Kaka

Chytře pojaté, inteligentně namluvené, poutavě odvyprávěné. Arnold, zdá se, konečně natočil pořádný dokument, který popisuje všechny 3 jeho největší achievementy. Většina se určitě těší na dvojku, ale i jedničku je zajímavé sledovat. Jde pečlivě a pomalu a chronologicky dopředu a ukazuje Arnolda na vrcholu svých fyzických sil jakožto mr. Universe a Olympia. Jako sonda do tohoto specifického sportu v sedmdesátkách je to dobré, jako příběh legendy také.

Odladěný osmdesátkový špióský thriller, s prďácky našedivělými kamerovými filtry, parádní retro výpravou a nejednoznačnými postavami. The Deparded meets Heat v originálním východním feelingu. Dalo by se možná ještě trochu popracovat na scénáři a některé střihy jsou možná až příliš dynamické a málo přehledné, ale to jsou drobné vady na kráse tohoto korejského počinu, který se nenechal Hollywoodem zahanbit. A když se uprostřed filmu rozjede přestřelka, která příjemně alternuje chloubu Michaela Manna, zahřeje to skalní fandy u srdce.

Jestli je Chris nástupce všech těch devadesátkových Slyů a Arnoldů, tak říkám ano, palec nahoru. Protože přesně takhle retro přímočaré Extraction 2 je. A proto je subjektivně ještě o stupínek výše, než přehnaně mytologický a budovatelský čtvrtý John Wick. Hemsworth si špiní ruce, krvácí, hoří, sestřeluje vrtulníky, zabíjí šroubovákem a minimálně polovina z toho je na jeden záběr bez střihů. Kdo fňuká nad špatnými efekty, měl by si uvědomit, že tohle není A blockbuster co jde do kin a stojí 150-200 milionů, ale je natočený sotva za třetinu a je určený pro televize. 9 krát z 10ti je tam víc kulervoucích scén, než si většina žánrově podobných filmů nechá jenom zdát, vlastně nic podobně intenzivního jsem neviděl velmi dlouho. Takhle měl vypadat Grey Man. Ukázková pocta akčnímu řemeslu, mistrovská práce kameramana, střihače a bojového choreografa. Šup udělejte trojku, protože Hemsworth je král a Golshifteh Farahani nová Atomic Black !

U Sheridana je vidět, že má pozitivní vztah k tomu o čem točí a vypráví. Yellowstonu dává specifický touch, hlídá si detaily, různé kovbojské trademarky a rituály, má úctu k tomuto specifickému stylu života, ale zároveň je filmařsky rozmáchlý a komplexní. Jednička měla jednoduchý úkol. Načrtnout hlavní zápletku a představit nám specifické postavy, které jsou natolik složité a vnitřně rozervané, že těch 9 dílů stačí horko těžko.

Vyrovnaná epizoda, která zdaleka nevypadá jako poslední, zřejmě proto, že se s ní od začátku jako s poslední nepočítalo. Vše tedy relativně v poklidu směřuje do finále, které zůstává otevřené a připravené pro dvojku. Rip je opět miláček davů a kovbojská atmosféra prosáklá devítkou all around.

Rip a jeho minulost jsou hlavní doména této série. Jeho postava se zdá velmi dobře napsaná a svérázně zahraná. Je zajímavé sledovat i Beth, jejíž manévry působí věrohodně a realisticky v rámci mezí, což je příjemná změna oproti většině ostatních. Aby toho všeho nebylo málo, syn s otcem mají menší rozprávku. Veškerá práce s postavami je na jedničku, jen těch nehod a zabíjení je v kontextu s naturelem celého seriálu docela dost, možná až moc.

Dobrodružný díl s některými typicky westernovskými prvky, velkolepým medvědem, japonskými turisty a jednou výjimečně drsnou scénou. Postupně to vypadá, že každý další díl odkrývá tajemství jedné z postav, zde se začínáme dostávat pod kůži Ripovi a je dost možné, že pro nejednoho fandu seriálu to bude velký oblíbenec.

Původní a formálně méně atraktivní verze Vanilla Sky, která je na první dobrou méně popově mainstreamová a přitažlivá, ale sugestivní a originální je velmi. Důkaz, že Španělé se nemají filmařsky za co stydět. Oproti americkému remaku je zde mnohonásobně menší rozpočet, absentuje hlavní mužská herecká hvězda a i tak je to obstojně zvládnuté řemeslo plné osobitých momentů a mindfuck scén. Být to ještě temnější, psychologicky silnější a s větším tahem na branku, hodnotil bych stejně pozitivně jako Vanilla Sky, kde jsem se spíše než v originalitě příběhu nechal unést New Yorskou scénografií ruku v ruce s celkově vyladěnou formální složkou.

Jedno francouzské předměstí, rasová problematika, nepokoje, pouliční bitky a protesty, černobílá ruční kamera. La Haine má možná ambice nabídnout komplexní pohled na věc jako třeba In The Name of the Father v UK, ale v průběhu divák zjistí, že vlastně jen klouže po povrchu a zůstává tak pouze šokující, bez širšího rozměru, podobně jako třeba Romper Stomper. Ne že by dané téma a jeho zpracování nemělo žádnou cenu, nebo výpovědní hodnotu, ale jedno celodenní šaškování smradů po betonové džungli s pár syrovými momenty ještě legendu tesanou do kamene nedělá.

Fast and Furious chce být jako jiné velké a úspěšné podniky. Například Marvel, nebo Mission Impossible. Má snahu poskládat jakési vlastní universum s vlastními pravidly, divácky oblíbenými charaktery a hlavně vydělávat miliardy dolarů. Kvalita má ovšem s každým dílem extrémní výchylky a u desítky je to zrovna ta směrem dolů. A přitom to v prvních minutách vypadá tak nadějně, když na scénu bleskově naskočí stručné rekápko a alternace legendární pětky. Desítka je ale špatná vlastně skoro ve všem. Legrace moc není, akce je tristní, triky extrémně špatně udělané a jestli tohle všechno se dá prominout kvůli vašim oblíbencům, tak tady nemají šťávu ani hlavní protagonisté (s výjimkou Jasona Momoy). Za snad největší filmařský fail považuji okatou snahu vykrádat nejlepší momenty jiných filmů a používat je v horším provedení/set-upu tady, aniž by měly tu stejnou přidanou hodnotu, nebo alespoň kýžený efekt. Takže je tu hodně trademarků a fragmentů z jiných dílů série, Face Off, Mission Impossible, Mad Maxe, apod. Z tohohle podniku se udělal miliardový kolos, ale poslední dva díly to vracejí zase někam na kvalitativní úroveň trojky/čtyřky (ne-li hůře), kterou už si dnes po všech těch veletočích těžko někdo pamatuje, notabene ocení.