Vlny

Co do Waves nedal Trey Edward Shults po stránce scénáře, to mnohonásobně nahradil vizuálem. Hned úvodní scéna v autě vtáhne, je výborným spojením hudby a fantastické kamery, čemuž ani zdaleka není naposledy. Taktéž nikoliv naposledy, ale na hodně dlouhou dobu (až do závěrečného "opakování"), je také poslední pohodovou. Scénář vůbec není špatný, faktem ale je, že si jede příběh klasičtějšího ražení, i když je to působení přísného otce na rodinu z pohledu syna a dcery velmi dobře podáno a současně zahráno, obzvlášť Kelvin Harrison Jr. Jsou to příčiny, následky, vyrovnávání, z čehož nepřekvapivě především následky dokáží sejmout. Třeba takový pohled do Tylerovi hlavy po "rozhovoru" s přítelkyní a jeho návrat domů. Zase to spojení kamery, hudby a samozřejmě dění. První polovina je však tou lepší polovinou, jinak to ani být nemohlo. 75% (21.09.2022)

S mylným očekáváním, že to bude nějaká příjemná romanťárna od mého milovaného studia A24, se skvělou hudbou od mých, ještě milovanějších umělců Reznora a Aticcuse, jsem stisknul tlačítko play a nechal se unášet na vlnách (haha), tohoto snímku. A ty pičo, to bylo jízda... ačkoliv diametrálně odlišná, než jakou jsem čekal. Dokonale nepříjemný zážitek, zdrcující dekonstrukce života jednoho středoškoláka, i příběh o lásce a odpuštění. Už od prvních sekund snímek oslňuje svou vizuální svůdností, precizním záběrováním a nádhernými kulisami Kalifornie. Zároveň jsem rád, že se zde tvůrci rozhodli i trochu "experimentovat", se změnou filmového formátu a nenápadně divákovi podstrčit, v jakém emocionálním rozpoložení se daná postava nachází a audiovizuálně tak zpracovat posun příběhu. Trippy a party sekvence zase dost evokují Euforii, a nelze se tomu divit, když se na obou projektech podílelo A24 s víceméně stejným týmem lidí a podobným vibem námětů. Narozdíl od ní mě zde však nesrala každá sekunda. Proto také zamrzí, že v porovnání s ní, se zrovna tenhle snímek dočkal dost chladného přijetí od diváků. První polovina filmu byla v každé scéně naprosto strhující a u několika pasáží jsem téměř nedýchal. Hudba k tomuto snímku, a celkově celý jeho sound-desing, jenž výborně pracuje s nepříjemnými a schiziodními tóny výborně podtrhuje celou anxiety atmosféru, která se postupně stupňuje až do dechberoucího klimaxu, během něhož jsem docela šokovaně čuměl na obrazovku. Ovšem zde se i vztahuje má, snad jediná výtka. A to sice druhá polovina snímku. Jiný příběh a dopad všech událostí na rodinu je sice zajímavý sledovat, bohužel už ale ne zas tak zábavný a poutavý. Nicméně vizuálně a herecky je to stále absolutní špička. Takže, přestaňte dělat vše, co momentálně děláte, a pusťte si tento hidden gem. ...also, nemůžete mít na jednom soundtracku Reznora, Radiohead a Kanyeho, a očekávat, že z toho nebudu mít absolutní orgáč. (15.08.2022)

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora. (25.03.2020)

Film od ktorého som nevedel, čo mám čakať, tak som nečakal nič a prekvapil ma svojím surovým zobrazením reality, skvelou kamerou, obrazom, zasadením hudby do obrazu a netradičným rozprávaním príbehu. Mladý Tyler hral veľmi dobre a aj Sterling K. Brown sa zhostil svojej úlohy na výbornú. S prižmúrenými očami plný počet. 8,2/10. (30.01.2020)

Kompozícia dvoch príbehov kontrastných súrodencov, ktoré cca uprostred predelí tragická "okolnosť", bola rozhodne plná potenciálu. No napokon pôsobí celková pointa vyše 2-hodinového filmu dosť vlažne a akosi "do stratena". Príbeh egocentrického psychicky nestabilného Tylera ma doslova iritoval. Chápem, že zranenie musí každého vrcholového športovca rozladiť, ale následne si vybíjať zlosť na svojich najbližších, to je čistý hnus! Čo sa týka introvertnej "malej sestry" Emily, jej príbeh bol spočiatku zaujímavý, no potom sa to celé točilo okolo Lukovho otca.... A to je vlastne všetko. Pointa síce pekná, ale iná ako by som na tento typ filmu očakával. 3* (19.05.2021)