Vindemiatrix

Lonely cowboy McClane dostává parťáka a jeho postava prochází odlehčující kúrou sebeironie, aby jí lépe padl nový kabát buddy movie. S urputnostní sobě vlastní si však McClane akcí i hláškami pořád umí vybojovat sympatie. Opuštění schématu předchozích dvou dílů je osvěžující, film těží z potenciálu nové zápletky celkem dovedně, ale logika děje má trhliny a závěrečná berlička s aspirinem je dost laciná. Potěší prohnaný záporák v podání Jeremy Ironse a ústřední duo Willis-Jackson funguje skvěle. Přesto... nostalgie je nostalgie a první dva díly byly o dost "mcclanovější".

"Freedom!" - "Not yet!" Variace na jedničku, scenáristicky poměrně rafinovaná se spoustou kvalitních akcí, jen mi trochu chybělo napětí mezi McClanem a hlavním padouchem (ostatně: kdo je tu vlastně "hlavní padouch"?), které dávalo jedničce specifický nádech.

"Fuckin´ California!" Vymazlené charaktery prakticky všech postav (s duem McClane - Gruber v čele), úderné hlášky, skvěle gradující děj s několika dobře načasovanýma explozema... Můj nejoblíbenější vánoční film.

Mefistovský šerif Lucas Buck si v jižanském městečku Trinity zajišťuje loajalitu místních občanů službičkami, v nichž se skrývají vpravdě ďábelské úskoky. Nejvíc má ovšem spadeno na malého klučinu Caleba Templa, z něhož by rád vychoval svého nástupce. Ještě že nad Calebem bdí i síly dobra - a obě strany jsou odhodlány k nekompromisnímu střetu. Seriál plný nadpřirozena s několika zajímavými postavami (hl. sám šerif a jeho nevyzpytatelná milenka Selena), který má v prvních a posledních dílech ohromující spád a atmosféru, ale v epizodách mezi tím upadá trochu do dějových stereotypů.

Tenhle film by se měl pouštět na filmových seminářích při výkladu o katarzi.

Konečně vím, co se stane, když k vám upír vstoupí bez pozvání. Zato nevím, jak tenhle film vnímat. Na horor je překvapivě komorní, jemný a emotivně vrstevnatý; krev neslouží ani tak jako katalyzátor hrůzy, nýbrž spíš jako přiměřeně dávkovaný estetický prvek kontrastující s atmosférou zasněžených severských nocí a dětskou tváří Eli. Na serióznější filmařský počin mi však jednání některých postav přišlo hororově krátkozraké a nepravděpodobné. A přeci jenom, atmosféra neatmosféra, chvílemi to bylo trochu nůďo. Celkové hodnocení vidím na velmi slušné tři hvězdičky.

"Rog?" - "Ye?" - "Grab the cat!" Oproti nabubřelým scénářům prvních dílů (Riggs a Murtaugh likvidují celé zločinné syndikáty) podstatně skromnější zápletka, aniž je to znát na míře akčnosti. Opět se objevuje Pesci a jako další posila Rene Russo, díky níž přibývá jiskrných hlášek. Ze všech dílů mi tenhle přišel nejvtipnější a co do tempa nejvyváženější.

Po první sezóně se marně pídím, v čem by mohla spočívat proklamovaná autenticita tohoto seriálu. Stylizované vypravěčské vstupy, flashbacky a simulace zfetovaného vnímání ve mně vyvolávaly spíše dojem surreálného panoptika než šokující reality. Vězeňské gangy jsou zatím prezentovány celkem povrchně (spíše jako škatulky pro snazší divákovu orientaci v charakteristice postav) a jednotliví vězni poněkud stereotypně. Skoro všichni jsou totiž hajzlové a podrazáci (a když ne, tak se jimi brzy stanou, nebo na to krutě dojedou). Osobně to nevnímám jako příznak "reálnosti" seriálu, nýbrž jako projev fikční stylizovanosti, resp. jako efektní odrazový můstek scenáristů ke kolovrátkovému vymýšlení zápletek typu "někdo na někoho ušil boudu". --- Po druhé sezóně se můj dojem jedině prohloubil. Množství postav přirozeně umožňuje scenáristům vymýšlet řadu zápletek, takže se divák většinou alespoň na jednu chytne a uplatní se princip "chci vědět, jak to dopadne". A jakmile je člověk "chycený", ztrácí soudnost a zcela účelové a stylizované prvky s náznaky brutality vnímá jako příznak "reálnosti". Ne, Oz vážně není realistický seriál. Scenáristé si dokonce vůbec nelámou hlavu se stabilními zákonitostmi svého fikčního světa: vězni jsou jednou bezmocní, jindy si dělají, co se jim zlíbí; ztráta či nabytí prestiže je ve vězeňském prostředí jednou věc na "dlouhý lokte", jindy záležitost pár minut; hlavní postavy procházejí závratnými psychologickými obraty, ale jejich odůvodnění je často zcela banální a nevěrohodné; a když už scénarista neví, kudy kam, nechá do vězení přijít nového vězně, o kterém doposud nepadlo ani slovo, takže si ho může úplně vycucat z prstu podle aktuálních potřeb (jako třeba Nappu, který během pěti minut zvrátí totálně posranou situaci wise guys, aniž se divák pořádně dozví, jak se mu to povedlo - stačí, když člen konkurenčního gangu pronese: "nevím, jak to ten hajzl Nappa udělal, ale odřízl nás od drog" - a je vymalováno, jede se dál). Vlastně mi tenhle vyprávěcí systém silně evokuje telenovely - a tenhle dojem posilňují většinou dost trapné flashbacky, které mají diváka "upamatovat" na tu kterou dějovu linii. Btw. McManus mi začíná příšerně lézt na nervy. Jedinou trvale zajímavou dějovou linií je konfrontace Beechera a Schillingera.

Scénář snad ještě jednodušší a postavy padouchů snad ještě odbytější než u jedničky, ale více akce a výborná situační komika (hlavně památná scénka na záchodě či Gloverova kulišárna se žádostí o imigraci).

Chápu. Buddy movies jsou specifický žánr. Není na místě kroutit hlavou nad tím, jak se averze dvou protikladných policajtů změní v dojemné přátelství v důsledku jediné krátké přestřelky. Je zbytečné přemýšlet na tím, jak lehce "ten zodpovědný" z téhle dvojky přejímá potřeštěnost svého kolegy, pokud to prospěje prvoplánové akci. V tom případě bych ale té akce prosil víc - nebo aspoň v rovnoměrnějších porcích. Za scénu v poušti a výslechovou metodu pana Enda můžete přičíst půl hvězdičky navíc.