Kaka

Pozitivní dělovka, která se opírá o typické trademarky, které Crowe sype do každého svého filmu. Silné postavy se kterými nelze moc nesympatizovat, nějaké to jiskření hlavních hrdinů, společný cíl pro který je potřeba něco udělat, špetka emocí a osobnostních postojů které je potřeba změnit a jedna z uvolňovaček roku je na světe. Cameron to tentokrát nebral úplně ze široka a natočil skromný, komorní film, který je ale emocionálně transparentní a sympatický, ačkoliv je vlastně zoufale neoriginální a obyčejný. Ale i vypiplat si postavy, dialogy a přidat chytlavý soundtrack je v takovémhle provedení docela kumšt. Poslední scéna je TOP.

Zajímavě rozporuplná věc. Příklad filmu, který za ta léta technicky a výrazovými prostředky strašně zastaral, ale Polanskimu se nedá upřít to, že z pařížských uliček extrahoval skvělou atmosféru a vytvořil kolem hlavní postavy dusivou a značně depresivní paranoiu, což je v takovýchto příbězích věc filmařsky zcela nadčasová. Nejde o pointu, nebo o finále, ale o pečlivé stavění skládanky, vedení herců a skvělý cit pro střih a odkrývání střípků jednoduchého příběhu v sofistikovaném tvůrčím podání. Určitě to v době svého vzniku působilo lépe/svěžeji, ale když se přimhouří oči, dá se to i teď. S odstupem času naopak vynikne temná atmosféra a filmařský kumšt, který tady musí trochu zrát.

Scott Mann se snaží točit film jako Michael Mann a absolutně se mu to nedaří, takže ty jakoby syrové, roztřesené záběry digitální kamery při tomhle Heistu vyznívají naprosto do ztracena. Je až k nepochopení, jaký je režisér neumětel, protože s tímhle hereckém potenciálem, kde co persona to cákající charizma, se daly dělat divy i u takovéhleho úderně videobéčkového námětu. Podobně je na tom scénárista, který si ovšem při točení filmu vzal zřejmě dovolenou, protože napatlat tam tolik blbostí je skutečně um a čim víc se film blíží do finále, tím je to horší. Vévodí tomu rádoby grandiózní pointa, která hravě strčí do kapsy Dannyho parťáky. Jestli máte rádi De Nira, nekoukat.

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village.

Bravurní satira společnosti a mistrně vykreslená sonda odvěkých rivalů - chudoby a bohatství. Woody ovšem není tak průhledný a hloupý idealita, aby ukazoval, že být chudý může být super a být bohatý, resp. zvyky/postoje bohatých, jsou vlastně povrchní a špatné. Jde mnohem dál a oba světy sofistikovaně a velmi civilně prolíná a ukazuje i v naprostých protipólech, přičemž vyhmatává a následně prezentuje dokonale čisté situace ze života a to asi tak co dvě minuty. Když někdo točí dokumenty o zvířatech, nebo flóře, je to fajn. Když Woody Allen točí dokumenty o lidech, je to ještě mnohem zajímavější.

Solidní vztahovka s neotřelou Havají v čele, dodávající překvapivě osobitou, značně uvolněnou atmosféru, která konfrontuje s napjatým příběhem o umírající matce a nefungující rodině. Payne objevil světu Shailene Woodley, takže za to palec nahoru a Clooney hraje svého typického sympaťáka s přehledem. Škoda některý očekávatelných druhořadých zvratů, ale v klíčových scénách si to udržuje dobrou dikci díky konverzačně vcelku vypilovaném scénáři. U autora vyhlášené Bokovky to asi nebude úplně náhoda, nýbrž jeho hlavní zbraň.

Jednička byla jednoduchá, ale zároveň přímá a sympatická. Red 2 má stejné neduhy, jako například pokračování Dannyho Parťáků. Vrstevnatý děj který je zmatečný, přecpaný x množstvím různých lokalit, razantní posuny a stříhání apod. Nemá to šťávu a podruhé už je to vyčpělá nuda. Ani akce nic moc, ti kaskadáři jsou tam vidět příliš. Nebýt Helen Mirren v nezvyklé, naprosto unikátní roli a Johna Malkoviche v plné polní, tak by se jednalo o stokrát viděný instantní guláš patřící do záchodu.

Herecká plasticita a živelnost Bradleyho Coopera ohromuje, ale jinak je tahle lehce extrémisticky působící honba za Michelinem trochu moc učesaná a pro běžného konzumenta, který se spokojí s kebabem od vedle, ale delikatesy mu nic moc neříkají. Představoval bych si méně rutinní vypravování a více zajímavých postav tak jako byla ta hlavní. Minimálně Sienna Miller mohla být, stejně tak Daniel Bruhl, či trestuhodně nevyužitá Alicia Vikander, který strhne i na absolutním minimu prostoru. Tyhle pokrmy nejsou o procesu najezení se, ale o emocích. To stejné čekám od filmu, ale jsou patrné nedodělky.

Vzhledem k neskutečně ubíjející scénáristické vatě už nebaví ani ty nařvané, vizuálně kulervoucí destrukce, které Snyder umí a v Man of Steel tím dokonce uměl i strhnout, neboť měl po ruce solidní příběh, kde si to mohl dovolit dělat. Jenomže tahle temná kulisa ala Watchmen s příběhem ala Gumídci diváka ke spokojenosti zdaleka nedovede. Spoustu vedlejších postav, kterých je tam zbytečně moc a nemají tam co dělat a bohužel trestuhodně nevyužité postavy které zajímavé jsou a chcete se o nich dozvědět mnohem více (Gal Gadot). Souslovím totální průser se pak dá nazvat samotné "jiskření" Batmana se Supermanem, kdy nevstřebáte jejich motivace nepřátelství, načež za dvě minuty od gladiátoského souboje dvou světů jsou to nejlepší kámoši, kteří se zaručeně nezradí. Digitální bordel na konci už jen završuje výsledný bolehlav. Po téhle jízdě už vás nijak moc nenadchne ani když Snyder nechá zbourat pár mrakodrapů, nebo odpáli atomovku. Zimmer přidal jen smyčce, jinak je to v podstatě Man od Steel soundtrack a Affleck je cool Batman, kterému chybí realističtější ukotvení v hmatatelnějším lidském světě (Nolan). V čem si naopak polepšil jsou skvostné osobní souboje, čímž Nolan ale nevynikal nikdy a to je všeobecně známá věc._____ULTIMATE CUT je výrazně lepší. Film je mnohem širší, díky dlouhé stopáži je tam přidaných x záběrů, takže celek působí celistvěji, se smyslem pro detail. Určitě jiný tón, než který udává smíšek Marvel. Temnější, epičtější, osudovější. Hvězda nahoru.

Nečekaně solidní tv film, který kromě parametrově famózní Jennifer Love nabízí i zajímavý náhled do zákoutí a praktik "masážních" salónů a vcelku realisticky pojatý náhled na totálně švorc přežívající americkou rodinu a jednotlivá krizová životní rozhodnutí z toho plynoucí. Nemá to žádné vyšší ambice a v tom je to právě fajn. Solidní pilot k seriálu.