Hild

Typický Nicholas Sparks, obrovský slaďák, jako vždy se vše odehrává v krásném prostředí, hraje pěkná hudba, v popředí stojí pěkní herci, nechybí ani projížďka na loďce a scéna v dešti. Tohle ale rozhodně nemůžu filmu vyčítat, kdybych čekala, nebo chtěla něco jiného, nikdy si nepustím film od Nicholase Sparkse, jeho filmy jsou v zásadě pořád stejné, celý vývoj příběhu a závěr budete vědět od první minuty. Tak proč ve mně tento snímek vůbec probudil nějakou zvědavost? Kvůli jménu v kolonce režie, Lasse Hallström mi chybí, neříkám, že nemám ráda i jeho novější filmy (Lov lososů v Jemenu, Hačikó), chybí mi jeho upřímné a citlivě pojaté snímky typu Pravidla moštárny, naivně tak s každým jeho novým filmem v koutku duše doufám, že se alespoň přiblíží ke svým starším dílům, ale ne, Safe Haven je naprosto průměrnou záležitostí, ve které zkrátka na mě ta romantika nedolehla, hlavní dvojici jsem to až tak nevěřila a za ten až směšný závěr bych nejraději filmu ještě hvězdu ubrala, ale cílové publikum filmu bude jistě spokojené a o tom to taky je, Bezpečný přístav se ani nesnažil zalíbit i někomu jinému, pokud tedy nemáte vyloženě v lásce romány Nicholase Sparkse, do kina nechoďte, druhý The Notebook se zatím ještě nekoná.

Jsem velká obdivovatelka Terrence Malicka, tohle je ale jeho první film, který mě nedostal a emočně nevyždímal. Jeho filmy řadím do úplně samostatného žánru, v jeho filmech je nejdůležitější vyjádření pocitů a silných emocí pomocí obrazů, dokazuje, že pohledy a doteky mají větší sílu než tisíc slov. Na jeho filmech dále zbožňuji ty vnitřní monology postav, zatím jsem u každého jeho filmu zažila vždy jakési prozření, pokaždé jiným způsobem, tentokrát ale jakoby mezi filmem a mnou stála zeď a film ji ne a ne překonat, zkrátka se Malick tentokrát ke mně nedokázal dostat a já tak moc chtěla. Jsou tam moc pěkné momenty, kamera je opět úchvatná, ale během závěrečných titulků jsem se musela ptát, proč vlastně tento film vznikl, nepochopila jsem, co chtěl Malick říct, možná jsem se na film prostě jen špatně dívala a třeba ho docením někdy později, zatím ale bohužel pro mě obrovské zklamání.

Jack a obři je především filmem, který se ani na chvíli nesnažil tvářit jako dospělá a temná fantasy, mám pocit, že to ani Bryan Singer neměl vůbec v úmyslu, jedná se o čistokrevnou pohádku, takže rozhodně filmu nemůžu vyčítat menší dětinskost, jako celek je to moc fajn. Hlavní romance je taková ta starodávná, klasická pohádková, jsou zde povedené momenty a nenudila jsem se. Hvězdu dolů dávám akorát za záporáka a jeho poskoka především v první půlce, ta postava totiž byla vážně špatně napsaná a velmi velmi trapná. Film na víkendové vypnutí mozku a myslím, že parádní film pro rodinu s dětmi. Lepší 3*

Kriminálka, která by moc chtěla být něčím víc, z Welcome to the Punch se určitě nestane žádná klasika, ale rozhodně se jedná o příjemnou žánrovku, Scénář je dobrý, i když má své mouchy, trochu mi chybělo větší prokreslení postavy Marka Stronga a lhala bych, kdybych řekla, že jsem se v samotném závěru necítila přece jen o něco ochuzená, vyvrcholení filmu zkrátka něco chybí, ale jako celek mě to bavilo a sledování jsem si užila. Režisérovi se povedlo navodit správnou atmosféru, jeho vizuál je zajímavý, přestřelky byly také moc fajn a hlavně James McAvoy a Mark Strong jsou výborní herci, mezi nimi to klapalo. Eran Creevy je mladý britský tvůrce, který podle mě stojí za pozornost, líbí se mi, že se nebojí. 70%

Další pohádka z pera Stephenie Meyer. Je zajímavé, že podle jejich románů se ještě nepodařilo ani zručným režisérům natočit alespoň průměrný film, Andrew Niccol je schopný režisér, ale Hostitel dobrý film není. Občas se film snaží prohodit nějakou tu myšlenku, která by asi měla vést k zamyšlení, ale celé je to zabalené v tak banalním kabátu. Chování postav nedává smysl, bylo by velmi těžké spočítat, kolikrát jsem měla chuť se někam propadnout, když už jsem opravdu nedokázala vydržet, co postavy dokázaly dostat z úst. Muži by se filmu měli vyhnout obloukem, na nějaké akční sci-fi rovnou zapomeňte, tady se většina filmu odehrává v jedné jeskyni, kde jsou v jednom těle uvězněny dvě dívky, a každá miluje jiného kluka, takže budete muset sledovat, jak jedna dívka chce políbit toho, ale ta druhá to nechce, chce totiž líbat toho druhého a o tom jsou samozřejmě i jejich společné dialogy. Snažila jsem se alespoň pochopit to některé ženské publikum, najít tam něco v té romantice, ale nic, ten trojúhelník (čtyřúhelník) je strašně trapný, nenašla jsem tam nic uvěřitelného, vztah dvou lidí nemá začátek a nemá žádný vývoj, prostě je to děsně prázdné, jako vše, co jsem od Stephenie Meyer viděla. Ne, už se nikdy nenechám ukecat, abych šla do kina na cokoliv, co napsala tato žena.

