Kaka

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu.

Souboj filmařských es a bravurně vykreslený vztahový propletenec maloměšťácké famílie z nižší střední se všemi zápory, které si jen můžete představit. Caton-Jones je naštěstí i solidní řemeslník, ale o to tady ani moc nejde. Pracuje se s herci na pár metrech a to, oč tu jde, se povedlo náramně. V průběhu filmu čím dál tím větší sympatie k postavám a emoce. Charaktery nebývale plastické a nejen ty hlavní !

Krásně tady můžeme porovnat práci Egoyana a Denise Villeneueva. Nedotažený scénář, který nabízí sice spoustu zajímavých scén a dialogových pasáží, ale prapodivně přeskakuje v časových rovinách a neumožňuje divákovi improvizovat a domýšlet, ani však listovat v bujarém obsahu, jelikož je nepřehledný. A bohužel zároveň není ani z poloviny tak atmosferický (chybí práce s kamerou, hudbou, nasvícením) jako Zmizení, což je element, který tvořil v o rok starším počinu 50 procent úspěchu. Celkově vzato tedy Captive o třídu horší, stále však slušná filmařina. Nejvíc potěší opět expresivní Reynolds, který se do těhle rolí prostě umí položit.

Přesně tuhle přímočarost bez odboček a zbytečného nafukování, řešení a polemizování nad kravinami jsem chtěl od Interstellar. A nedostal jsem jí. Ač je Nolan bravurní tvůrce, od Scottovy protřelosti a zkušeností za ty všechny roky se má ještě hodně co učit. Takhle to má vypadat. Jedinou výtku mám k bagatelizování, či snad opomíjení dost zásadních věcí - razantní škrty napříč časovou osou - zřejmě nutné nůžky zabraňující bobtnání stopáže. S tím spojená nedostatečně dramatická osobnostní proměna, podezřele konzistentní psychický i fyzický stav hlavního hrdiny, velmi sporadicky vyobrazené klimatické peklo na planetě apod. Většinu pozornosti sežrala hlavní role od A do Z. Ale to charizma tam je, koneckonců osvědčená sky crew (Damon, Chastain).

Pouliční šarvátky trochu moc divoké a mimo realitu, ale ty britské gangy a neurvalá mládež jsou zlo a Barberovi se to v menších pasážích podařilo zachytit vcelku atmosfericky a věrohodně. Neselhává ani Michael Caine, který působí na první pohled přívětivěji, než morous Eastwood, ale buď divákovi sedne jeden, nebo druhý. Ani jedno není špatně. Explicitní a nekompromisní násilí na tom ale baví nejvíc. Kraluje tomu suverénně nejlepší scéna v drogovém doupěti, která je vyloženě mrazivá, dobře nasnímaná a odehraná. Škoda přehnaně charakterní policistky a sentimentu bych dal ještě mín, ale snést se to dalo. Určitě to řeklo to, co to říct chtělo.

Největší výhoda je, že si během úvodní představovačky oblíbíte určitě hned několik charakterů. Může to být charizmatický Clark, který konečně šlápl do pořádné role a budiž mu odpuštěn fail v podobě Terminátora. Může to být Gyllenhaal, či snad namistrovaný Brolin. Zcela jistě stojí za zmínku Emily Watson a další. Zkrátka Kormákur rozjel zajímavou konverzačku v táboře, kerá má několik skvělých scén, již důvtipně křižuje s panoramaty nejvyšších masivů. Samotný výstup není zdaleka tak popkornový, jak by se mohlo zdát. Umírá se rychle, v tichosti a téměř bez hudby. Emoce jsou především díky komorním scénám a audiovizuálně podmanivým záběrům velehor na všechny možné styly ze všech možných stran - občas to vypadá jako výcuc toho nejlepšího z National Geographic. Překvapivě se tak jedná o příjemnou odbočku od Vertical Limitu apod. Všechno je civilní, v rámci mezí velmi realistické a vizuálně patřičně podmanivé.

Těžká paranoia a film úplně odlišný od mainstreamu jak vedením herců, tak uskupením mizanscény a pojetím scénáře (ta nepředvídatelnost !). Ticho před bouří je působivé ač divácky krajně nepřívětivé (přirovnal bych to k něčemu ve stylu škrábání nehtu po dveřích). Úplně mimo časoprostor - díky maloměšťáckému redneck feelingu na každém kroku vůbec nevíte, jestli se ten film dějově odehrává aktuálně, nebo před 20ti lety. Zajímavý nízkorozpočťák a Shannon prvotřídní psychopat.

Minimalistický, vizuálně odladěný film, přervaný LEDkami, vymazleným eco domem v nedotčené přírodě, ambientní atmosférou a éterickou hudbou. Dokud se tam filozofuje nad AI vs člověk a na povrch se derou drobné, leč jasně načrtnuté a poměrně konzistentní emoce, je vše v naprostém pořádku. Škoda zkratkovitého finále, které nepřineslo nic navíc, ale Garland to má v ruce.

Doufám, že už všem široko daleko došlo, že Espinosa není režisér ponurých historických thrillerů, protože scénáristy si vybírat moc neumí. Atmosféru a výpravu sice dává, ale dementní vyústění není to pravé ořechové stejně jako fakt, že to celé potápí do tmavě šedých roztěkaných filtrů. Prosím dejte mu někdo točit pokračování Bournea, potažmo dalšího Ramba apod. Protože tvrdší a surovější akci umí málokdo. Sice je jí tu málo, ale pošušňáníčko.

Výrazovými prostředky klasický střední proud De Palmy. Žádné inovace, žádné nadbytečnosti. Bohužel ale jak tomu tradičně v jeho podání bývá - příliš mnoho scénáristických twistů, mindfuck situací a dějových veletočů. A cpát k tomu všemu Lynchoviny taky není úplně moudré. Pořád se ale nedá nezmínit ta vytříbená estetika a práce s hudbou (!) a kamerou.