PenelopaW

Když Shahara zjistila shodu otisků, bylo mi vcelku jasno, kdo je pachatel. V tomto díle došlo k odhalení mnoha dalších souvislostí a vztahů mezi postavami, jen jsem si chvílemi připadala jako v Cimrmanech. „Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn. “

Achich ouvej, Alfére. Takový starý trik a Ty na něj skočíš. A ještě tě vůbec nezajímá, ke komu domů to byla Polly pozvána muzicírovat.

Vždy když se to v nějaké časové linii trochu víc rozjede, skočíme jinam. Hillinghead mě pořád bere, i když má podezření se ukázala jako - bohužel - ne lichá. Whiteman má šarm Rhetta Butlera a nechtěla bych být na Shahařině místě. Nejméně sympatická mi je Iris, ale třeba ještě překvapí. Už první díl tento dojem vyvolal a druhý ho potvrdil, připomíná mi to v mnohém Dark.

Puštěno na doporučení a první díl se mi líbil moc. Jen těch opakujících se záběrů na chybějící očičko bylo trochu moc a říkala jsem si, kolik jich ještě asi uvidím. O to víc mě ale překvapil závěr dílu. Tak trochu se bojí že ten fešný viktoriánský detektiv s vousatou tváří Ginny Weasleyové bude homosexuál.

Knihu jsem četla v době, kdy vyšla, takže některé podrobnosti se v mé paměti setřely. Co si ale pamatuji zřetelně bylo, že se mi to líbilo a to hodně. Většinou jsou pro mě prequely zklamáním, takže i zde jsem čekala slabý výluh z Hunger Games, aby se mi dostalo samostatného příběhu, v mnoha pasážích mnohem syrovějšího než trilogie. Konec mi přišel uspěchaný a kniha vyvolala několik otázek, na které ale nepřinesla odpovědi. (Což není na škodu.) Trailer adaptace vypadal dobře, tak jsem si řekla, že to risknu a vyrazili jsme s kamarádem do kina. Když Coriolanus začal cukrovat na Lucy Grey, zklamaně mi pošeptal, že to bude milostný příběh a použil hlášku Homera Simpsona: "Kdy už se ty děti začnou vraždit?" Ač jsou např. scény z arény upravené (Lucy Grey zde působí jako mnohem větší klaďačka a nevinná oběť systému her), líbilo se mi, že film respektoval i členění knihy na části. Představitelku hlavní hrdinky jsem si sice při čtení představovala hezčí, ale na mladého Snowa se koukalo moc hezky :-) a potvrzuji, že když byl na plátně, kradl pozornost pro sebe. Ani mi nepřišlo, že to má tak dlouhou stopáž, coby znalec předlohy jsem se nenudila a spíše byla zvědavá, co vše z příběhu zůstane zachováno. Film obsahoval všechny narážky, v knize leckdy trochu ukryté, a pro fanoušky HG přinesl mnoho easter eggs, ať šlo o reprodrozdy, píseň o oběšenci nebo rostlinu šípatku (v originále Katniss). A Vy se divíte, že prezident Snow tolik nenáviděl 12. kraj?? :-) Knižní Lucy Grey na mě působila jako větší mrcha, Snowa v knize i ve filmu jsem vnímala obdobně: jako někoho, kdo se snaží přežít v systému, který je sám o sobě špatně, dělá různá rozhodnutí, aniž by si v tu chvíli uvědomil, jaký v celém soukolí přinesou výsledek, a je nucen se s tím vyrovnat. Suma sumárum: I když asi větší radost přinese fanouškům Hunger Games, film obstojí i jako samostatný příběh. Tak, jako se mi líbila kniha, za mě se velmi povedl i film. Postavy, vizuál i hudba - píseň o oběšenci jsem si dnes broukala celé dopoledne.

