Kaka

Romanticky prosluněná La Provence nikdy nemůze být úplně špatná. Dámské provedení "Dobrého ročníku", které je méně komediální a snažící se podle knižní paralely být víc dramatické/osudové, ačkoliv se to daří duchaplně uchopit až těsně před koncem. Oba dva přírůstky jsou však stejně okouzlující a pulzující ryzí vitalitou francouzského venkova. Vynikající kamera a střih, ještě lepší Gemma Arterton, které tohle bylo šité na míru a určitě nejen kvůli shodnému křestnímu jménu.

Solidní survival. Zručně natočené na minimu prostoru a s naprosto zanedbatelným rozpočtem. Kupodivu psychologie postav funguje a jejich jednání dává v rámci mezí logiku a smysl. Budete jim zaručeně fandit a to je to hlavní. Některé sekvence skutečně mrazivé.

Technicky samozřejmě patřičně vypiplané a ústřední dvojce příjemně laškující, ale jinak tahle popkornovka nemá stejně jako většina Richieho filmů vůbec nic navíc. Překvapivě dámské osazenstvo úplně o ničem jak vzhledově (!), tak herecky. Ještě neznamená, že když posloužilo retro skvěle v X Men First Class, že se stejnou elegancí a důvtipem padne na úrodnou půdu i zde. Není tomu tak.

Staré dobré westerny z dřívějších dob, protože jestli tenhle inovativní a rádoby originální styl vyprávění a interpretace výrazových prostředků bude pokračovat, bude to opruz první kategorie. Moderní vizuál je fajn a finále filmu taky. Jinak je to ale k uzoufání slow.

Méně vypiplané a ucelené než třeba snímek 5 to 7, zato více přirozené, rozevláté a emocionálně nesourodé. Což sice odpovídá skutečnosti, jen je to občas až příliš velké přeskakování se slabším tahem na branku a některými hluchými momenty. Alice Eve není na první pohled tak zajímavá osobnost, ale její rozjezd je interesantní. Evans je talent a mimochodem to se ví už dlouho. Závěr bravurní ! Jestli tohle byla Chrise prvotina jakožto režiséra, máme se na co těšit, protože zvládá s přehledem těžit to nejlepší z Linklatera a ještě přidává navrch vlastní invenci a zajímavý živelný dojem.

Syrová odysea s naprosto autentickým lookem a klasickou dějovou narací, avšak 21 Gramů je emocionálně a kvalitativně o třídu výš a není to tím, že je divácky přívětivější, či dějově zamotanější.

Podobné filmu Jak přicházejí sny. Stejně vizuálně opojný, technicky precizní a v podstatě prázdný film načrtávající náboženství, rodinou soudržnost i survival dobrodružství, ale je tak zdlouhavý, že ač je forma sebeúchvatnější, nebaví to. Ang Lee se do těch kamerových a trikových hrátek opřel až moc na úkor všeho ostatního a originalita, či snad film roku se tedy určitě nekonají.

Takhle atmosférické a živé pojetí třídního srazu po deseti letech na filmovém plátně dlouho nebylo. Fajn dialogy a dobře trefený feeling neznáma, kdy se dotyční sice znají, ale přece jen 10 let je určitým způsobem v poznávání vrací o krok zpět - a to je na filmu to nejlepší. Bohužel tu ale také nechybí neslaný nemastný konec a pocit, že dobré postavy o kterých chcete vědet víc dostávají trestuhodně málo prostoru (Dawson, Issac), zatímco provaření hluční tahouni (Tatum, Pratt) jsou tam zbytečně příliš mnoho času a přitom jako charaktery nemají moc co nabídnout.

Malena 2, akorát retro nádech a atmosféru venkova + prosluněných záběrů nahradila industriální krása velkoměsta věrohodně zobrazujíc dnešní uspěchanou dobu a většinu jejích dobrých i špatných trendů. Bérérenice Marlohe je podobně spontánní a okouzlující jako její sokyně z Itálie, jen je možná po francouzsku trochu více decentní a uhlazená. Klíčové jiskření i osudové emoce jsou mezi hlavním párem cítit a výsledek chce říct a říká několik zajímavých myšlenek a postojů. Povedená, vyzrála věc.

Žánrově čistá oldschoolovka, která nevyvolá tolik emocí a nadšení díky stárnoucímu syndromu, kdy spoustu věcí, které tu byly trendy už jsou dneska jinak. Mám na mysli především archetypální styl charakteru advokáta mafiána Mickeyho Rourka, ale i tak je to hlavně herecky podmanivý film, kde hlavní vítr do plachet udává pro změnu naprosto nadčasový a přesně trefený právník velké korporace John Voight. Damon hraje typického hledače sebe samotného s potenciálem, což si ostatně ten rok zahrál dvakrát a jde mu to vcelku v pořádku. Určitě je to film který reflektuje zajímavou politiku velkých podniků a jejich legislativních kliček, stejně tak jako zobrazuje soudy, stání a argumentaci advokátů hmatatelněji než spousta jiných právnických filmů. Coppola to však jako obvykle šíleně dlouho rozjíždí.