EastWicka

Pro mě zatím nejlepší bondovka - od ponuře krásné vizuální stránky, přes dialogy, švih a ironii, přiměřenou temnotu, až po to "cosi" navíc... což bude asi Mendesův cit pro přesné zásahy do krajiny srdeční a jistý typ sentimentu, touhy to ještě jednou, dvakrát pořádně rozbalit, než brave new world staré pardály typu Bond smázne z disku.

Vražedný večerníček pro hnusné malé Jokery. A ty vočička...

Těžko říci, jestli neměl Stone nějaký vychytralý záměr (pokud ano, pak toho naivu velmi dobře zahrál), ve finále mi ale z Putinova monologu a jeho, chvílemi žoviálně mrkajících, chvílemi ledových rybích oček, lží a vycizelovaných prezentačních dovedností hořkl uklidňující heřmánkový čaj na patře. Obzvlášť mne dostávaly ty zlehka nadhozené lakonické výhrůžky...

Nejlepší trefou téhle crazy hororové 90-minutovky bude zaručeně ta, co ji schytal do oka zombie esesman uškrcenou vránou - a to celé prosím v koruně stromu nad zmrzlou norskou krajinou! Takže asi tak...

Vteřinová noční můra Sarah Connorové u plotu před dětským hřištěm nepatří jen jí, ale celé naší civilizaci. A nejlepší díl terminátoří série je víc, než pouhou sci-fi. Uzavírá, co bylo typické pro dobu svého vzniku, a vrhá se do nových vod: vizuálními šarádami, ale i důkazem, že do hávu akčního bijáku lze zabalit i skutečně silné myšlenkové jádro. Guns n´Roses ani Arnieho vtípky nikdy nebyly lepší než tady. PS: Žádný osud není!

Jak píše má milá JaneElliot, s níž jsme byly zrovna před týdnem na frontmana Psích vojáků zavzpomínat v Lucerna music báru: "...sázkou na Filipa Topola sice film nezískal na uměleckých kvalitách, ale dostal tak vstupenku do mlhy undergroundu...." I jako pouhá kulisa k nádhernému soundtracku s ústředním skladbou ostrou a bolestnou tak, že vám otevře staré rány, Žiletky stojí za to.

Film, který jsem (tajně, škvírou pod peřinou) viděla mnohem dříve, než bych bývala měla. Scéna s plamenometem mne pak pronásledovala v dětských snech a někde v těch krajích za zrcadlem už i zůstala. Jako dospělá vidím příběh o niterné potřebě odplaty, ale i o tom, že humanita má hranice, jejichž nerespektování vám může vzít lidskou tvář stejně, jako zavírání očí před zlem. Phillippe Noiret je tu vynikající, přerod zdvořilého lékaře v nelítostného lovce podal naprosto přesvědčivě.

Brimstone je nejen western z pekla a dějiště nejhorších možných reinkarnačních scénářů, máte-li se někdy někde narodit jako žena, ale pro mě i ten nejdepresivnější film v historii stříbrného plátna (sorry, Larsi von...) s nejodpornějším, nejhnusnějším padouchem v historii vesmíru (sorry, Darthe Vadere). Ještě nikdy jsem nepociťovala tak fyzicky nenávist k filmové postavě, jako tady, k Pearceově reverendovi. Opravdu, vlastnoručně bych ho zardousila, zahrabala a zatančila mu na hrobě! A kdo mě zná, ví, že jsem mírumilovná osoba.

Will Fichtner je ďábel, to říkám pořád! Navíc mám zvrhlou slabost pro Cage a jeho béčka - a pro ta supernaturální, s grandiózním finále, obzvlášť... Takže naprostá spokojenost.

Angelika je boží, mrška jedna volnomravná. Jeden můj teplý kamarád prohlásil, že kvůli ní (konkrétně v té scéně, kdy se v tříhranném kloboučku řítí s koňským spřežením do dáli za Žofrém...) by na chvíli i uvažoval o výjimce ve svých preferencích. A to je co říct. No, a Žofré! Ach Žofrééé...