!!! POZOR SPOILERY !!! Pro mě byl tedy film zklamáním. Původně jsem čekala další celovečerák, který doplní a rozvede seriálové dějové linky. Po zhlédnutí traileru jsem pochopila, že ne. Netušila jsem ovšem, že půjde o "výcuc" ze seriálu, který v 105 minutové stopáži zabije všechno to, co máme v seriálu rádi, a ještě to zabalí do muzikálového hávu. (Písničky v českém překladu moc nevynikly a žádná mi nevryla do povědomí natolik, abych měla potřebu si ji broukat. Ostatně hudební motivy těžily z 90 % ze znělky seriálu, ale nebylo to prostě ono...) Pokud někdo seriál neviděl, tak ho film možná zaujme, zbaví ho ale do budoucna mnoha hezkých momentů, pokud se pak rozhodne seriál sledovat. Pominu-li, že předání mirákulí ve snímku proběhlo zcela jinak, že postavy měly trochu jiné obličeje, Marinette zde byla za mnohem nejistější postavu a Adrien nebyl za hlídanou celebritu, vedlejší postavy se ve filmu sice zjeví, ale de facto do děje vůbec nezasahují. Neprobíhalo nic z toho, co ukazuje seriál - že po použití moci mirákulí je třeba hostitele nakrmit a hrdinové se změní do své civilní podoby, že Beruška má štěstíčko a používá na konci "kouzelnou Berušku", kterou vše vrátí do původního stavu, nebo k čemu že vlastně slouží jojo ("Do polepšovny s tebou!") Vše klouže po povrchu a v rychlosti, hrdinové si nakonec odhalí své identity a co víc, odkope se i Lišaj, který je tu vlastně za tu kladnou postavu. Samotný závěr v tom kontextu působí jako pěst na oko a ani zlověstný tón při pohledu na Emily to nezachránil a neznalí budou tápat, proč je to vlastně tak zásadní. Moje dcera to pro tatínka doma shrnula naprosto perfektně, že hlavním hrdinou byl Lišaj. Celý film na mě působil dojmem jako knihy Červeného trpaslíka. Toho tvořili dva autoři, z nichž každý měl jinou představu o svých postavách. A tak pak jeden z nich napsal svoji verzi, v níž je Rimmer za šmejda a ubožáka, a druhý svoji, kde v sobě Arnold Jidáš přece jen najde hrdinství. Takže bych skoro řekla, že jeden z mnoha tvůrců seriálu se rozhodl zveřejnit svoji verzi příběhu. Ta se ale natolik liší od seriálu, že skalní fanoušci z ní budou mít přinejmenším rozpačité pocity. Pro mě bylo největším zážitkem z filmu to, že jsem se na pokladně kina setkala s dalšími fandy, kteří obdivovali moje mirákula a dávali jsme si tipy, kde sehnat cosplay :-).

Dlouho, opravdu DLOUHO jsem tento film sháněla a včera jsem se KONEČNĚ dostala k tomu, abych se na něj podívala. Vezmu-li v potaz, v jaké době byl film natočený, je udělaný hodně dobře a opravdu vcelku historicky věrně. Jsou tam samozřejmě nějaké odlišnosti, ale kdo není úplný fajnšmejkr, tak si toho asi nevšimne a film mu to nezkazí. Navíc člověk, co dělal české titulky, je udělal precizně a doplnil do nich i vysvětlivky, kdo je kdo a čím se třeba film liší od reality. !!! POZOR SPOILERY !!! Hned v úvodních pasážích mne dostal Desgrez, známý z filmů z filmů o Angelice, který ani nepotřeboval dogu Sorbonne, kterou mu přimyslela Anne Golon, protože v noci ve tmě dokázal vysledovat kapky krve jen po hmatu a po čichu. Scéna s markýzem de Montespan byla dokonalá a jeho lakonicky pronášené hlášky k manželce naprosto bez chyby! "Kdo jste, madame? Á, vy jste milenka krále - jste tolik podobná mé ženě, že si celá Francie myslí, že jsem paroháč." A nebo: "Jsem vdovec. Moje žena byla natolik oslněna králem Slunce, že zemřela na úpal." Pouliční básnička s "anonymním" autorem byla bezkonkurenční. "Udělala jste ze mne básníka!" I když Voisinová a "záporáci" hráli velkou roli, hlavní postavou celého příběhu byla paní de Montespan a její snaha znovu si získat krále. Ten zde, oproti třeba Angelice, působil jako postava více než vedlejší (a navíc mu chyběl knírek Jacquese Toji!!), přitom o něj hlavně šlo. Pan de Reynie byl podle všeho muž věrný králově milence, i když už nebyla na výsluní, scéna s navrácením prstenu byla moc pěkná. Těžko říct, nakolik si jí vážil jako osobnosti a nakolik se jen obával, že při skandálu budou padat hlavy, to už záleží na divákovi, co vyčte mezi řádky. Desgrez byl zobrazen jako dokonalý, spolehlivý a diskrétní detektiv, oddaný své práci a svému nadřízenému, ale přesto ochotný přivřít očko tam, kde byla spravedlnost slepá a příliš tvrdá. (DesOilletové mi bylo neskutečně líto (její roli v celé aféře vnímám jako mnohem méně čistou, než jak byla ukázána ve filmu) a jsem ráda, že to s ní nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo.) V podání Mondyho byl ovšem lehce úsměvný a nedokázala jsem si představit, že tenhle prcek by špital sladká vyznání markýze de Brinvilliers v klášteře v Lutychu.  Kladné postavy - i madame de Montespan - byly těžce převálcovány výkony těch záporných, za mne byl opravdu nejlepší abbé Guibourg, byť to ve skutečnosti musel být naprosto odporný člověk. Herce i s ohledem na jeho sympatickou tvář vybrali dobře, a když sloužil mši a kázal o Satanovi, věřila jsem, že zfanatizoval dav. (Stejně jako jsem věřila tomu ouchylovi, co se přiznal, že mučí zvířátka, že to fakt dělá. Toho na castingu vybrali s nebývalou péčí!) Nejsem si jistá, jestli skladba příběhu bude dávat smysl i divákovi, který s aférou není vůbec obeznámen, některé motivy působily trochu jako výkřik do tmy, přestože měly pro děj velký význam. Např. Desgrezovo vyšetřování ztracených dětí, nalezený čepeček a později další informace o černých mších či nálezu dětských mrtvolek u Voisinové na dvorku. Mladá Angelika de Fontages byla vybrána skvěle a co opravdu oceňuji z hlediska historické věrnosti byla scéna s podvazkem. Moje zásadní výtka je, že ve mně film nevyvolal žádnou emoční odezvu. Filmy o Angelice jsou z velké části utvářeny i hudebním doprovodem, který je - jedním slovem - dechberoucí. U Travičské aféry jsem nezpozorovala, že by vlastně hrála nějaká hudba, scénám chyběl ten správný podprahový podkres. Netvrdila bych ale, že by to působilo komicky, na to jsem téma brala opravdu vážně. Z hlediska načerpání faktografie je snímek super, má perfektní kulisy, lokace, kostýmy, účesy, ..., ale člověk se u toho nebál ani nikomu nedržel palce. Nicméně pro čtenáře Angeliky a zájemce o tohle historické období určitě film, co stojí za zhlédnutí. A určitě film obsahoval několik silných momentů, třeba Guibourgovu zpověď, závěr, kdy Voisinová pochopí, ale nic není slyšet, a potom, když k ní přistoupí kat Guillaume nebo okamžik, kdy La Reynie spatří jizvu na rameni...

