Hild

Takový pěkný malý dáreček. Film, který se na povrch příliš neliší od dalších teenagerovských filmů. The Spectacular Now je však odvyprávěn s obrovskou lehkostí a přirozeností, že nemáte sebemenší problém filmu a hlavně jeho postavám uvěřit. Jsem si jistá, že si každý z teenagerovských let nese to své malé vnitřní trauma stejně jako hlavní hrdinové filmu, ve kterých se jistě v ne jednom okamžiku uvidíte. Film ukrývá mnoho nevyřčených věcí, které si už člověk musí přebrat podle sebe, záleží, jak se každý sám staví k přítomnosti, minulosti a budoucnosti, věřím, že pod povrchem filmu si každý může najít tu svou životní pravdu a právě tohoto si budu na filmu jednou cenit nejvíce. Výborný film, který doporučuji, emočně mě však nezasáhl jako třeba loňský "The Perks of Being a Wallflower", který stále považuji ve svém žánru za úplnou špičku. P.S. Neodpustím si nezmínit tu milostnou scénu, která patří mezi nejrealističtější, jakou jsem v teenagerovském filmu viděla za hooodně dlouhou dobu.

Jednička u mě mohla alespoň silně těžit z nostalgie, to dvojka už nemůže Hodně natahovaný film, tolik zbytečných pasáží, které zde jsou jen kvůli požadované stopáži a působí tak jen jako bezvýznamná výplň. Možná jsem jen blbá, ale například úlohu Gandalfa v tomto filmu jsem vůbec nepochopila, ty střihy na něho, jak pořád jen někam jde, byly pro mě už doslova ubíjející. Smysl zde neměl ani moc Legolas a vlastně ani Tauriel, ale u její linky se alespoň člověk občas pousmál. Můj největší problém s Hobitem je ten, že má strašně moc nevýrazné postavy a to včetně Bilba, vůbec jeho životní dobrodružství neprožívám, vzpomínám si, jak silně jsem kdysi prožívala, když Frodo se Samem opouštěl Dno Pytle a mohla bych jmenovat dalších takových 20 momentů, v Hobitovi mi zkrátka tyto silné osudové okamžiky chybí. Trpaslíci jsou pořád jen ty srandovní postavičky, u kterých si nepamatuju ani jedno jméno. Mrzí to a hodně, nejvíce mě to mrzelo při závěrečném souboji se Šmakem, který je úžasný, jen škoda, že jsme na to museli čekat dlouhých 6 hodin.

Obrovské překvapení, byla jsem na film zvědavá hlavně kvůli mé slabosti jménem James McAvoy, trochu jsem se bála, že film nebude úplně můj šálek čaje, ale opak je pravdou. Sviňák jede od začátku od konce na plné obrátky, na 100% funguje jak v komediální rovině, tak i v té dramatické. O Johna S. Bairda teď bude bez pochyby velký zájem, protože pravděpodobně natočil jeden z nejoriginálnějších filmů roku. Výborný scénář, velmi originální režie a pochvalu si zaslouží i hudba, která sedla přesně do každé scény. James McAvoy podává svůj nejlepší dosavadní výkon, který by si zasloužil i nějaké to ocenění, protože to s jakým přesvědčením zahrál jednu z nejodpornějších filmových postav, bralo dech. Škoda, že konzervativní akademici si tohoto filmu ani Jamesova hereckého výkonu vůbec nevšimnou. Výborný film, který doporučuji.

Dospělejší a hlavně lepší film než první díl. Mám ráda i předchozí Hunger Games, ale pár věcí jsem mu dost vytýkala a stále jsem měla pocit, že nedokázal plně využít svůj potenciál. Francis Lawrence se do toho obul podstatně více než Gary Ross a uvědomil si, že tato látka si nezaslouží být zařazena mezi filmy pro dívky do 18 let. První polovině prakticky není co vytknout, skvělá tíživá atmosféra rodící se revoluce, divák se konečně dostává do hloubky celého fungování jejich totalitního režimu, nechybí silné emoce a pro nečtenáře jistě i překvapivé zvraty. Co mě překvapilo asi nejvíce, že v tomhle filmu funguje i ta romantická linka, kterou na prvním filmu vyloženě nesnáším. Není středobodem filmu, ale když už se jí tvůrci věnují, tak divák nemusí převracet oči a působí přirozeně. To Gary minule nedokázal. Výborný je i vstup do arény, kdy naprosto cítíte tu frustraci všech postav. Škoda, že závěrečná necelá hodinka v aréně nemá takový tah na branku jako první polovina, přesto baví a baví hodně. Za celých 146 minut jsem se nenudila ani minutu. Za mě velká spokojenost.

Moc hezký film, bavila jsem se. Skvělé herecké obsazení, Domhnalla Gleesona si nejde neoblíbit, je to takový ten typický hrdina od vedle, se kterým byste rádi zašli na pivo. Richard Curtis má dar vytvořit kouzelnou atmosféru, při které mu zbaštíte naprosto vše a hrdinům máte tendenci závidět (jak ráda bych se, se svou rodinou každý den scházela na čaj a jen si užívala chvilky, že jsme všichni spolu). Ve filmu mi něco chybělo a to něco byla jedna věta, nebo scéna, která by mi dokázala, že Lásky čas není "pouze" odpočinkovým filmem, ale skrývá i něco hlubšího, stále jsem na Ten moment čekala a tentokrát se nedostavil. Lásky čas je tak "pouze" krásným oddechovým filmem, u kterého se zasmějete, možná i ta slza ukápne a určitě ho budete chtít vidět někdy znovu.

