Hild

Film, který je výborný v jednotlivých částech, ale už ne tak v jeho celku. Pustit si někdy třeba na youtube jednotlivé úseky, tak jsem unešená a sahám po spoustě kapesníků, ale už dlouho jsem neviděla tak osekanou a zkratkovitou adaptaci. Chápu, že se tomu nedalo vyhnout a už vůbec ne u muzikálu, ale když se dva lidé zamilují pouhým pohledem a jejich jediný společný rozhovor je o tom, jak se jmenují a pak je nám to předkládáno tak, že jsme právě byli svědky velkého osudového milostného příběhu, kdy je schopen jeden pro druhého položit život, to jsem prostě nepřekousla. Ve filmu mi pak chyběl jakýkoliv vývoj postav a nějaký uvěřitelný přerod. To jsou mé výhrady vzhledem k adaptaci díla, nicméně film obsahuje silné a krásné momenty. Za první polovinu bych jednoznačně dala o hvězdu navíc, Anne Hathaway hraje, jako by to byla její poslední role v životě a její I Dreamed A Dream je jasný vrchol filmu, měla jsem pocit, že se mnou nedýchá celé kino. Po vypuknutí revoluce se však pro mě film stal ubíjející, postavy brečí, ale já s nimi vůbec nesoucítila, vůbec jsem si k žádné nevybudovala vztah, a když jedna z hlavních umírajících postav zpívá o tom, jak brzy zavře oči a já se začnu modlit, aby už skutečně ty oči zavřela, je asi něco špatně. Pokud máte rádi muzikály, do kina určitě jděte, toto je ten film, u kterého ani nemá cenu číst cizí komentáře, protože hodně záleží na individuálním přístupu k filmu. Za mě 3,5*

Po prvním zhlédnutí si mě tato pohádka získat nedokázala, neseděl mi místy až přehnaný humor. Film jsem tak nějak docenila až teď po několikátém zhlédnutí a tak zvyšuji hodnocení. Zjistila jsem totiž, že nemám problém si kdykoliv Hvězdný prach pustit znovu, kdykoliv ráda usednu s rodinou u televize, když film dávají a všichni se skvěle bavíme. Matthew Vaughn je skvělý režisér a zde mi naservíroval hned několik momentů, ve kterých se přímo vyžívám, ty těží především ze zajímavého střihu a parádní hudby. Za tu hlavní romanci bych dala hvězd pět, ta je totiž strašně poctivá a vskutku krásná a milá, prostě správně pohádková.

Celou dobu jsem se snažila přijít na to, o čem to vlastně je a na nic jsem nepřišla. Killing Them Softly však nenudí a to i přesto, že obsahuje strašně dlouhé dialogy, které kolikrát vůbec nesouvisí s hlavní příběhovou linií, na tom má velkou zásluhu Andrew Domunik, protože ten film je hodně dobře natočený. Obsahuje pár skvělých režijních momentů a nápadů, herecké obsazení je super. Škoda, že Andrew nedržel v ruce lepší scénář, mohla to být úplná pecka. Sice se závěr filmu snaží docílit k jisté pointě, ale na tu jsem já neskočila.

Rozumím tomu, proč už teď tento film miluje a obdivuje celá Amerika, toto je téma, které se je jí přímo dotýká a jedná se o obrovský zlomový bod americké historie, název tohoto filmu pravděpodobně uslyšíme i příští měsíc na Oscarech, tipuji však, že u nás takový úspěch film slavit nebude. Technicky bez chyby, nechybí velké proslovy a prohlášení, ani lehký patos, který k tématu už zkrátka patří, Daniel Day-Lewis exceluje, každý už asi ví, že je to Pan herec, herecky ale exceluje celé obsazení. Já vlastně filmu nemůžu vytknout jednu jedinou věc, je přesně takový, jaký být chce, dostala jsem přesně to, co jsem čekala, jen jsem doufala v něco navíc a to navíc jsem ve filmu bohužel nenašla. Sledovala jsem řemeslně skvěle odvedenou práci, ale za celé dvě a půl hodiny ve mně film nedokázal vyvolat jednu jakoukoliv emoci a vím, že už si film nikdy znovu nepustím.

Každý rok se objeví alespoň jeden film s tímto tématem. Now is Good mi docela připomněl loňský Restless, akorát ten působil velmi přirozeně, nenuceně a obsahoval dialogy, které byly balzámem pro uši a pohlazením pro duši. V Now is Good zoufale nefunguje romantická linie, je strašně nudná a bez energie, svůj podíl na tom má i Jeremy Irvine, který skutečně neumí hrát. Ale na jedno podívání to nebylo úplně špatné, znovu to však vidět nemusím, film spíše pro ženské publikum, u kterého určitě jedno oko nezůstane suché.

Tak toto se povedlo. Pro mě nejlepší Madagaskar ze všech tří dílů. Většina animáků s přibývajícími díly silně ztrácí humor, myslela jsem si, že toto bude případ i nového Madagaskaru, ale já se tak strašně ráda mýlím. Někomu se to možná bude zdát až moc absurdní a kýčovité, ale já se hned několikrát přistihla, že se směju, jako by mi bylo deset. Nejzábavnější animák roku.

Jedna z nejlepších českých pohádek a má asi úplně nejoblíbenější.

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku.

Jeden z absolutních vrcholů české kinematografie, film, který člověka nikdy neomrzí. Neuvěřitelně realistické pojetí a vykreslení dvou rodin, které stojí na opačné straně. Nezapomenutelné hlášky, které již dnes doslova zlidověly a také řada velmi silných scén. Nezažila jsem tu dobu, ale jsem velmi vděčná, že vznikl takto výborný film, který bude navždy všem generacím připomínat jednu významnou událost našich dějin, i když všechny narážky asi už nikdo plně nepochopí tak jako lidé, co tu dobu zažili. U závěrečných minut mě vždy silně mrazí a miluji symboliku posledního záběru na ptáky v kleci, tento jediný záběr má větší sílu než tisíc slov.

Měla jsem pocit, že sleduji Glee od znova, jen s vyměněnými herci. Film je plný klišé od začátku do konce, žádné překvapení, šablonovité postavy i vztahy, zkrátka nic, co by mělo nějakým způsobem vybočit z řady klasických teenagerovských hudebních filmů, nicméně se jedná o neškodnou jednohubku, u které se možná dobře pobavíte. A to především díky sympatickému hereckému obsazení, současný americký pop je zde zabalen do zajímavého kabátu, takže ani netrhá uši a některá čísla jsou moc povedená. Škoda, že si tvůrci neodpustili několik trapných a nevkusných vtípků (to zvracení bylo vážně nutné?), které celý výsledný dojem sráží dolů.