ainny

Ty kráso, tak tohle bylo dost těžký. Tak těžký jako ten balvan, co měl druhou hlavní roli. Ono by to bylo v podstatě vtipný, kdyby to nebylo tak hrozně smutný... Zábavný film (viz popisek) bych tomu asi neříkala. Spíš film hodný zamyšlení, který počáteční absurditu a lidskou naivitu dovedl k takovému konci, jaký má. A to je asi to, v čem je jeho síla. Titulky.

Hru jsem kdysi dávno hrála na PS a kupodivu dohrála. Teď teprve došlo na film a nevím, co bylo lepší. Obojí můžu doporučit. :^)

Ty kráso, to je nostalgie jako blázen. Doma jsme se těšili na každý díl a mamka speciálně na Janžurku. Dokonce jsem ho kdysi i četla. Občas je super se vrátit časem a sledovat, jak si to tehdejší herecká esa užívala.

Hodně povedená záležitost, sice se tam našla slabá chvilka, ale po jejím skončení byl Jo Jung-suk takový, jakého ho mám nejraději, takže ji mileráda odpouštím. A musím říct, že i zvolené téma bylo excelentní, o rakovině prsu u mužů se málo mluví i u nás, takže i v tomhle ohledu jde rozhodně o průkopnické dílo. Když si k tomu připočtete parádní české titulky, tak se vám dostane 24 dílů smíchu i trochu toho pláče. Velké plus dá seriálu i překlad písniček, které dokonale doplňují děj a přibližují nekorejsky mluvícímu divákovi pocity hlavních hrdinů.

Buď napíšu snůšku superlativů nebo prostě, že to bylo super, i když lehce fekální. Nicméně nevadilo mi to, protože si všichni hraní užívali na sto procent. Bála jsem se, že seriál po polovině zvážní, ale k mému překvapení se to nestalo. Opravdu vážné a poplatné krimi žánru byly snad jenom dva díly. Jinak v každém bylo něco, co mě rozesmálo. Občas i dost hlasitě. Dvojice, která mě tu hlavně zajímala, nezklamala. Honey opět dokázala, že je herečka s talentem na rozdávání a je jí úplně šumák jestli vypadá jako miss nebo jako totální blbka. Nam-gila ani nehodnotím. Před vojnou herec jednoho typu rolí, po vojně mě ještě nepřestal překvapovat. Ale tady byli výborní opravdu všichni, počínaje knězem a konče Mikádem. Druhé a další sezóny obecně moc nemusím, ale tady bych si ji snad i přála. Titulky

Ten konec byl tak krásně korejsky patetický s nádhernou muzikou. Nic naplat, tohle Korejci prostě umí, ve ždímání emocí jsou mistři. Každopádně další z filmů týkajících se Korejské války, které stojí za to vidět. Nic nového bych asi nenapsala. Viděno s dabingem, takže opakování v originále s titulemi je téměř jisté.

One man show, paní Bohdalová byla spíš do počtu. Dost mi vadila zřejmá inspirace Jarmilou Loukotkovou, jejíž Odměna (mám na mysli knížku) mě kdysi parádně rozsekala. Klec končí tam, kde Odměna v podstatě začíná, a proto mi chyběl ten určitý moment překvapení. Čekala jsem na to kdy, a když to přišlo, tak byl konec. Ale klidně si to dám někdy znovu.

Podle hodnocení jsem to čekala horší, ale pěkně v teple se to dalo vidět. Osobně mi nejvíc vadil konec. Střihač požil? Nebo se mu smekly nůžky? Tak odfláknuté poslední vteřiny filmu jsem už hodně dlouho neviděla.

Korejská klasika, která víc než cokoliv jiného, ukazuje život v královském paláci. Je dost netradiční nejenom tématikou, ale i tím, že tu chybí absence hlavního hrdiny. Jistě, celým seriálem se táhne romantická linka, ale ke slovu se dostane až v samotném závěru. Celý seriál stojí a padá s Lee Young-ae, která byla skvělá, ale přesto mi ke konci už docela lezlo na nervy její šeptání. Ono i to mělo svůj význam. Krásně tak hlasem vyjadřovala podřízenost a pokoru vůči nadřízeným, ale mně to prostě nesedlo. Ani nevím proč. Velkou devizou seriálu je i hudba, ta byla zpracovaná skvěle a za jejího zvuku se na kuchařské umění koukalo fakt dobře. Tady chybělo k dokonalosti jediné, mít možnost ochutnat. Líbilo se mi to opravdu hodně. Umím si představit, že bych si to někdy pustila znovu, kdybych měla čas, ale do plných nejdu, protože, co se dlouhých seriálů týká, Empress Ki mě srazila do kolen mnohem víc.

S ohledem na film i knižní předlohu jsem byla na Korunovaného klauna hodně zvědavá. Tím pádem jsem se trochu bála zklamání. Moje obavy byly zbytečné. Děj se od filmu odchýlil velice brzy a žil si svůj vlastní a mimořádně poutavý příběh. Žádný z nešvarů korejské tvorby se tu snad ani neobjevil. Pokud došlo na nějaké klišé, bylo zpracované tak, že to klišé snad ani nebylo. Bonusem navíc bylo minimum flashbacků a tradičně dobrá kamera a soundtrack, který mi občas způsobil husinu sám o sobě. Obsadit do hlavní role zkušeného, byť mladičkého, Yeo Jin-gooa byl jasný tah na bránu. Svoji roli zahrál naprosto famózně a už jenom výrazem v tváři dokázal dát najevo, jak hodně mohou moc a trůn člověka změnit. Ale výborní tu byli úplně všichni, a i když jsem většinu znala z jiných rolí, tady to pro mě byli úplně noví lidé. Asi nemá cenu psát dál, protože nic jiného než superlativy ze sebe nevypotím. Tohle byla emoční jízda od začátku až do konce. Titulky.