Vindemiatrix

Místo Chicaga tu máme NY, místo dědka s lopatou babku s holubama a Wet Bandits se přejmenovali na Sticky Bandits. Našel někdo víc rozdílů oproti jedničce? Jasně. Odfláknutější herecké výkony a křečovitější humor. 50 %

Jako sci-fi je to povrchní a s dírama jak starý necky, jako kriminálka překombinované a bez atmosféry, jako rodinné drama nesnesitelně podbízivé. Nevýrazní herci (snad s výjimkou Quaida) taky příliš nepřidají. 50 %

Jacksonova role má několik vzájemně inkonzistentních poloh (cynický pragmatik, jemuž nesejde na mínění druhých; mefistofeles, který láká Mossovou na svou stranu; zlomený muž, který ví, že dělá hrozné věci, a potřebuje, aby mu to ostatní/Mossová schválili). Proč ta rozpolcenost? O tom se lze jen dohadovat, stejně jako o motivech Sheenova teroristického aktu. Interpretační klíč chybí; divák dostává jen vějičku v podobě několika laciných hesel či proklamací, z nichž nelze sestavit ucelený smysluplný obraz. Motivy jednání obou hlavních postav jsou přitom velmi důležité; bez nich se z etického dilematu, na němž film stojí, stává jen nedotažená, samoúčelná zápletka. A tvářit se, že nejde o nedopracovanost, nýbrž o interpretační otevřenost filmu, dost dobře nejde - už kvůli zbytečně explicitní dohře v závěrečných titulcích. Slabé tři hvězdičky za nápad, gradaci a charismatické herce.

Po první sezóně na mě BB působí jako variace na Dextera. Pro Dextera i Walta je zásadní vztah k partnerce, potažmo k rodině. U Dextera má tento vztah sloužit jako kamufláž cynické cituprázdnosti, ale nakonec jej paradoxně čím dál víc polidšťuje a z Dextera se svým způsobem stává "normální rodinný týpek". U Walta probíhá vývoj přesně naopak. Výchozím stavem je naprostá oddanost rodině. Kvůli ní se dostává na dráhu zločinu; jenže nová identita ho pohlcuje, a tak se z něj stává čím dál chladnokrevnější cynik. Dexter i Walt vedou dvojí život a kryjí to neustálými vytáčkami (zvláště před svými partnerkami, které jim permanentně stojí za zadkem a svou nesnesitelnou touhou kontrolovat ve jménu rodiny jejich životy hatí, co se dá); oba jsou v jádru samotáři; oba jsou skvělí v laboratoři; oba mají úzký kontakt s lidmi, kteří vyšetřují jejich zločiny. Seriál o Dexterovi sice nabídl o dost pikantnější zápletku a větší množství zajímavých postav, ale BB má dlouhodobý potenciál, protože jeho tahoun bude s největší pravděpodobností čím dál drsnější a temnější. Uvidíme, zatím 75 %. -- Po třetí sezóně 85 %.; poslední díly naznačují, že by hodnocení mohlo jít ještě výš. Držím palce. -- Po zhlédnutí poslední sezony: musím jít na plné hodnocení!

Variace na omletou zápletku typu "outsider vyzve šampióna, dostává na prdel, ale v posledním kole ho zázračně sejme". Děj ovšem není zasazen do prostředí agresivního sportu, nýbrž mediálně-politického kolotoče a roli šampióna plní americký ex-prezident s temným politickým cejchem. Zištný, vypočítavý, ambiciózní, ale také bystrý, nebojácný, s gentlemanským vystupování a charismatem, které mu v podání Franka Langella zajišťuje skoro hypnotickou uhrančivost.

Film s těžko uvěřitelnou zápletkou, především kvůli těžko uvěřitelným psychickým pochodům a sociálním reakcím hlavních postav. Jenže o to přesně jde. Fiktivní městečko slouží jako záměrně přehnaný model společnosti, která se rozpadá na řadu jedinců žijících v zajetí vlastního ega, představ a bludů, bez schopnosti jakékoli empatie vůči druhým osobám (tím hůře, čím jsou jim bližší). Atmosféra patologického městečka, jehož diagnózu obnažuje mladík s příznaky propukající psychózy, se docela povedla, pár černých vtípků pobavilo, ale scénář mohl být propracovanější a vyhnout se laciným pseudosymbolům (delfíni). 70 %

Horor to rozhodně není. Ale napasovat na tenhle film nějakou jednoznačnou škatulku vlastně ani nejde. Já bych ho charakterizoval jako muzikálovou ódu na sexualitu, obohacenou o motiv střetu dvou věroučných systémů a odvyprávěnou s notnou dávkou černého humoru a morbidní ironie na adresu náboženských přesvědčení. Ateisté, ale i stylizovaní pohané si přijdou na své; ty druhé možná popadne během projekce nutkání zaskákat si nad ohýnkem.

Parker ve svých filmech často honí příliš zajíců najednou; tentokrát je ale dokázal štvát přesně tudy, kudy bylo třeba. A také kam bylo třeba: k promyšlené pointě, která film s širokým tematickým i žánrovým záběrem docela smysluplně zacykluje. Lze ji sice vytušit o něco dříve, než přijde, ale režijnímu záměru to podle mě neubírá na síle. Celá Parkerova kulišárna spočívá v navození dojmu, že film stojí na závažnosti dílčích témat a příběh je jen prostředek k jejich ventilaci. S pointou se však ukazuje, že je to přesně naopak. Příběh byl to, oč běželo; dílčí roviny (etická, filosofická, politická, psychologická atd.) byly jen vrstvy, které si sám vynutil. Je ovšem pravda, že zmíněné roviny nejsou optimálně vyvážené. A taky mě mrzelo pár filmových klišé (zvl. "tajuplný kovboj", který vždy přesně věděl, kdy se objevit a kdy zmizet).

Nápadité, chvílemi přímo uchvacující výtvarné zpracování, které dokáže plynule přejít z úsměvného naivismu do temného expresionismu (a naopak), nemůže bohužel zastřít nevyváženou kvalitu dialogů (místy zoufale schematických) a malou propracovanost příběhu (místy příšerně zkratkovitého a nelogického). Závěr na mě působil jako kýč.

Jonathan Kaplan dokonale vytěžil herecký potenciál Jodie Fosterové. Je zranitelná, křehká, osamělá - přesně když má. Je naivní, lehkomyslná a vyzývavá - přesně když má. Vyvolává vaše sympatie; vyvolává vaše pochyby - přesně když má. A stejně funguje celý film. Úsporný až komorní, s trochu unylou prostřední částí, ale přesvědčivě vyjadřuje přesně to, co má. A ono "to" není nic příjemného, banálního a vzdor zdánlivě přímočaré zápletce ani nic jednoznačného.