Tak a teď musím přemýšlet, zda jsem někdy viděla krásnější film, dlouho mě něco takhle nedostalo. Nikdy by mě nenapadlo, že může fungovat spojení komedie a drama z koncentračního tábora. U první části jsem se opravdu hodně smála, humor mi velmi sedl, u té druhé části už jsem musela každou chvíli utírat slzy, zároveň mi však nezmizel úsměv ve tváři. Ve svém jádru je ten film neskutečně upřímný a opravdový, prostě krásný. Ta závěrečná scéna mi nedá spát, skutečně jsem nevěděla, jestli se mám teď hodně silně rozplakat, nebo se jen upřímně pousmát. Takové filmy se točí jednou za pár let.

Na debut zajímavá záležitost. Joseph Gordon-Levitt ukázal, že režijní nápady mu nechybí, pravděpodobně chtěl natočit nevšední a odvážnou romantickou komedii, škoda jen, že po chvíli začne být film taaak nudný, scény se pořád opakují, Joseph se nevyhnul těm největším klišé a to zamrzelo asi nejvíce, největší slabinou filmu je scénář, rychle si uvědomíte, jak moc průhledný a ve výsledku vlastně i tuctový scénář to je. Nic to ale nemění na tom, že na další tvůrčí činnost Josepha jsem zvědavá. P.S. nejlepší pasáž je určitě ta s Channingem Tatumem a Anne Hathaway, zde si Joseph opravdu dobře vystřelil z Hollywoodských slaďáků a nešlo se nepousmát.

Excelentní kriminálka, jakou jsem neviděla pěkně dlouhou dobu. Zmizení dětí je strašně vděčné téma a prakticky nevyčerpatelné. Zmizení má perfektně budovanou atmosféru a nechybí ani pořádné napětí, měla jsem pocit, že v jistých momentech se mnou nedýchá celé kino. Film vyniká především v tom, že není o postavách, Hugh Jackman hraje otce, který se snaží vzít spravedlnost do vlastních rukou, ale vlastně se nikdy nepodíváme do hloubky té postavy, Jake Gyllenhaal hraje zase člověka, který prostě jen dělá svou práci, ale nikdy tu postavu nepoznáme, nemluví se o jeho minulosti, nebo životě, vlastně jsem po celou dobu měla pocit, že ten film ani žádné výrazné postavy nemá, tohle by obyčejně znamenalo velkou výtku, ale samotnou mě překvapilo, jak moc dobře tohle fungovalo. V popředí stojí pouze příběh, který má diváka vtáhnout, nezáleží mu na postavách, chce jen odhalit, co se stalo holčičkám, jedná se totiž o čistě kriminální drama. Pro mě byl tenhle film do závěrečných 15 minut na jasných 5*, závěr však nebyl úplně podle mého gusta, neodcházela jsem ze sálu s pocitem, že by vše do sebe zapadlo tak, jak by mělo a to teď nemyslím po dějové stránce, ale spíše jsem měla pocit, že se na konci někdo snaží o hodně zvratů za každou cenu. Ale i tak se jedná o výborný film, který můžu doporučit.

Audiovizuální majstřík, o kterém se bude učit na filmových školách. Již při prvním tónů a prvním záběru na vesmír se mě zmocnilo silné mrazení v zádech, nesmírně pohlcující film. Technicky vybroušený diamant, ze kterého se vám bude točit hlava, dechberoucí kamera, která vás do vesmíru doslova přenese. Pak je tady ale ta druhá věc a to je příběh. Všichni zde zmiňují jednoduchost a přímočarost, já nic jiného v podstatě od podobného filmu ani nečekala. Nesedly mi ale ty patetické scény, které z diváka chtěly dostat silné emoce, ale já jim neuvěřila, možná to bylo dáno tím, že nemáme čas více postavy poznat, nebyla jsem tak asi na ty scény správně naladěna. Gravitace je ale rozhodně film s řadou nezapomenutelných scén (jistá scéna na konci filmu se jistě bude řadit mezi nejlepší a nejpůsobivější filmové scény roku). Film, který by měl povinně vidět každý filmový fanda.

Velmi intenzivní zážitek, film mě měl v hrsti už během úvodního záběru a úvodního monologu, dokonale mě pohltil a nechtěl pustit ani během závěrečných titulků. Hlavně je to ale vážně univerzální film, můžete na něho vzít naprosto kohokoliv a nevěřím, že by z kina odcházel naštvaný. Vůbec se nelze divit tomu vysokému hodnocení, protože tento film vážně nemá jedno vyhraněné publikum. Na své si přijdou určitě milovníci Formule 1, závody nepostrádají drive a napětí, zároveň však nejsou stěžejní část filmu, tou je především silný příběh dvou mužů, jednoznačných protikladů, jejich vztah je vykreslen bravurně od první minuty a jejich závěrečný rozhovor je geniální, tolik skvělých myšlenek a životních pravd, diváka pak nechává dokonale rozpůleného. Film má velmi rychlé tempo a hodně se stříhalo, přesto však divák nemá pocit, že by byl děj zrychlený, vše skvěle navazuje, každá část příběhu má pevně dané místo a dokáže u diváka zaútočit přesně tam, kde je to třeba, za to velká poklona Ronu Howardovi a Peterovi Morganovi. Rivalové jsou bez debat výborným filmem s vynikajícími hereckými výkony (o Danielovi Brühlovi se bude jistě ještě chvíli mluvit), troufám si odhadovat, že za nějakých 10 - 20 let bude tento film velmi vysoko v různých databázích, protože s více zhlednutími a s více lidmi bude nabírat na intenzitě a řada z nás bude mít toto DVD na poličce jako "film, který mám prostě rád". P.S. Nejlepší soundtrack Hanse Zimmera za poslední roky