Kaka

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející.

Společně se Sin City základní kámen moderního Hollywoodu 21. století.

Technicky jsou Transformeři samozřejmě bez debat fantastickou jízdou a je až neuvěřitelné, co už se dá všechno v dnešní době za těžké peníze natočit. Bohužel zábavnost a celková infantilnost snímku si vybírá krutou daň v absenci logiky a alespoň trocha té vážnosti, která byla napříč veškeré zábavnosti přítomna v ostatních Bayových čistě akčních filmech. Některé hlášky pobaví, některé už jsou tak profláklé, že nad nimi člověk ani nehne brvou. Herecky typicky "hezkoxichtové", jak je u Baye zvykem a hudebně díky Jablonskemu solidně dynamicky podbarvené. Co překvapí zaručeně nejvíce je styl, s jakým Bay akci točí. Nezvyklé množství ruční kamery a roztřesených záběrů, přičemž klasické trademarky v podobě kamerových šrinků, zpomalovaček a podhledů jdou lehce do pozadí. Jistotou pak zůstávají nádherně prosvícené klidnější sekvence a dvě helikoptéry v západu slunce._______Po druhém pokoukání hvězda nahoru. Už po několikáté (a teď to bude asi pravidlem) se mi stalo, že doma mám lepší pokoukání než v kině. I ta akce vypadá na menší obrazovce mnohem lépe a přehledněji. Velké plátno v kině tomu jedině škodí. Za faktem, že je film infantilní/hloupý si stojím, ale Bay na nás občas pomrkává, to ne že ne....A odporný britsko+něco přízvuk Rachael Taylor mi bude v uších znít ještě dlouho...

Potřetí tři příběhy, aneb sázka na jistotu. Inarritu natočil opět v podstatě jedno a to samé a z části jsme mu všichni opět skočili na špek. Babel je jednoznačně nejvíce artovním snímkem v jeho keriéře - potažmo se jím alespoň snaží být (celková kompozice, myšlenková síla, použítí hudby a hluchých scén, ruční kamera). Trojice příběhů je tentokráte spletena dohromady poněkud jednodušší a divákovi vstřícnější formou, která nevyžaduje takový timing a souslednost scén resp. preciznost střihače. Narozdíl od předešlého režisérova snímku se dá Babel naprosto bez obtíží pobrat už napoprvé. Herecky nikterak převratné, spíše standartní, spousta scén působivých (střelba na bus, scény z "východu") a formální stylizace jak se patří správně strohá, s minimem barev. Úsporné, jednoduché a vcelku syrové, jen již je to jaksi celé trochu okoukané.

Odpad není úplně přesné hodnocení, protože přece jen po technické stránce je sem tam na co koukat. Některé gore efekty jsou zajímavé, stejně tak poměrně značná tvrdost akčních scén a minimum zpomalených záběrů. Dějově a vůbec celkovým konceptem je to ovšem natolik odporná a nechutná blitka, že si nezaslouží sebemenšího slitování. Režisér by potřeboval rovnou trojí mozkové vyšetření. První by bylo za celkovou "tvář" filmu, protože nikdo duševně v pořádku nemůže takovýhle odpad ze stoky natočit. Podruhé by to bylo za neuvěřitelně špatně zvolené herce a tunu nelogičností a do třetice by to bylo za naivitu, s kterou se pouštěl do pokračování. Proč ? Druhý díl nebyl potřeba ani v nejmenším. Jednička měla jakž takž úroveň, trochu toho sarkasmu a tvrdé akce, potažmo nějaká ta krev. Druhý díl je čistá porcovačka s brutálním množstvím tak odporných nechutností, že má člověk chuť chvílemi přetáčet.

Snad nejsmutnější, nejpomalejší a nejsentimentálnější z celé ságy, s naprosto banální zápletkou a tunou nehorázných klišé. Přesto je zde klíčové jedno jediné slovo, proti kterému nic nezmůže ani hollywoodská tuctovost a klasická snaha vyždímat z diváka nějaké ty peníze pokud je to alespoň trochu možné - tím slovem je nostalgie. Jakkoli je hlavní hrdina okoukaný, stejně se mu nedá nefandit. A Stallone si zaťaté pěsti rozhodně zaslouží nejen za strhující a dojemnou scénu v mastně, za kterou bych mu v pomyslné kategorii nejlépe zahraná momentka roku s chutí udělil plešouna. Jeho pěsti jsou pořád stále silné a i když je finále hodně stříhané a krkolomné, je vcelku na co koukat. Potěší příjemné vedlejší role, vadí typická přeslazenost a do očí bijící jednoduchost, ale tvůrci z toho vytřískali co se dalo a legenda přece jen zkončila se ctí.

Plné klišé, předvídatelných scén a všech možný neduhů současné střední vlny mainstreamového Hollywoodu, přesto však pro Davise po pár letech vcelku solidní a koukatelná pecka, kterou kritici ani diváci nesejmou jako například Collateral Damage o několik let dříve. Nad Kutcherem se sice rozplývat blahem nebudeme, ale tvrdší role mu kupodivu sedne. Costner bez problémů a na všech klíčových postech ve výcvikové základně jsou přesně ti drsní hoši, kteří jsou obvykle do podobných rolí obsazováni, tudíž sázka na jistotu. Akční scény jsou dostatečně akční a scény výcviku zase dostatečně zajímavé a napínavé, aby udrželi divákovu pozornost. Konec je sice lehce křečovitý, ale to se přece dalo čekat.

Škoda času vyplincaného na takovouto gigantickou patlaninu. Herecké obsazení možná podle titulků stojí za pozornost, ale herecké výkony skutečně nečekejte. Jakmile Biehn svlékne vojenskou uniformu, jde to s ním z kopce a o histerické Demi Moore ani nehovořím. Ona sama je snad ještě trapnější, než její uměle udělané břicho. A ani ten slibovaný a podle koncepce příběhu neodvratný armageddon za nic nestojí. Konec neslaný nemastný, spousta situací nekoresponduje mezi sebou, některé scény jsou zde jakoby navíc a vše korunuje otřesný televizní feeling. Ruce pryč.

Temně minimalistické romantické drama o nešťastné lásce se může pochlubit výtečnou hudbou, opravdu silnými emocemi, nadprůměrnými hereckými výkony a v neposlední řadě i solidní atmosférou. Bohužel trochu pomalejší tempo snižuje atraktivitu a diváckou přitažlivost, tudíž se mohou názory na kvality tohoto díla v podstatě dosti různit. Nikdo však neodpáře hlavním protagonistům kvalitně zahrané postavy a režisérovi um točit romantiku po staru, aniž by však zacházel do masivního kýče a trapnosti.

Těžko spekulovat nad faktem, proč se tento legendární Costnerův propadák stal takovým neúspěchem a doslova symbolem pro filmový průser. Hned několik pozitivních věcí se zde totiž najít dá. Citlivá a vnímavá režie, výtečné akční scény (sekvence kde hlavní ženská hrdinka popadne M16 a začne střílet hlava nehlava je nezapomenutelná) a i ta ústřední myšlenka není špatná. Bohužel Costner nenapsal dost dobře postavy a například Patton se opravdu nepovedl. O patos není nouze a bohužel je chvílemi až neúnosný. Rozhodně je to však film, jehož tématika se každou chvíli na obrazovkách opravdu nevyskytuje a tudíž rozhodně stojí i přes spoustu nedostatků za pozornost, potažmo uznání snahy a jakž takž slušně odvedené práce, která však samozřejmě mohla být o mnoho lepší.