Kaka

Pád do ticha je především o síle lidského ducha a mentální vitalitě. Horolezecké scény jsou špičkově natočené a s hrdiny vnímáte "společně" snad každý centimetr nerovného povrchu.

Postapokalyptický kult, který mne osobně tak trochu minul.

"Fuck the system" je v pořádku, satirický podtext a spousta narážek rovněž. Fincherovi nikdo neupře jeho technickou zdatnost a tématickou neotřelost. Ovšem filozofií je to mimo. Skutečně člověk může být čímkoliv chce, pokud proto dělá to co má. Ale chápu, že masu to nadchne, jakpak by také ne, je tu všechno co v ostatních filmech není, nebo je přesně naopak.

Celkově je Blade Trinity slušně natočená a sestříhaná akční zábava která neurazí, přesto ale neukáže nic nového. Na jedno stranu škoda, protože režisér David S. Goyer z toho mohl stoprocentně vytřískat mnohem více, ale vzhledem k nešvarům třetích dílů, ještě že to dopadlo alespoň takhle.

Možná až přehnaně lidský a psychologický válečný film, jehož největší problém je právě obsah. Nějaký silnější příběh totiž chybí, tudiž se divák bude celou dobu víceméně nudit. Herci sice hrají poměrně solidně, ale jejich charaktery nejsou ani trochu prokreslené, takže ač se snaží sebe víc, působí spíše jako figurky. Na druhou stranu vizuální stránka je precizní, jenže kamerové filtry, ruční kamera a rychlé střihy - tohle všechno je prakticky na nic, když není dramaturgie a scénář.

Tenhle projekt chtěl lepšího a zkušenějšího režiséra - čímž Nick Hamm rozhodně není. Jeho režie je čistě řemeslná. Od začátku až do 70 procent filmu se prakticky nic moc neděje a v závěrečných několika minutách se na nás vyhrne všechno objasnění včetně pointy a film končí tak překvapivě brzy.

Akční scény nemají nápad, švíh, dynamiku, jsou šíleně zbrkle sestříhané a víceméně člověka jenom nudí. Witt především neví kudy kam, takže se vlastně sám topí v zahnívajících vodách typické B produkce.

Základní dějová linie se dělí na dvě části. Přítomnost (obrovský požár budovy, který je mimochodem perfektně natočený) a retrospektivně vyprávěná minulost, kdy nás režisér seznamuje s minulostí Jacka Morrisona - hlavního hrdiny příběhu. Jenže tyto dvě části do sebe navzájem moc dobře nezapadají a působí jako slabě poslepovaná skládačka. Za celou dobu filmu je jenom pár scén, které dokážou člověka zaujmout a tak nějak chytit za srdce. Zbytek je jen tisíckrát omleté klišé, které už jsme nespočetně krát viděli.

Scottova režie je sice jako vždy dynamická a ty jeho kamerové "fígle" opět vypadají dobře, ale scénář je v tomhle případě velmi slabý, a příběh sám o sobě je vlastně jeden velký nesmysl. Wesley Snipes se mi zde vůbec nelíbil (kde je to jeho charisma z Blade serie) a samotný De Niro dostal tak příšernou roli, že to snad ani tvůrci nemohli myslet vážně.

Aby se člověku tenhle film opravdu líbil, tak asi musí mít v první řadě rád Tonyho Scotta. Dynamická režie, řízná a pořádně neposedná kamera, bleskový střih, prolínání barev a spoustu dalších režijních vychytávek - fanoušek si bude libovat a je v podstatě jedno o čem je děj.