Kaka

Zdánlivě perfektní, protože na první pohled vypadá všechno tak jak má, aby to byla kriminálka par excellence. Líbivé covery, hvězdná sestava v atypických rolích (Ejiofor, Winslet), známý režisér kruťáren za kamerou. Jenomže ono to nakonec jenom tak vypadá. Protože tenhle heist příběh ala The Town je jen hlavolam kdo přežije nejdéle. Jelikož žádnou hmatatelnější zápletku to nenabízí a když, tak je trestuhodně rychle ukončená. A sledovat 115 minut mafiány, feťáky, nácky, pokérované mexikánce apod. kdo komu ubalí dřív -- ano, jako syrová sonda do kriminální lůzy obyvatelstva velkého města USA proč ne, kór když k tomu hraje démon Atticus Ross a tou rozostřenou těkavou kamerou máte pocit, že tam asistoval mistr Ayer. Jenomže scénáristicky je to úplně o hovně.

Chirurgicky přesná Soderberghova režie dominuje v tomhle chladném, zdánlivě farmaceutickém fraudu. Standartně rozehrané, bravurně zamotané uprostřed a důstojné finále. Film s množstvím na tělo napsaných rolí, pevnými otěžemi a nepředvídatelným dějem kdo z koho. Nebál bych se sázet superlativy na jeden z nejlepších thrillerů roku. Není to atmosferické a emocemi nabité jako Prisoners, tady jsou ale zlí pro jistotu všichni, což je tak zajímavé filmařské ozvláštnění. Obvykle když Soderbergh točí filmy, není to o dobrých a zlých charakterech. Je to o tom, kdo v tom umí jak chodit.

Dobrý Will Hunting ukazuje jak dobře umí poker. Opět nenápadným a skromným způsobem poodkrývá svoji genialitu a bojuje se svým zlým já a životními cíly. Tohle celé tu už bylo rok zpět, jen bez žetonů. Norton hraje hlavního průseráře (kdyby tu nebyl, vůbec nic se nestane) a Malkovich je geniální mafián KGB. Jinak je to ale nevýrazná a průhledná nuda. Takže když nepřemýšlíte nad scénářem, nebo nad tím o čem to vlastně celé je a soustředíte se na jednotlivé matche, tak je to docela fajn. Bohužel jakmile vejde hlavní hrdina v prvné scéně do dveří, tak je jasné jak to celé začně a taky jak to celé skončí. Což se u texas holdem pokeru obvykle nestává.

Malle si před natáčením snímku zřejmě poklábosil se sousedem Verhoevenem, který mu poradil pár tipu a triků ze Základního Instinktu, protože jinak by snad ani nebylo možné, aby se podařila v tak nenápadném a ve finále spalujícím a osudovém snímku tak geniální femme fatale Juliette Binoche, která má ten unikátní dar, že umí hrát pohledem a tak skvěle navozená, stupňující se atmosféra neodvratitelné pohromy. Finále je exploze emocí, která bravurně kontrastuje syrovému, čistě fyzickému začátku. Málo znamý film, přesto však prvotřídní záležitost, takový ten xtý zapadlý klenot. Instinkt je však rozmáchlejší, vulgárnější, dravější a ještě o trochu lepší.

Americký fotbal trochu jinak ? Proč ne, kór když Will Smith tak dobře hraje asociálního a roztomile africky žvatlajícího doktůrka, který se mermo mocí chce postavit proti impériu a mašinerii na peníze. Netřeba řešit pravdivost dat a údajů. Poselství je jasné, sympatické a i kdyby ve výsledku (resp. v reálném světě) ne tak dramatické, určitě nutící k zamyšlení. Celé je to podané pro diváka, tedy srozumitelně, stručně a bez zbytečných ubíjejících odborností. Vyústění poměrně trestuhodné, ale dramatická linka solidní. Víceménně film o hlavní herecké roli na které to stojí a padá, ale podařilo se to náramně.

Jedna z nejlepších úvodních písní v sérii. Díky svému interpretovi a stylu lehce kontroverzní, ale na druhou stranu nesmírně odvážná a inovativní. Smith je neskutečný zpěvák.

Chvíli máte pocit, že se to svojí niterností a precizním vedením bude podobat tomu lepšímu od Minghelly, místy po nás svojí atmosférou a osudovostí hlavní trojice pomrkává Pokání a v závěru poznáte akorát moderní, decentně udělanou, místy emocionální červenou knihovnu pro ne úplně blbé diváky, kteří chtějí přece jen něco více, ale hlavně nic invenčního, mimo jejich rámec vnímání. Trestuhodně průměrný film s výtečně hrající Saoirse Ronan, které je tu škoda pro tak normální příběh s natolik fádním vyústěním.

Prapodivný experiment a směska všeho možného s těžko překonatelným kamerovým démonem Lubezkim, jehož exhibice je zábavnější a zajímavější, než satirický příběh ala Woody Allen, kterému však chybí špetka nadhledu a odlehečení. Celé je to příliš divadelní, dlouhé, dusné s alegorickými přesahy, které mnohdy nejsou ani příliš čitelné a pekelně rozostřují jádro děje. Má to vedle kamery své klady (téměř všichni herci), ale těžko řici od kdy se dávají Oscary za něco nového, namísto něčeho opravdu dobrého.

Tohle je podnikání. Žádné zeširoka vzaté skákání v čase, ale naservírování počátečního pekla ve světě byznysu v přímém přenosu s famózní Jennifer Lawrence. Scéna po scéně, záběr po záběru. Všechny emoce jsou na místě a má to neskutečnou energii. Pro jedince co se svým nápadem začínali podobně strastiplnou cestu je to dvojnásobný nášup. K nepochopení je pak úvodní nahořkle "woodyallenovský" rozjezd, který je plný prapodivných individuí a zvláštních režisérských postupů - je potřeba cca 30 minut posečkat. Ke konci ale čím dál lepší a jasnější, stejně jako životní cesta hlavní představitelky. Jennifer si krade některé scény vyloženě pro sebe, neskutečné, měla dostat Oscara spiš než Brie Larson, která byla holt v méně komerčním bijáku.

Levná, úsporná a přece áčková filmařina, kolem které se točí celý Hollywood. Spotlight není o emocích, ale o faktech, proto ty Oscary. Skvělá věc a zároveň největší nevýhoda pro diváka, jelikož tahle dvouhodinová procedurálka je místy trochu monotónní, únavná a neosobní. Na druhou stranu tématika o které se tu mluví a výpovědní hodnoty které zanechává jsou bezprecedentní, skoro až démonické a jasně indikující, že církev je prvotřídní svinstvo.