Hild

Je paradox, že dávám 4* filmu, u kterého kdybych měla do puntíku vypsat pozitiva a negativa, tak v kolonce negativa bude patrně mnohem více zápisů. Ať už by to byly nevýrazné postavy, místy nenavazující scény (vážně mi občas přišlo, že mezi jednotlivými scénami jedna či dvě další scény chybí), nebo místy až příliš viditelné CGI (ti létající ptáci...). Tohle vše však převyšuje jedno ale, já si film užila. Zkrátka od něho nesmíte čekat něco víc, než jen dětský film v dětském pojetí. Celkovou atmosférou, humorem a vyzněním mi to připomnělo staré pohádkové příběhy, které jsem sledovala jako malá v sobotu v TV. Mrzí mě tak vlastně jen jedna věc, že se vůbec nepovedlo budování vztahů mezi postavami, závěrečných patnáct minut by tak mohlo být mnohem silnějších, takhle jsou to slabší 4*. Pan rozhodně není filmem, který by si zasloužil, aby se o něm říkalo, jak je tragický, možná Vás úplně neohromí, ale jako film na sobotní deštivé odpoledne může být ideální.

Hodně intenzivní zážitek, přesně ten Zemeckis, kterého mám ráda. Obrovská dynamika každé scény dokáže diváka dokonale strhnout. Vizuálně úžasné, při jakémkoliv závanu větru mi doslova tuhla krev v žilách. Ne každému může vyhovovat způsob vyprávění, který hodně připomíná klasický dokumentární film, přesto věřím, že většina si film užije. Joseph Gordon-Levitt si střihl parádní roli. Muž na laně je film určený pro velké plátno, nechybí mu intenzita, hloubka, úchvatné momenty a ve výsledku také silné emoce. Schválně, koho z Vás u poslední věty a u posledního záběru nemrazilo?

Člověk by řekl, že podobné filmy ho už dostat nemůžou, že už proti nim přece musí být otupělý vzhledem k tomu, že téma rakoviny vídáme na plátně minimálně jednou ročně. Jesse Andrews však dokázal postavy zhmotnit, máte pocit, že sledujete osoby žijící vedle Vás, o to více film dokáže ranit, i když si to nechcete připustit. Film se může navíc pyšnit velmi zajímavým režisérským pojetím, sympatickými herci a příjemnému humoru. Poselství filmu je opravdové a pro mě hodně bolestivé.

V rámci "young adoult" se jedná bezesporu o to lepší. Divák sice nesmí moc přemýšlet o tom, jak vlastně celý svět funguje a že to ve skutečnosti nedává moc smysl, režisér Wes Ball však především svou šikovností dokázal všechny dějové nedostatky zakrýt. Díky výborně natočeným scénám, rychlému tempu, parádní hudbě, sympatických a dobře zahraných postav se nudit nestihnete. Řemeslné kvality tady jasně převyšují kvality příběhové (ten ve své podstatě nenabízí prakticky nic), ale to ještě neznamená, že se nemůžete bavit. Navíc zde není čas na romantiku a nemusíte se dívat, jak si vypracovaní modelové sundávají trička, to je něco, co se v tomto žánru vždy cení. Na třetí díl jsem zvědavá, velká pochvala tvůrcům, že se rozhodli závěrečný díl nerozdělit na více části.

Film v mnoha ohledech nedotažený, děj je opravdu jednoduchý a v podstatě o ničem, jenže nesmírně hravá režie Guye Ritchieho mě hodně bavila. Opravdu už dlouho mě tak nemrzel nedotažený scénář. Celková retro stylizace filmu, hudba a velmi sympatická hlavní trojice si přímo říkala o pečlivější scénáristickou práci. Mohla to být pecka, takhle to je jen zábavná oddechová jednohubka. 70%

Smysl tohoto filmu upřímně nechápu. Mám Woodyho ráda a každý rok se na jeho nový film těším, ale tento mi přišel nezvládnutý jak po stránce scénáristické, tak i po stránce režisérské. Jakoby Woody měl pocit, že točí film pro nechápavé a hloupé lidi. Nedal zde absolutně žádný prostor divákovi, postavy raději nechá všechny své pocity a pohnutky polopaticky odvyprávět, než aby divák musel nad jednotlivým chováním alespoň chvíli přemýšlet. Woodyho slovní hříčky jsou tentokrát jednoduché a většinou naprosto absurdní, celé to pak vede k velmi banální zápletce a pointě. Nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného napíšu u filmu Woodyho Allena, ještěže měl před kamerou výborného Joaquina Phoenixe a opět kouzelnou Emmu Stone.

Film s krásným poselstvím, přesto ale se značně promarněným potenciálem. Celý film moc dobře víte, co se snaží říct, ale jakoby to neuměl vyslovit. Stále jsem čekala na moment, který se mnou skutečně zamává, ale nedostavil se. Každopádně se na Papírová města moc dobře dívá, celý film uteče jako voda, sympatické obsazení a vůbec celý ten feel-good nádech filmu jednoduše zbaštíte. Zkrátka se jedná o velice příjemnou oddechovku, která ale měla na to stát se něčím víc. 70 %

Film, kterému prakticky nelze nic vytknout, je totiž přesně takový, jaký chce být. Od začátku do konce neskutečný nářez, film se nezastaví ani na minutu, skvěle natočené akční scény, skvělí herci a výborná hudba. Ale jako divák jsem si film vůbec neužila, ten film je velmi intenzivní, což samozřejmě znamená velké plus, ale mně u toho bylo místy až fyzicky nevolno. Tohle je snad poprvé, co dávám 3* filmu, který se mi vlastně silně zaryl pod kůži (dva dny po projekci a já ho stále nemůžu dostat z hlavy), ale vůbec ne příjemným způsobem a vím, že film už nikdy nechci vidět. Jednoduše ani trochu nepatřím mezi cílovku tohoto filmu, ale úplně chápu to nadšení všech.

Výborně napsaný seriál. To, co by ve většině seriálů bylo natáhnuté do celé série, je tady zobrazeno v jednom, maximálně dvou dílech a vůbec to nepůsobí uspěchaně, nebo zkratkovitě. Po každém díle jsem měla pocit, že jsem s postavami prožila jedno dlouhé období, ve kterém stihly projít jistým vývojem a dokonale jsem tak dokázala pochopit jejich motivy. Mužskému publiku se to občas možná může zdát jako velká červená knihovna, mně však ta romantika přišla naprosto nenucená a přirozená a rozhodně v seriálu nehraje hlavní úlohu. Poldark doporučuji především těm, kteří stejně jako já mají slabost pro dobová dramata a už jim dlouhou dobu chyběl v tomto žánru kvalitní kousek, tady ho máte.

Velice příjemný filmek, mně to velmi sedlo, přišlo mi to jako vystřižené ze života, hned několikrát jsem ve filmu viděla sama sebe. Popis filmu může klamat, vůbec se nejedná o film, ve kterém prim hraje lesbická tématika, i kdyby hlavní hrdinka nebyla lesbička, vyznění filmu by bylo pořád stejné. Hlavní hrdinky jsou prostě obyčejné mladé ženy, nejlepší kamarádky, které se snaží uspořádat svůj život a každá nahlíží na svět poněkud jinak. Přišlo mi, že film je mnohem delší než 95 minut, to teď myslím v pozitivním slova smyslu, postavy stihly projít vývojem a celý ten vývoj byl velmi přirozený, neměla jsem sebemenší problém uvěřit postavám a jejich pohnutkám. Díky velice povedenému scénáři, jsem se nenudila ani minutu.