Vindemiatrix

Pokřik "Let´s shake some dust!" se mi dostal pod kůži, ale trvalo to. Spousta postav a motivů na mě dlouho působila dojmem spatlané kaše. Seriál mě chytil vlastně až od posledního dílu první sezóny, kdy nastává zřetelný zlom: končí natahování podružných zápletek, které mají spíše jen charakterizovat hlavní postavy než posouvat děj, a začíná jít do tuhého. Druhá série už je od začátku poměrně svižná jízda; jen zamrzí občasné režijní výpadky (např. scéna setkání Scuddera s Managementem či finální střet v posledním díle ani zdaleka neprodaly svůj potenciál). Každopádně je škoda, že seriál po 2. sezóně skončil. Scenáristům pořád zbývalo hodně co objasnit a tvůrce Daniel Knauf měl prý nachystaný obsáhlý dějový materiál. A hlavně - precizní reálie prašného amerického Středozápadu během sociálně vypjatých 30. let a neobvyklí hrdinové z prostředí potulného cirkusu, to je svět, po kterém se člověku docela snadno zasteskne.

Překvapivě fádně zpracovaný "neklasický" western s výbornými herci, nesnesitelnou hudbou, několika skvělými a mnoha nudnými momenty.

Coby ateista oceňuji každý počin demaskující naivitu, pokrytectví a nesmyslnost náboženství. Forma snímku Religulous však zvítězila nad obsahem. Nic proti ofenzivnímu humoru, ale pokud se přesune do tak osobní roviny, v jaké jej Maher chvílemi používá, stává se obdobou argumentace ad hominem. Takový přístup může budit emoce a zvyšovat "drajv" filmu, ale pro mě je příznakem argumentační nepoctivosti a povrchnosti. Na druhou stranu - z náboženství je třeba sejmout auru ctihodné tradice, která by neměla podléhat posměchu, a v tomto směru se Maher bezesporu tuží...

Největší síla (a zároveň slabina) Cleveland Show tkví v tom, že se profiluje jako animovaná verze klasických rodinných sitcomů s výchovně-moralistními tendencemi (obohacenými přirozeně o černošskou problematiku), ovšem jen proto, aby tuhle image mohl shazovat drsnými, nekorektními vtípky alá Family Guy či American Dad. Šetří se na nich víc než ve jmenovaných seriálech, ale o to víc dokáží v daném kontextu odbourat a leckdy přimět k zamyšlení. Problémem je ne zcela výrazná postava Clevelanda a vlastně celé jeho rodinky s výjimkou Rala. Ale scenáristé se opravdu snaží a ze seriálu, který na první pohled neoplývá zrovna nosným potenciálem, dokáží (zvláště v první polovině 2. série) vydolovat překvapivě kvalitní a nápaditou zábavu.

Z filmu čiší upřímná snaha vzdát hold klasickým kung-fu snímkům, od sérií o Shaolinu až po Tygra a draka. Akční scény jsou místy tak zdařilé a snaha zavděčit se žánru tak poctivá, že to skoro vyvolává dojetí. Od animáku ovšem člověk čeká také nějakou protiváhu v podobě humoru, parodie a ironického odstupu. Ne že by tu takové prvky chyběly; spíš jde o to, že ani zdaleka nevytěžily svůj potenciál. A tak film stojí spíše na nostalgii než na progresi a neotřelosti, což by se u soudobého animovaného celovečeráku s hitovými ambicemi stát nemělo.

Mix sociální satiry, romantické love-story, hororu a morbidní komedie. Příliš žánrů na to, aby kterýkoli z nich mohl sršet originalitou či ohromovat myšlenkovou hloubkou. Ale pokud Raimiho počin skutečně přijmete jako mix a necháte se unášet vlnami plynule přepínáných žánrů, zjistíte, že docela funguje (snad až na odfláklou předehru), baví vás a vyvolává příjemně pestrou škálu emocí. To, že v nich po raimiovsku (a tudíž naprosto očekávatelně) nakonec převládne černohumorná zlomyslnost, hodnotím osobně jako klad.

Thriller s poměrně sugestivně vylíčenými konspiračními motivy, jejichž uvěřitelnost je dána hlavně živě představeným politickým zákulisím s několika trefně vykreslenými figurkami. Postavy kosmonautů, kteří se stávají revoltujícími oběťmi bezohledných machinací a měli by tudíž vzbuzovat nejsilnější emoce, jsou naopak překvapivě odbyté a ploché. Celkově průměrný film, který se veze na nehasnoucí popularitě teorií o zfalšovaném přistání na Měsíci. Sympatický je ovšem tím, že odhaluje největší slabinu podobně scestných názorů: kdyby bylo měsíční přistání skutečně podvrh, muselo by do něj být zasvěceno tolik lidí, že by se to prostě nedalo kontrolovaně ututlat.

Ty úderné, lapidární hlášky, to je skoro samostatný literární žánr. S dějem už je to horší, natož s logikou jednání něktěrých postav. Ale to se při takové porci akce a zábavy odpouští.

Řídký děj, o to však hutnější atmosféra tísnivě těžké australské pustiny. Western, který spíš než na štěkot koltů sází na poetiku obrazů a sílu jejich niterných významů. Takový australský Dead man, jen bez špetky humoru a bez jednoznačně sympatického hrdiny.

Ano, námět nemá daleko k Matrixu: probouzí otázky po identitě, po smyslu lidské existence či po tom, co dělá člověka člověkem. Ale podobně jako u Matrixu jsou tyhle otázky spíše jen třešničkou na dortu. Tím hlavním je podívaná a příběh. A tady už se Třinácté patro s Matrixem podstatně rozchází. Nestojí na velkolepé akci ani na rozmáchlé mytologii umělého univerza s kybernetickým polobohem včele, nýbrž na prostém, skoro komorním příběhu jednoho lidského programu (kdo viděl, chápe). Závěr je předvídatelný, ale přiznám se, že mi hlavní postavy byly natolik sympatické, že jsem právě takovému rozuzlení fandil. Snad za to mohla uchvacující retroatmosféra, do které tahle detektivní love-story velmi příhodně zapadla a kvůli které přidávám čtvrtou hvězdičku.