ainny

Začátek a konec byly prostě luxusní. I když nemůžu říct, že by mezi tím byla nějaká extra vata. Celé to bylo dobře napsané, zahrané už tolik ne.. Chemii mezi hlavními hrdiny jsem moc necítila, zato záporáci byli uvěřitelní. A Jung Yoo-mi obzvlášť. Bavila mě snad ze všech nejvíc. Nebýt toho konce dala bych možná míň, ale závěr se mi vysloveně líbil a poslední tři díly jsem jela na jeden zátah a tři decky červenýho. :^))) Jednu jeho část jsem čekala, tu druhou - historickou - ne. Tahle zápletka mě vůbec nenapadla, takže fakt spokojenost a nebudu mít problém si to jednou pustit znovu.

Ty kráso, vlastně nevím, jestli být nadšená nebo mít depresi. Asi to první. Stačí zavřít oči, zaposlouchat se a roky jsou... vlastně nejsou. Paráda.

Dobré to bylo. Originální nápad a nebýt posledních dvou dílů, tak jsem šla do plných. I když mi samotný konec vyhovoval, tak mi ten závěr přišel tradičně korejsky utahaný a neměla jsem pocit, že by gradoval. A pak mi vadila ještě jedna věc. Park Shin-hye už dokázala, že je dobrá herečka. Tady ovšem byla opět natlačena do role pasivní plačky, která se na nic víc než uslzené oči nezmůže. Nechápu proč ji chtějí mít takovou, ale vážně mě tahle její poloha nebaví.

Nakrknutej Dongy Dong, to slibovalo hodně. A taky se mi toho dost dostalo. Rozjezd byl sice pozvolný, ale rozhodně nenudil. Druhá polovina měla přímou úměru s tím, jak rostl Býkův hněv a vygradování bylo přesně podle mého gusta. Děj je celkem jednoduchý a úplné finále jasné, ale i tak mě to bavilo. Takhle namíchat akci a komické scény dvou pitomců, u kterých jsme se doma smáli, umí snad jenom Korejci a mě ještě nepřestaly bavit. A ještě jedna věc, tohle snad byla první pomstychovka ze současnosti, v které se vůbec nestřílelo. Hodně silné 4*.

Rain dokázal, že akční role mu sluší ze všeho nejvíc. Zato Lee Sun-bin mi začíná připadat ve většině rolí tak nějak pořád stejná. Narozdíl od romantiky hrál fakt dobře. Nenudila jsem se, byla jsem zvědavá, co bude dál, Nelogičnosti jsem vzhledem ke sledování před spaním v posteli ani moc nevnímala a jediné, co mě trochu rozladilo bylo rozuzlení hlavní zápletky. Tohle u Korejců oblíbené téma mě už začíná lehce unavovat. :^)

Není to moje parketa, prostě ne. Tam, kde jsem se měla bát, jsem se smála. Hyun Bin mi připomněl Arnieho nejlepší časy, kdy sám zvládl více než stonásobnou přesilu a konec byl korejsky patetický. Asi nepochopím, proč tolik špičkových herců vezme roli v podobném filmu. A že jich tady bylo. Pro mě rozhodně nejslabší korejský snímek, který jsem v poslední době viděla. Jednou stačilo. Titulky.

Vůbec to nebylo špatné, nicméně musím souhlasit s Vavčou. Zatímco Hyun Binova postava byla napsaná skvěle a on si ji evidentně užíval. Ta, kterou hrála Božská, stála za pendrek. Ty věčně uslzené oči mě těžce iritovaly. To je ale asi tak jediná výtka. Film se odvíjel svižně, nenudil, i když o prohnilosti (nejen) korejské politiky už jsem toho viděla mraky, takže bych se bez toho obešla, ale postupné odhalování souvislostí zabránilo, že bych byla nějak extra otrávená. Titulky

Jsem na začátku posledního dílu, a protože tuším, co to se mnou udělá, tak komentář raději napíšu teď. Že bude seriál stát za to, se dalo tušit už jenom z toho, že hlavní roli po devíti letech od ikonické IRIS podepsal Lee Byung-hun. Ovšem, co netušil asi nikdo, je fakt, že tohle bude jeden z nepropracovanějších korejských seriálů vůbec. Tvůrci nezanedbali absolutně nic. Počínaje výběrem herců (excelentní Yoo Yeon-suk dal své roli tolik, že pozornost velké části publika strhl převážně na sebe a já bych nevěřila, že se do podobného charakteru dokáže tak položit), přes výběr lokací, muziku a... a neuvěřitelným smyslem pro detail. Prolínání záběrů, zátiší s dýmkami, nápis v mouce, kde je místo O prstýnek, to všechno jsou věci, které mi braly dech. Obrovskou zásluhu na všem má scénáristka, které jsem po Heirs nemohla přijít na jméno. Dvacet čtyři dílů bez jediného hluchého místa a s tolika emocemi. Akce, romantiku a napětí střídaly chvilky jemného humoru, který obstarávala většinou hlavní mužská trojice, jejíž vzájemná nevraživost proměňující se v pevné přátelství byla prostě uvěřitelná a lidská. Těch věcí tam bylo víc a já bych mohla psát až do příštího roku. A stejně by to ten, kdo neviděl, nepochopil. Tohle se prostě musí vidět. Titulky

Nemá cenu srovnávat dvě věci, které dělí bez mála dvacet let. Líbila se mi stará verze, u které jsme se kdysi krásně báli a líbila se mi i ta nová, u které jsem se bála dneska. Už teď jsem zvědavá na druhou, dospělou, část.

Stává se to málokdy, ale souhlasím se Zízou. ;-) Už první minuty mi přinesly zklamání. Není to špatný film, ale není to Agatha a už vůbec to není Poirot. Stejně jako Maigret je pro mě Jean Gabin, tak Poirot je David Suchet. Nicméně, jsem vydržela až do konce, ostatní obsazení je skvostné, takže je to za tři.