěřitelně triviálních chyb (a nejsou to jediné trhliny v logice příběhu). Bez kvalitní režie a nadstandardních herců by to byl sotva průměrný thriller - jenže Panic room obojí přídavné hodnoty má. A Fincher velmi dobře ví, jak chladně působící prostory ohromného bytu postavit do kontrastu se stísněností "úkrytu", aby diváka dokonale vtáhl do děje a přenesl na něj tíhu celé situace.

Vrstevnatý příběh, který se většinu času tváří jako mix detektivky a sociálního dramatu, ale vrcholí jako shakespearovská tragédie pečlivě vystavěná na problematickém vztahu (a dobrém hereckém výkonu) Robbinse a Penna.

Soudní krimithriller ve starém stylu, s propracovanými forenzními reáliemi a dobře vystavěným příběhem/případem. Jak se věci mají, si nejspíš spočítáte už tak po patnácti minutách filmu, ale precizní provedení vás stejně udrží u obrazovky až do konce. Škoda jen stereotypního rozřešení kriminální zápletky, v němž se doposud inteligentní vrah zachová zhruba stejně logicky jako Homer Simpson. 70 %