Vindemiatrix

Seriál se dá rozložit zhruba do tří fází. Trochu nudnou a chvílemi nesnesitelně dětinskou úvodní pasáž, v níž se seznamujeme s hlavními postavami, tvoří několik epizod, které se tváří jako relativně samostatné, volně na sebe navazující příhody. Od návštěvy páté laboratoře však začíná být jasné, že putování alchymistických bratrů je součástí mnohem vrstevnatějšího a zajímavějšího příběhu, než se zprvu zdálo. V každém díle se vynořují nové souvislosti, děj uhání vpřed a atmosféra velmi prudce temní (za což může i výrazově bohatá animace a trefná hudba). Pak se seriál přehoupne do třetí fáze. Nadchází "Promised day" a zmlsaný divák očekává pekelné vyvrcholení. Jenže karty jsou už rozdány, většina překvapivých souvislostí vyzrazena, a tak autorům nezbývá než vsadit na sérii velkolepých střetů hlavních postav. Bohužel mají vesměs dost podobné schéma (zloun všechny válcuje, pak dostává na frak, už by měl zemřít, ale zase se vzchopí, všechny válcuje, pak dostává na frak a tak donekonečna). Posledních 15-20 epizod mě svou zdlouhavostí a monotónností tak vyčerpalo, že mi začalo být lhostejné, jak to všechno dopadne. Doukoukal jsem, ale jen silou vůle.

Průměrná komedie s množstvím gagů, někdy vtipných, jindy otravných. Přitažlivou ji činí hlavně exotický hrdina Xi a reálie africké přírody, které ovšem autoři patřičně zidealizovali a vyšperkovali výmysly alá nosorožec zadupávající oheň.

I když seriál vzásadě respektuje historická fakta, obraz Říma, který předkládá, působí velmi současně. Korupce, pletichy, touha po moci, dezinformační kampaně, drogy, prostituce, násilí - s tím vším se Řím nejspíše potýkal, ale seriál tyto jevy s jemným cynismem zdůrazňuje, nadsazuje a uchopuje s moderní narativní dynamikou, do níž přimýchává řadu anachronismů (např. graffiti nápisy, moderní výrazy typu "bodyguard", kriminální podsvětí ztvárněné po vzoru soudobých mafiánských stereotypů ap.). Výsledkem naštěstí není samoúčelný mišmaš, nýbrž kvalitní seriál soudobého střihu: s rychlým spádem a řadou výrazných, dobře psychologicky prokreslených postav, jejichž interakce hýbou dějinami i sympatiemi či antipatiemi diváka. Druhá série je bohužel o něco slabší a zvláště v posledních dílech scénaristům dochází dech.

První cca půlhodina slibuje dusný psychoteror, který trochu připomíná Spielbergův Duel. Pak začne děj nabývat čím dál absurdnějších rozměrů, vytrácí se jakýkoli jednotící záměr a film si žije vlastním životem. Výhodou je, že si divák nemůže být nikdy jistý, co se stane. Nevýhodou je, že si divák může být jistý, že ať se stane cokoli, nebude to dávat smysl. Po třech pivech to může být slušná zábava. Bez nich nezbývá, než se kochat slušnou porcí (většinou neexplicitního, ale na nervy brnkajícího) násilí a roztomilou Jennifer Jason Leigh, držet palce jednomu z obojího ve scéně s tahačem... a pak si ty piva otevřít.

Přes množství postav překvapivě sevřené vyprávění, které chce provokovat k zamyšlení i zabrnkat na divákovy city. Není v něm nic mimořádně hlubokomyslného, ale ani banálního; emotivní rovina si vypomáhá sladkobolnou hudbou a tu a tam mírným přehráváním Jeny Malone, ale nepůsobí vykonstruovaně ani vypočítavě. Všechno do sebe zkrátka poměrně uvěřitelně zapadá a vytváří vrstevnatou výpověď o příčinách i následcích neobhajitelného, nepřijatelného, a přece ne zcela nepochopitelného skutku.

Díky vděčnému námětu a rychlému dějovému spádu s minimem vedlejších linií film docela slušně ubíhá. Třesavé záběry alá domácí video sice někdy ruší, ale často dokáží umocnit akční i emoční působivost scén. Tím zřejmě plní svůj hlavní účel: odvést pozornost jednak od nevyrovnaného scénáře, který si vzdor své neskutečné naivitě hraje na drsnou sondu do rasové a vězeňské problematiky, a jednak od ne zrovna převratných hereckých výkonů. (Pro ty, kteří tu vychvalují Dorffa a Kilmera: nepleťte si herecký výkon s charismatem).

Dobře dávkovaný mix noirových motivů (zkorumpovaní policajti, soupeřící gangsteři, podrazy ze všech stran, charakterově pochybný, ale zásadový hrdina-vypravěč, old-schoolové podání) s nezbytným cynickým hláškováním a řadou vtipných morbiditek. Povedený film z kategorie "badass movie".

Protihra/souhra obou vyjednávačů funguje výborně, zčásti díky hereckým výkonům Jacksona a Spaceyho, zčásti i proto, že jsou jejich postavy a dialogy dobře napsané. O většině ostatních postav a o samotném ději už se to ale tak docela říct nedá.

Hodnocení za celou trilogii: RR kombinuje drsný naturalismu, založený na fyzicky intenzivních scénách násilí, se symbolickou poetikou (motiv labutě; zvířecí přezdívky některých protagonistů ap.). Obnažuje velmi konkrétní mechanismy, které vedou k patologickému stavu jedné konkrétní komunity; zároveň však tuto konkrétnost narušuje surreálným vizuálním ztvárněním některých momentů. Konkrétní, hmatatelné zlo tak získává přízračný, metafyzický rozměr; stejně jako naděje spočívající v boji proti němu. V tomto ohledu je trilogie umělecky působivým počinem, i když některé záběry (zvl. v posledním dílu) mi přišly být na hranici kýče. Ale především: opravdu bylo potřeba k podobnému sdělení natočit celou trilogii? Druhý díl mi připadal jako slabší variace na první; třetí se malinko odlišuje - uzavírá zápletku a snaží se dát naději. Budiž. Ale podle mě šlo všechno shrnout filmem jediným; zvláště když zápletka (pokud si ji člověk srovná) nebyla až tak složitá, jak sugeruje způsob jejího podání, a když se dějové schéma film od filmu docela nudně opakuje (jedinec s pochybným morálním profilem bojuje v záblesku prozření proti nespravedlnosti, přičemž má minimální naději na úspěch). Pro mě celkově lepší tři hvězdičky.

Snad bylo záměrem natočit něco mezi akční bombou a parodií, ale vznikl hybrid, který si z obojího vzal to horší: z akčního filmu otřepaný, předvídatelný děj a z parodie samoúčelně hypertrofovanou akci. Nechybí pár velmi vtipných momentů a dobrých režijních nápadů, ale z takhle nadsazeného filmu se dalo (když už) vytěžit mnohem víc.