Kaka

Tradičně pomalejší dvojka, kde přichází na řadu x dalších postav a přichází jakoby nic mrknutím oka, takže divák se v polovině druhého dílu začně nehorázně ztrácet vejménech, které tam létají všemi směry jak na běžícím páse. Puzzle, které se dají poskládat, ale bude to stát usilí a trvat nějakou dobu.

Absence kladných hrdinů, nepředvídatelnost, machinace a intriky ve světě velkých financí. Postavy zřejmě v budoucích dílech urazí ještě značný kus cesty a celé se to pravděpodobně zamotá 20x tam a zpátky, ale už pilot to rozvrhuje tak dobře, ze bude velká zábava sledovat každý zvrat. Takzě směle do toho.

Dark Waters těží primárně ze tří věcí. Obtloustlého, huhňavého a parádně hrajícího Marka Ruffala, jehož advokát zprvu sice moc nevypadá, ale čím déle se hra rozehrává, tím neústupnější nakonec je. Vynikající, až černobylsky ponuré atmosféry a pochopitelně faktu, že se to celé odehrává v dlouhém časovém spektru a je to based on true story. Úctyhodná procedurálka, které by občas možná prospělo trochu ostřejší tempo, ale obsah sdělení hovoří naprosto za vše.

Zábavné, vtipné, hravé, sem tam poučné a místy dokonce pravdivé, se střípky reality, které jsou ale v každém úhlu maximálně filmově učesané. Pro lidi z branže must see, pro ostatní to bude víkendová pohodička, která neurazí a až na pár lahůdkových pasáží se Samuelem L Jacksonem asi ani úplně nenadchne. Přesto se od Apple production můžeme dočkat do budoucna možná zajímavých a ambiciózních kousků. Banker jim určitě v ničem ostudu neudělal.

Místy nevtíravě a sofistikovaně vtipné/cynické, občas pořádně zamotané a herecky parádně odehrané. Snad jen Daniel Craig iritoval svým šíleným para-přízvukem. Z jedné vraždy v jednom luxusním okázalém domě se tady ale vytřískalo zřejmě naprosto všechno co mohlo. Většinu ze 40 milionového rozpočtu předpokladám dostali herci, jelikož vizuál byl maximálně úsporný, někdy až moc (automobilová honička). Jednohubka dobrá, žádný deal-braker.

Ritchie se tentokrát neutrhl ze řetězu a natočil vtipnou akčně-komediální jednohubku s instantním, typicky britským humorem, který ale není pro každého, sofistikovaným scénářem a alfa samcem McConaugheym, kterému těžko nebudete fandit. Film o drogách podaný tak, že je vlastně super a cool v tom podnikat. Pokud se to ovšem nezkomplikuje, jako v tomto případě. Přes několik suprově zahraných vedlejších rolí bych vyzdvihnul Hugh Granta jako TOP. Po šíleném zprasení klasiky Králi Artušovi je to konečně návrat do vod, kterým Ritchie rozumí a obdivuje. Podle toho vypadá i výsledek.

Xtá variance na válku ve Vietnamu, tentokrát z pohledu australské armády, se zapojením australských tvůrců a herců. Vizuál OK, ale o žádném průkopnickém stylu natáčení nemůže být řeč. Krásně zde vynikne preciznost a režijní virtuozita Mendese (1917), oproti rutinní střihové skladbě a limitovaným rozpočtem Danger Close. Fandové válečných filmů se na to podívají a to je tak všechno.

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora.

Procedurálka, která sice díky extra-soft citlivé tématice zdánlivě pokukuje po Oscarech, ale až taková senzace se nekoná. Je to pouze jedna z mnoha amerických korporátních, me too střižených povídek, která herecky potěší, timingem a střihem úřaduje, velmi rychle odsýpá a vlastně má i solidní výpovědní hodnotu, avšak časem se na ní zapomene, protože bude frčet zase něco jiného než-li bojovné feministky vs konglomeráty, či prostořeký Trump.

Trochu slabší a méně úderné než jednička, ale závěr to staví do zajímavého můstku mezi jedničkou a trojkou. Tedy něčím, co Felix grandiózně započal, aby se to ve trojce (pravděpodobně) utrhlo ze řetězu. Luna je opět famózní a scénáristé se nebojí srozumitelně a jasně ukázat i několik čistých chyb, kterých se jinak velký drogový budovatel a byznysový vizionář Gallardo dopustil. Trojka v očekávání.