Do kina jsem šla a moc nevěděla, co vlastně čekat. Čím méně o tomto filmu divák ví, tím lépe. Čekal mě vynikající thriller, který je od začátku do konce vždy o dva kroky před divákem. Hned několikrát se film zcela otočí a nebere úplně jiný spád a směr, než by divák čekal, od první do poslední minuty je zkrátka velmi nepředvídatelný. Film poukazuje na důležité problémy současné společnosti, scénář je výborný, nechybí samozřejmě ani skvělá atmosféra a vynikající herecké výkony, zejména Jude Law a Rooney Mara excelují. Návštěvu kina rozhodně doporučuji, doufám, že Steven Soderbergh si svůj odchod z velkého plátna ještě rozmyslí, přišli bychom totiž o vynikajícího filmaře, který dokáže natočit jakýkoliv žánr.

Gambit mě zajímal především kvůli hereckému obsazení. Po skončení filmu jsem se bohužel nemohla zbavit naprosté zbytečnosti filmu, přitom to na začátku nevypadalo nejhůř, film má pár světlejších chvilek a těch 89 minut mi uteklo docela rychle, škoda, že ten závěr filmu vyšuměl úplně někam do prázdna, zkrátka během závěrečných titulků ve mně zůstalo velké nic. Nejsvětlejším bodem filmu je mužské ústřední duo, Colin Firth i Alan Rickman si očividně své role užívali, naopak mi zde vůbec neseděla Cemeron Diaz, ten její jižanský přízvuk nezněl ani chvíli přirozeně. Gambit bych už nikdy nemusela vidět znovu, ale na jedno podívání do špatného počasí úplně v pohodě, další z velké řady filmů, které neurazí, ale ani nenadchnou.

Hodně silné a mrazivé drama, nejděsivější na filmu je to, jak moc realisticky působí, tohle se totiž může stát naprosto každému. Dokonalá ukázka toho, kam až může vést obyčejná paranoia a úplná lidská zaslepenost. Celý film provází neskutečně mrazivá atmosféra, režisérovi se dokonale podařilo vyjádřit vnitřní pocity hlavního hrdiny, cítila jsem s ním a především druhá polovina pro mě byla těžce zvladatelná, měla jsem chuť někam zalézt a ukrýt se před světem. Velký podíl na tom má samozřejmě i Mads Mikkelsen, který opět podal strhující výkon, ten jeho pohled při scéně v kostele jen tak z hlavy nedostanu a velmi silně na mě zapůsobily i scény s Klárkou, které jsou strašně dobře vystavěné. Film, který se dotýká spousty aktuálních témat, která by nikomu neměla být lhostejná.

Komedie, která mě však nerozesmála ani jednou. Hvězdné herecké obsazení naprosto nevyužité, ty dialogy, které postavám scénáristé vkládali do úst, byly doslova hrozné. Ani jedna postava si za celý film nedokázala získat mé sympatie, klišé vedle klišé, vlastně mě film dokázal otrávit už během prvních pár minut, ihned budete vědět, jak film bude pokračovat a samozřejmě jak skončí, protože to samé jste viděli už nesčetněkrát (ten vztah otce se synem mě otrávil neskutečným způsobem). Nepochopím, proč se scénáristé alespoň nepokusili film trochu okořenit, zvlášť s takovým hereckým obsazením, nebo dát tam alespoň něco hřejivého, vždyť tento stále dokola stejný koncept už přece nemůže zabírat. Naprostá ztráta času

Překvapivě moc milá a velmi příjemná pohodovka, ve které jsou sice všechny charaktery a vztahy zobrazeny jen povrchově, nejdou pořádně do hloubky a zkrátka nejsou úplně propracované, ale zároveň je to celé velmi příjemně napsané, celý film uteče jako voda a po skončení se u mě dostavil lehce hřejivý pocit. Mezi ústřední dvojkou to správně jiskřilo a především v první půlhodině mezi nimi nechybělo ani skvělé napětí. Film, na který si pravděpodobně za pár měsíců už nikdo ani nevzpomene, ale občas takový oddechový film, který ukazuje, že člověk by se měl někdy vykašlat na všechny předsudky a myslet jen na sebe, nemůže uškodit nikomu. 70%