Sedmá série neurazí, ale ani výrazněji nenadchne. Po úvodních epizodách sklouzlo tvůrci k osvědčeným schématům z předchozích řád a dost vcelku slibných myšlenek vyšumělo do ztracena nebo se proměnily v pouhou epizodu:  Anne a její touha po adrenalinu, pokud to mohu nazvat takto, abych neprozrazovala příliš, Ram (a spor s Denise), Seamus (vztah Anne k němu), Jenny a Gary, ... Řešily se obligátní starosti, tedy sladění kariéry s mateřstvím (tentokrát v podání Sloane; toho gynekologa fakt žeru!) nebo mnohokrát obehrané zda (ne)důvěřovat Alice. Jediný, kdo mi j srdci stále nepřirostl, je Jenny. Ač některé momenty s ní a její neomalenost měly svůj půvab, tahle osoba je krutě nesympatická. Přesto jsem se ale bavila, a to hodně, laťka zůstala pořád poměrně vysoko a tenhle seriál je jedním z nejlepších, na které jsem v poslední době narazila, a který mě nutil koukat na díl za dílem dlouho do noci. Seamus byl naprosto k sežrání a neměla jsem nejmenší tušení, kdo je jeho dívka. Rosie byla dokonalá a mrzí mne, že zbytek reklamky nedostal víc prostoru. (Zbožňuji Richarda ) Bez mučení přiznávám, že instruktor sebeobrany by dostal i mne a scéna s hlavou na konci 4. epizody byla jedním slovem perfektní. Větu "This Is definitely part od it" jen tak z hlavy nevymažu.

!!! POZOR SPOILERY !!! Na tuhle epizodu jsem se moc těšila už jen kvůli názvu, který sliboval, že se dozvíme něco víc o Číslu 5 (které stále žije) a jeho cestováním časem. Ve finále se toho v rámci stopáže dílu moc neodkrylo, Dolores se již stává spíše komickým prvkem, a otázky spíše přibyly, tak snad příště. Kdyby bylo epizod v rámci série více, chtěla bych sledovat Klausovy osudy v roce 1968. Jsem ráda, že se mi potvrdilo, že Leonard je šmejd (i když by mne zajímalo, proč se u Umbrella Academy hrabal v odpadcích.) Allison zatím stojí v pozadí a Luther mne stále nezajímá. Účinkování Kate Walsh potěšilo a hrozně moc bych si přála, aby Hazel našel svoje štěstí s koblihářkou a rozhodl se kvůli ní zachránit svět. Vypadá to, že zkázu nakonec všem přinese Vanya.

Klaus je pro mne pořád ta nejvíc cool postava a doufám, že svoje schopnosti konečně začne opanovat a využívat ku prospěchu dobra, ale především sám sebe. Nový Vanyin přítel se mi ale vůbec nelíbí. Hazel a Chacha skončí doufám špatně (paní policistky je mi upřímně líto!), ale předtím bych se chtěla dozvědět, kde se tihle dva vyloupli. Snad se v další epizodě ukáže, k čemu všemu je kufřík dobrý.